Automatizace se týká i duševní práce. Té skutečně tvůrčí je totiž celkem málo. Zaměstnanci proto vymizí spíše proto, že nebudou potřeba. Stejně jako OSVČ, nepůjde-li zrovna o špičkové specialisty či vlastníky automatizovaných firem.
"Pracovní roje" mohou dávat smysl velkým firmám, snažícím se své drobné subdodavatele uvrhnout do ještě ostřejší konkurence. Ve chvíli, kdy se taková firma stane vlastníkem automatizovaného celku, logicky na tom přestane mít zájem.
Zatížit automatizaci daněmi jen aby lidé měli práci by bylo zpátečnictví. Znamenalo by to smířit se s nižší výkonností, spolehlivostí i kvalitou. Pro lidi přínosnější by bylo spíše nechat automatizaci vytvářet hodnoty jakých by lidé nikdy nebyli schopni (a kapitalisty aby ji organizovali) a pak většinu z nich přerozdělit. Sociální systém státu by tím naopak získal zásadní význam, protože lidí schopných uživit se samostatně bude nepatrný zlomek.
Jiné přístupy by vedly buď k ustrnutí vývoje nebo k "odstřižení" té nepotřebné většiny. Druhá varianta je přitom pravděpodobnější, protože roboti nemusí pracovat jen na spotřebním zboží pro masy, ale i na náročných a velkých projektech pro vyvolené. Nahrává tomu i fakt, že by takový systém měl menší problémy s omezenými zásobami surovin.