Využívat venkovních zdrojů čili „outsourcovat“ umí lidstvo již velmi dlouho. Každý v podstatě používá outsourcing, třeba když odjíždí na dovolenou a nechá souseda zalévat květiny u sebe doma. A stejně jako velké organizace vybírají vhodného poskytovatele služeb, tak i každý člověk podrobuje dotyčnou osobu výběrovému řízení – vyžaduje spolehlivost a kvalitu. Jaká je však motivace firem „jít“ do částečného nebo úplného outsourcingu ICT?
Outsourcing hlavně šetří náklady
Přístup firem se samozřejmě liší podle oddělení. Je faktem, že stabilní a spolehlivou počítačovou infrastrukturu potřebuje každá firma bez ohledu na velikost. Budovat vlastní IT oddělení je totiž rentabilní pouze pro skutečně velké společnosti. ICT bývá často ostře vymezeno vůči části firmy zajišťující hlavní činnost, ale zároveň s ní bývá úzce spjato, proto je hlavní činnost na IT životně závislá. IT oddělení tedy nemá žádný důvod hledat pomoc zvenčí.
Čtěte také: Zamezte drbům z účtárny, kdo a kolik bere. Navíc i ušetříte
Jsme, zjednodušeně řečeno, svědky střetu kultur. Není v nedohlednu doba, kdy se bude každé oddělení chovat jako outsourcované. V řadě firem však stále vládne určitá forma kolegiálních společenství, kde jsou pracovní výsledky až na druhém místě.
Popišme si reálnou situaci, která se běžně ve firmách stává: obrátíte se na vašeho „ajtíka“ napřímo s nadějí, že urychlíte řešení vašeho požadavku. Technik většinou váš požadavek nezaeviduje, neboť to nemá v popisu práce a navíc je pro tuto činnost jeho čas zbytečně drahý. Neevidence požadavku znemožní jeho přenesení do tzv. znalostní databáze a zkreslí tak statistiku poskytování služeb, která pomáhá IT rychleji řešit opakované incidenty a požadavky. Doba reakce na požadavek se neměří, a tak nelze reklamovat nedodržení termínu. Požadavek nepatří do kompetence osloveného a on jej nepředá správnému řešiteli nebo jej předá na ServiceDesk a řešení se tak zbytečně prodlouží … a tak lze pokračovat.
Čtěte také: Vada softwaru může ve firmách způsobit škodu (NÁZOR)
Tato rizika si většinou management uvědomuje a hledá způsob jejich eliminace ve spolupráci s renomovanou firmou na základě ověřených referencí a důkladné znalosti vlastních procesů. Jednoznačně stanovené a vyjasněné smluvní podmínky, rozumný a potřebám firmy skutečně odpovídající Service Level Agreement, vzájemná důvěra a korektní vztahy, to vše jsou základní stavební kameny synergického vztahu (tzv. „win-win“ strategie), kde nakonec vyhrávají oba.
Úspora finančních prostředků, která se v průměru pohybuje kolem 30 %, je to, na co vedení slyší nejvíce. Ovšem pouze o snižování vlastních přímých (mzdových) nákladů to tak úplně není. Síla outsourcingu je také v zajištění ICT vhodně vybrané úrovně, která firmě umožní výrazně posílit konkurenční pozici. Navíc přílišný tlak na dodavatele ve smyslu „získat ještě trochu více služeb za o trochu méně peněz“ mnohdy způsobí soustředění se spíše na vzájemný boj než na společné řešení vytyčených úkolů.
Outsourcing má svá rizika
Na druhou stranu je třeba zmínit některá rizika kompletního outsourcingu, např. přílišnou závislost na poskytovateli nebo ztrátu klíčových znalostí a kompetencí. Nelze zapomenout ani na případnou nepostačující personální kvalifikaci outsourcera, menší schopnost adaptace na nové technologie nebo rovnou opozici vlastního oddělení IS. Nicméně i přesto poptávka po outsourcování ICT v poslední době viditelně roste, i když na rozdíl od USA je v Evropě (a stejně tak v ČR) její růst pomalejší. Zahraniční firmy chtějí kvůli konkurenceschopnosti převážně vyšší kvalitu. Naopak české firmy preferují snížení provozních nákladů. Vlastní „in house“ IT nyní provozuje cca třetina podniků, z toho u těch se zahraniční účastí je to skoro polovina.
Přechod k outsourcingu IT je prostě trendy a nic jej v rozletu nezastaví. Důsledkem technického pokroku je vnitřní složitost technologií a systémů, na druhé straně pak zjednodušení práce obsluhy. Proto se stále více rozevírají nůžky mezi stranou uživatele a stranou údržby, což vytváří předpoklady k „vyvedení“ podpůrných procesů nebo i jen jejich částí.
Čtěte také: 6 pravidel a další rady pro výběr informačních technologií pro firmu
Není nutné se bát neznámého, kdo neriskuje, ten nevyhraje – navíc vlastně outsourcování není nic zásadně nového. Je to jen další přiměřené riziko, které je třeba zvážit, pochopit a rozumně s ním naložit. A jako u ostatních rizik se dá v případě potřeby spolehnout na odbornou pomoc. Dnes už není problém poptat specialisty kdekoli ve světě.
Jistě, je možné se třeba schovat do skříně a čekat až móda outsourcingu pomine, ale to povede pravděpodobně k brzkému bankrotu. Outsourcování je prostě reálná a cenná součást moderního podnikání.
ČLÁNKY DO MAILU