Ukončit pracovní poměr může nespokojený zaměstnanec i zaměstnavatel. Na rozvázání pracovního poměru se mohou obě strany dohodnout. Skončit pracovní poměr může kterákoli smluvní strana také výpovědí nebo lze rozvázat pracovní poměr takzvaně na hodinu, to mluvíme o okamžitém zrušení pracovního poměru.
Nárok na odstupné však nevzniká zaměstnanci automaticky vždy při ukončení pracovního poměru. Zákoník práce v § 67 – § 68 určuje podmínky nároku na odstupné, výši odstupného i způsobu výplaty.
Zaměstnanec má nárok na odstupné, pokud končí pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou pro organizační změny. Zaměstnanec, který odchází z organizačních důvodů, má nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.
Odstupné náleží zaměstnanci také při ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. d). z důvodu zdravotní nezpůsobilosti výkonu profese. Je to situace, kdy zaměstnavatel podává výpověď zaměstnanci, který podle lékařského posudku nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání a případně i z důvodu ohrožení nemocí z povolání dosažením nejvyšší přípustné expozice. Odstupné přísluší ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.
ČLÁNKY DO MAILU