Podle mě je smutné, že tolik lidí řeší, že si jeden den nemohou jít nakoupit. Co maji ti lidé za život?
Já osobně nevidim v nakupování cíl ale prostředek k získání proviantu. A rozhodně nemám potřebu stát u pokladny denně. A tak je mi v zásadě uplně jedno, že je nějaký svátek - nakoupím den předem a je to jedno.
Řeší to, že si nemohou nakoupit, ale zaštiťují se nesmyslností zákona. Hlavně se to řeší v médiích a někteří mají potom pocit, že povinným zavřením jejich volnočasového stánku přichází o právo v něm trávit čas. Proč vlastně nezrušit svátky, když je berou mnozí jen jako den volna? Připomenout si důležitou událost mohou třeba večer u svíčky. Jde vidět, že se má naše společnost dobře, protože se klade důraz na řešení malicherností.
Co mám za život? Celkem rušný, nakupuju náhodně, když mi to zrovna vyjde. Ono "nakoupím den předem" může být celkem obtížné, když jdu do práce, z ní do divadla, poté ještě posedím v přilehlé hospodě, z domova odejdu v osm ráno a vrátím se o půlnoci.
Jinak řečeno, též osobně v nakupování nevidím cíl, právě proto ho neřeším. A to tak že vůbec, položka "nákup" se v mém plánování budoucnosti vzdálenější než jedna hodina nevyskytuje.
Tento zákon způsobil, že se ráno vzbudím, doma nemám něco pro mě v tu chvíli podstatného a obchod, který mám za rohem a má obvykle otevřeno bez ohledu na cokoliv, je zrovna zavřený. Jasně, přežiju to, ale je to určité nepohodlí, z mého pohledu zbytečné.
Nejde o to, že si nemůžu nakoupit. To přežiju, v nejhorším vytáhnu ze šuplíku fazole nebo špagety. Jde o to, že se k nám zase oknem vrací fašismus, to jest stav, kdy stát pomocí svých předpisů detailně řídí soukromé podniky. Určuje jim kdy mají mít otevřeno, co mají prodávat a za kolik, koho mají zaměstnávat a kolik mu platit, ...
Jenomže ono to není o tom, že nemůžou, nýbrž o tom, že NESMĚJÍ!
Přitom je to tak prosté: státní svátek je prostě den pracovního klidu, a pokud zaměstnavatel chce, aby zaměstnanci přišli do práce, musí jim dát zákonem stanovený bonus (v desítkách procent základní sazby) za práci v den pracovního klidu, přičemž tu práci nemůže (s výjimkou oborů zajišťujících chod základních služeb, IZS, a ozbrojených složek) nařídit. Takže pak bude na úvaze a dohodě zaměstnanců a zaměstnavatele, jestli jim to za to stojí nebo ne.
Ten stávající zákon je ale napsaný tak, že nesmějí JENOM NĚKTEŘÍ, což už je naopak v rozporu s antidiskriminační směrnicí EK a příslušným zákonem, tudíž ten zákon vůbec neměl projít.