Promlčecí doba se u různých pohledávek liší

Pokud má podnikatel potíže s platební morálkou svých zákazníků, doba, po kterou může pohledávky řešit mimosoudně nebo soudně, není neomezená. Určuje ji totiž zákon, a to v případě občanského a obchodního zákoníku pokaždé jinak. Přesněji – po uplynutí promlčecí doby sice může věřitel dlužníka o zaplacení pohledávky žalovat, pokud však dlužník namítne promlčení, nemůže soud právo věřiteli přiznat. Čtěte více: Odběratel nezaplatil? Máte několik možností, jak na něj

Každá smlouva, případně rámcové obchodní podmínky, by proto měly obsahovat informaci, jestli se řídí občanským nebo obchodním zákoníkem (pokud to není již z typu smluvního ujednání jasné). Ve smlouvě nebo obchodních podmínkách také může být jednoznačně uvedeno, podle jakého právního řádu se postupuje v případě sporu, stejně tak je možné sjednat například soud, u něhož se bude spor projednávat.

Promlčení a uznání závazku podle občanského zákoníku

Občanský zákoník upravuje kromě odpovědnosti za škodu a dědění závazkové právo, a to například:

• kupní smlouvu,
• smlouvu o dílo,
• smlouvu o půjčce,
• nájemní smlouvu,
• smlouvu o ubytování,
• smlouvu o přepravě,
• smlouvu zprostředkovatelskou,
• cestovní smlouvu,

a další typy smluv.

Podle občanského zákoníku (paragrafu 100 a následujících) se promlčují všechna majetková práva, s výjimkou vlastnického práva. Obecně je promlčecí doba podle občanského zákoníku tříletá. V případě práva na náhradu škody je však promlčecí doba pouze dvouletá (maximálně však tříletá), podobně jako u bezdůvodného obohacení, a běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni zodpovídá. U úmyslné škody však už jde o deset let. Právo z přepravy se promlčí za jeden rok. Desetiletá promlčecí lhůta plyne v případě, že ve věci pravomocně rozhodne soud. Stejná, desetiletá, promlčecí doba platí také ve chvíli, kdy dlužník pohledávku písemně uzná – a to jak důvod jejího vzniku, tak její výši. Desetiletá promlčecí lhůta platí v těchto případech také pro úroky.

Změna věřitele (například při prodeji pohledávky) nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby žádný vliv. Naopak v případě, že věřitel začne dluh řešit soudně, promlčecí doba se po dobu soudního řízení pozastavuje.

Uznání dluhu přitom upravuje paragraf číslo 558 občanského zákoníku: Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Uznání závazku proto musí obsahovat kromě určení věřitele, dlužníka a uvedení výše pohledávky také uvedení důvodu jejího vzniku, stejně jako datum uznání závazku.

Promlčení a uznání závazku podle obchodního zákoníku

Obchodní zákoník upravuje například tyto smluvní vztahy:

• kupní smlouvu,
• smlouvu o prodeji podniku,
• smlouvu o nájmu podniku,
• smlouvu o úvěru,
• licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví,
• smlouvu o skladování,
• smlouvu o dílo,
• smlouvu mandátní,
• smlouvu komisionářskou,
• smlouvu o obchodním zastoupení,
• smlouvu o inkasu

a další smluvní vztahy.

Obecně obchodní zákoník stanoví v paragrafu číslo 397 promlčecí dobu čtyři roky. Například úhrada škody na dopravovaných věcech se však promlčí už za jeden rok, stejně tak jako škoda vzniklá z opožděného dodání zásilky. Písemným prohlášením dlužníka však je možné prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně, maximálně však na deset let. Čtěte více: Při exekuci hrozí věřiteli role žalovaného

Změna v osobě dlužníka nebo věřitele opět nemá na promlčení závazku vliv. Běh promlčecí doby pozastaví například soudní řízení. Jestliže dlužník písemně svůj závazek uzná, začíná běžet nová čtyřletá promlčecí lhůta. Za uznání závazku se považuje i platba úroků. Částečná úhrada dluhu plní stejně tak funkci uznání i zbytku závazku.

Promlčení se týká i povinných odvodů

U promlčení však nejde čistě jen o to, jestli se podnikatel nakonec domůže svých peněz, které mu někdo dluží. Promlčení pohledávky úzce souvisí s účetnictvím a tvořením zákonných opravných položek, proto by měl podnikatel promlčecí lhůty u svých pohledávek průběžně sledovat. Zákonné opravné položky se tvoří pouze k nepromlčeným pohledávkám. Pohledávku je nutné odepsat před uplynutím promlčecí lhůty. Při odpisu bude daňově uznatelná část pohledávky pouze do výše vytvořené zákonné opravné položky. Zbývající část nebude daňovým nákladem, vysvětluje Klára Soukupová, redaktorka business serveru Podnikatel.cz. Čtěte více: Odpis pohledávek je možný u prokazatelně nedobytných

Další důvod, pro který by se mohl podnikatel o promlčecí doby zajímat, jsou povinné odvody. A to jak vlastní (u OSVČ), tak za zaměstnance. To už se ale netýká občanského ani obchodního zákoníku, promlčení se tu řídí zvláštními zákony. Příkladně za nezaplacení sociálního pojištění si může Česká správa sociálního zabezpečení na podnikatele „došlápnout” v průběhu deseti let. Především podnikatelé zaměstnávající nějaké pracovníky by měli vždy při odvodu pojistného postupovat obezřetně. Kontrola může přijít i po několika letech a doměřit nejenom dlužné pojistné, ale také vysoké penále, varuje Petr Gola na serveru Měšec.cz. Čtěte více na serveru Měšec.cz: Dlužím na pojistném! Kdy se dluh promlčí?