Projekt opencard opět nezklamal, předvedl svoji neschopnost

Zjednodušení, zrychlení, více služeb z jedné karty, která tak pomůže uvolnit místo v dokladech, tak jsem si představoval projekt opencard poprvé, když byl masivně ze strany pražského magistrátu medializován. Že realita byla jiná, o tom jsme již ostatně informovali. Čtěte více: Pořízení pražské Opencard je otrava, DPP nezvládl komunikaci

Opencard při svém startu běžné fronty jen prodloužila

I přesto jsem se rozhodl si ji pořídit. Nebavilo mě stát každého čtvrt roku fronty na kupóny MHD v době, kdy ještě neexistovaly klouzavé kupóny (pozn. u tohoto typu lze stanovit vlastní počátek platnosti, kupón poté platí 90 dní) a ani mě nebavilo neustále myslet na končící platnost kupónu. Proto jsem předloni sáhl po kupónu ročním. Jak nemile jsem byl překvapen rozhodnutím pražského magistrátu, který stůj co stůj chtěl protlačit svůj předtím totálně neúspěšný projekt. Nařídil Pražskému dopravnímu podniku u ročních kupónů povinný přechod na opencard a vyzdvihoval přednosti tohoto projektu. Ty však spočívaly jen v plastové podobě, univerzálním přístupu do městských knihoven a placení parkovného v zónách v centru metropole, kam se běžný a rozumný smrtelník s autem nikdy nevydá.

Nejdřív jsem byl nadšen. Sliboval jsem si od toho, že si kartu jednou pořídím, a pak už budu jen jednou ročně dobíjet kupón po internetu. Velmi brzo mě pak zchladila sprcha zběsilých front na pořízení nových karet. Důvod? Kdo si pořídí kartu ještě do konce léta – začátku podzimu, dostane docela významnou slevu a Pražáci začali šílet. (pozn. slevu financoval údajně ze svého Pražský dopravní podnik, kterému pak nakonec magistrát zkrouhl rozpočet, kvůli kterému nové stanice metra praskají při čekání na vlak ve švech. Tomu se říká ironie.) Peníze jsem oželel a v klidu jsem si na konci roku došel k prázdnému okénku s vyplněnou žádostí a mnul si ruce, jak jsem to dobře vychytal. Sice jsem trochu kroutil hlavou nad tím, že když už si lze kupón zakoupit po internetu, proč ne podat i žádost o kartu, ale to už jsem tolik neřešil.

Opencard dorazila sice se zpožděním, ale protože jsem si užíval dovolené a cestovat po Praze jsem městskou dopravou nepotřeboval, bylo mi to celkem jedno. Zbýval už jen poslední krok, kartu si dobít. Má volba byla jednoznačná, využít nového e-shopu, který je dostupný na stránkách Pražského dopravního podniku. Ta překvapení, která mě čekala, jen potvrzují to, že e-shop byl vyhotoven až na základě mediální kritiky a hodně rychle, proto i jeho kvality (a de facto celý systém elektronické platby) jsou nevalné. Čtěte více: Za Opencard je spleť podnikatelských vzta­hů

E-shop na dobití kupónu je zbytečný a chaotický

Když poprvé zabrousíte na stránky e-shopu dopravního podniku, jste možná nemile překvapeni, že kvůli nákupu, i když ho budete využívat jen jednou ročně, se musíte registrovat. Navíc požadované registrační údaje jsou trochu nadstandardní. Že by další lustrace osobních údajů ze strany projektu opencard?

Když už se prokousáte až k nákupnímu košíku, což zabere netradičně opravdu mnoho času, jste rádi, že to máte za sebou. Zvolil jsem si platnost od pondělí (platím v pátek), kdy už kartu budu potřebovat. Nicméně zbývá už jen poslední krok, vyhotovenou objednávku zaplatit. Samozřejmě lepší volbou je platba kartou, protože pokud byste platili převodem, počkáte si na potvrzení platby, a to hodně dlouho. Navíc ve spojitosti s další povinností, o které nemá kupující na e-shopu ze začátku ani ponětí, to už vůbec nemá žádnou cenu. Zvolil jsem tedy platbu kartou, a prostřednictvím systému 3D Secure se dostávám na stránku banky, kde objednávku platím. Jenže začíná série nemilých překvapení. Po zaplacení mě systém banky upozorňuje, že při zpětném přesměrování mohou být data obchodníkem přečtena. Chybí totiž šifrování. Čtěte více: Sdružení obrany spotřebitelů: Podmínky pro využívání Opencard obsahují mnoho nesrovnalostí

COŽE?

Trochu se zarazím, nicméně volbu potvrdím a v duchu si říkám, že budu následující týdny pohyb na svém účtu ostře sledovat. Tím považuji celou věc za uzavřenou a počítám s tím, že roční kupón na MHD pro rok 2009 je už vyřešen. Omyl. Pět minut po opuštění e-shopu mě mobil upozorňuje, že dorazila do e-mailové schránky nová pošta. Dopravní podnik mě upozorňuje, že platba byla zaplacena (hurá…), ale že se musím dostavit k validátoru, aby kupón byl dobit, a to nejdříve od neděle.

COŽE?

Vali- CO? Volám na informační linku Dopravního podniku, která je uvedena na stránkách e-shopu, jenže na druhé straně se ozývá záhrobním hlasem, že linka je obsazena.

COŽE?

Nechápu, proč DPP nemá linku, kde je běžná čekací fronta, nicméně volám podruhé, potřetí a počtvrté se pro jistotu ještě podívám na stránky samotného DPP. Aha, v rohu stránky je číslo informační linky jiné.

COŽE?

Na číslo druhé se již bez problémů dovolám. Záhrobní hlas mě přivítal na informační lince a prosí, ať vyčkám. Za chvíli se ozve hlas, záhrobní. Dovolil bych si říci, že ten samý, který namluvil i úvodní hlášku, ale to je zřejmě jen domněnka. Ptám se, co je to validátor. Odpověď je vcelku jednoduchá. I když si cestující koupí kupón po internetu, musí fyzicky dojít k validátoru (přístroj podobný stojanu pouze se vstupem pro kartu), jenž opencard nabije a zároveň si na něm cestující může ověřit její platnost.

COŽE?

K čemu je tedy e-shop? Předpokládal jsem, že jsem si kartu nabil právě po internetu? ptám se nechápavě operátora. Ten na to odpověď nemá, tedy ne nějakou přesvědčivou. Nicméně jsem to přešel a rezignoval na to a rovnou se ptám, kde je nejbližší validátor poblíž Prahy 9. Je třeba v Letňanech na metru? ptám se zvídavě. Podle papírů, co mám před sebou, tak v Letňanech žádný není, ale počkejte, podívám se ještě na internet, odpovídá hbitě operátor. Ve sluchátku je slyšet chrčení a zpovzdálí jen slyším, jak si operátor stěžuje, že „na tom webu dopravního podniku nejde nic rychle najít“. Musím přiznat, že jsem se upřímně zasmál. Po chvilce napětí se dozvídám, že žádný validátor v Letňanech bohužel zatím není. Poděkoval jsem a smířil jsem se s tím, že budu muset vyrazit do města. To jsem si však nechal až na pondělí. Před víkendem to řešit nebudu, stejně mohu dojít k validátoru až od neděle, jak mě DPP informoval ve svém e-mailu. Proto až v první všední den nového týdne vyrážím do města a jen ze zvědavosti se chci zastavit u okénka DP ve stanici Letňany, abych se napřímo zeptal, kde je nejbližší validátor. Když se blížím k okénku, zahlídnu koutkem oka prosklené dveře, kde je velký písmem napsáno „Dobíjení opencard“. Tak vyrážím rovnou tam s předpokladem, že mi tamní pracovnice určitě poradí lépe. Jen co vejdu do dveří, po pravé straně vidím validátor.

COŽE?

Kroutím hlavou, že operátoři informační linky DPP jsou zřejmě totálně neschopní, nebo totálně neinformovaní. Zasměju se (i z důvodu, že do města vyrážet nakonec nemusím) a vkládám kartu do validátoru. Jenže přístroj mi hlásí, že není dostupný žádný kupón a karta je tedy neplatná.

COŽE?

Tak to už je vážně silný kafe i pro mě. Dojdu až k okénku, kde na mě promluví příjemná slečna se silným ruským přízvukem a celou záležitost jí vysvětlím s tím, že jsem si kupoval po internetu kupón v pátek, že mi e-mailem přišla zpráva, že si mohu dobít ve validátoru od neděle a že na dnešek jsem si stanovil platnost kupónu. Chvilku se zamyslí, pak prohlásí, že je to zvláštní, a nakonec odchází k telefonu a někam volá.

COŽE?

Mezitím přiběhne starší paní, další z pracovnic, která mi ochotně vysvětluje, že z informací, které jen tak pochytila, vyplývá, že mi karta, respektive zakoupený kupón po internetu opravdu neplatí.

COŽE?

Jde o to, že vy si tu kartu ve validátoru musíte dobít den před tím, než by měl začít platit. Jakmile přijdete až v den platnosti, objednávka se automaticky ruší a peníze jsou zaslány zpět na účet, z kterého byl kupón uhrazen, vysvětluje jedním dechem. Jenže já jsem dostal e-mailem zprávu, že si to mohu nabít nejdříve v neděli, takže jsem měl jenom jeden den pro nabití?! ptám se už absolutně nechápavě. Ne, vy si můžete stanovit vlastní počátek platnosti, ale musíte pamatovat na to, že si to prostě musíte dobít den předem a vy jste si stanovil platnost kupónu příliš brzy a než stačila dorazit platba k nám na účet, měl jste tedy jen jeden den pro dobití.

COŽE?

Myslím, že jsem na paní v tu chvíli koukal s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. Bylo to vidět na její bezprostřední reakci v její mimice. Nezlobte se, ale to mi připadá jako totální nesmysl. Když kupuji po internetu a ještě navíc kartou, tak očekávám, že mi začne kupón platit prakticky okamžitě. To, že jsem musel dojít až sem, považuji za totální zhovadilost celé elektronické transakce. To potom není žádný e-shop. To jsem si sem mohl dojít rovnou, stěžuji si pracovnici. Chápu vás a říkám vám upřímně, příště přijďte rovnou k nám. Rovnou vám to nabijeme a kupón vám začne taky rovnou platit. To víte, systém je nový, nevyzkoušený a chybičky se objeví.

„Trochu hodně chybiček,“ říkám si v duchu a kupuji si kupón u prvně oslovené slečny, která se mezitím vrátila od telefonu a celou problematiku jen potvrzuje. Sice jsem v ten den byl lehčí hned o 10 000 tisíc, protože na vrácení peněz, pokud si cestující nedobije opencard den před začátkem platnosti kupónu, má prodejce několik dní, ale měl jsem platný roční kupón na pražskou MHD. KONEČNĚ!

Perlička na závěr

Když už jsem s platnou opencard vyrazil do víru velkoměsta a nasedl směrem z Prahy do třístovkového autobusu, kde je povinen cestující předložit kartu ke kontrole, zeptal jsem se řidiče, kam mám kartu přiložit, aby zkontroloval její platnost. Odpověď zněla: Jo, jasně opencard. Nikam to nepřikládejte, tady stejně ani nemáte kam. Ta karta je úplně na nic! Zasmál jsem se a červený plast ukryl zpět do dokladů, kde je schován dodnes.