Když nevíte, kde ji hledat, cukrárnu a kavárnu Dlask ve Varnsdorfu celkem snadno přehlédnete. Je situovaná do zadního traktu bloku domů v ulici Legií. Když jsme ten dům od města před lety kupovali, tak to byl takový temný prostor plný harampádí. To, že by tu mohla být cukrárna, napadlo moji sestru,
vzpomíná majitel dnes populárního podniku František Dlask.
Co se dozvíte v článku
Letos oslaví už dvacet let od založení cukrárny. A ta je čím dál populárnější. Za dorty sem jezdí lidé ze širokého okolí, potkáte tu ale i návštěvníky z Liberce nebo Prahy. Pomohlo tomu i rozhodnutí Františka Dlaska, že bude vyrábět dorty v barvách ukrajinské vlajky. A výtěžek z nich bude posílat na konto ukrajinské ambasády.
Slava Ukraini!
Ten nápad se zrodil loni krátce po ruském útoku na Ukrajinu. Stejně jako řada lidí v Česku byl František Dlask z nečekané agrese překvapený. Když začala válka, následovala hrozná bezmoc a údiv nad tím, co se vůbec může dít. Chvilku jsem jen pozoroval, co se děje a jakým způsobem se dá pomáhat. A pak jsem začal přemýšlet, co bych mohl já osobně vyrábět,
vzpomíná.
Kdo je František Dlask
Narodil se v roce 1978 v Argentině, kde jeho otec pracoval jako montér. Do Československa se rodina vrátila v roce 1981. V letech 1985 až 1993 s rodiči žil ve Venezuele. Po návratu do České republiky vystudoval Soukromou hotelovou školu Hergesell v Liberci a rakouskou International College od Tourism and Management. Kavárnu, která nese jeho příjmení, založil v červnu 2003. Kromě výhry v soutěži Regionální potravina Ústeckého kraje zvítězil i v ústeckém kole soutěže Živnostník roku. Byl mezi pěti nejlepšími v republikovém kole.
Jenže vyrobit dort, který by mohl být modrý, není úplně snadné. Většina surovin, které jsou určené na výrobu zákusků, je do žluta. A když přidáte modré barvivo, vznikne z toho zelená barva. Tudy tedy cesta nevedla. Po týdnu ale cukráře napadlo, že udělá variaci na Piña Coladu, tedy dá dohromady kokos a ananas. Modrožlutý zákusek, který posléze dostal název Slava Ukraini!, byl na světě.
Od loňského března díky nim získal už přes 52 tisíc, které následně poslal na pomoc ukrajinské armádě. Celkový počet prodaných kusů odhaduje na víc než osm set.
Na podzim mi došlo pyré, ze kterého se zákusek dělá, a protože máme vždy přes zimu zavřeno, nové balení jsem už neotvíral. Až teď zase v únoru, kdy jsme znovu po pravidelné zimní přestávce otevřeli,
dodává. Pro doplnění. Pauzu s dortem Slava Ukraini! vyplnila tartaletka ve stylu Kerčského mostu, který byl loni v říjnu částečně poškozen. Tartaletek se prodalo přes sto. I ty jsou znovu v nabídce.
Dort Slava Ukraini!
Čekal jsem, že se to některým lidem nebude líbit. Jsem ale zvyklý už od covidu, kdy jsem důsledně kontroloval Tečku a dostal jsem se do hledáčku antisystémových lidí. A protože se skupina těch, kteří kritizovali proticovidová opatření, poměrně hodně překrývá se skupinou lidí, kteří nemají rádi Ukrajinu a jsou zastánci Ruska, začaly se opět objevovat na webu recenze, jak špatné dorty dělám,
směje se.
Podnikat začal v osmnácti
Dorty přitom dělá skvělé. Třeba za svůj obří větrník vyhrál v roce 2012 soutěž Regionální potravina Ústeckého kraje. Především na Twitteru, kde František Dlask poměrně často glosuje dění nejen v Česku a prokládá to snímky svých dortů, najdete desítky pochvalných doporučení.
On sám se přitom cukrářem nevyučil. Původně dokonce snil, že se stane stevardem. Ale se svými skoro dva metry to nevyšlo. Narostl jsem trošku víc, než je na stevarda vhodné. Takže jsem skončil na hotelovce v Liberci. Hodně mě to bavilo, i když jsem nevěděl, jestli budu vařit nebo dělat něco z oboru,
vzpomíná.
Podnikatelské začátky v polovině 90. let. František Dlask vpravo.
Po hotelové škole narukoval na vojnu a poté začal studovat na pobočce rakouské vysoké školy, která koncem devadesátých let fungovala v Praze asi čtyři roky pod Asociací hotelů a restaurací. Ještě během studií začal sbírat zkušenosti na ekonomickém oddělení v pražském Hiltonu. Rychle ale zjistil, že ho to v takovém provozu nebaví.
Nápad otevřít si cukrárnu přišel během krize v roce 2003. Původně měl totiž pro varnsdorfský podnik TOS připravovat komplex s hotelem a wellnesem. Kvůli krizi z toho ale sešlo. Jeho rodina pak koupila dům v úvodu zmíněné ulici Legií. Nějaký vlastní podnik jsem chtěl už roky. Podnikat jsem začal už v osmnácti, dva roky před vojnou. Provozoval jsem třeba buffet v místním kulturáku,
říká František Dlask.
Ale aby mohla cukrárna fungovat podle něj, musel se nejdřív naučit, jak se zákusky připravují. Podařilo se mu tehdy sehnat přes Amazon čtyři velké svazky o francouzské cukrařině ze 70. let, kde jsou od základu vysvětlená těsta a krémy. Dnes už se to nikde nedá koupit. Ale mně to hrozně pomohlo, všechno jsem se naučil podle nich. Je to ale klasická cukrařina, takové ty moderní vymodelované hyperrealistické dorty neumím. A vlastně to ani nechci,
dodává.
Zdražení v průměru o deset procent
Sám uznává, že podnikat zrovna ve Šluknovském výběžku není úplně snadné. Třeba sehnat lokální potraviny je poměrně problém. Na zahradě u cukrárny si proto zasadil odrůdu jabloně Bramley, která je vhodná na pečení. „Za syrova je hrozně kyselá, ale když se upeče a přidá se cukr, vynikne skvěle jablečná chuť,“ vysvětluje. Tady v okolí bohužel toho, co by se dalo zpracovat, jinak moc neroste. Od jednoho známého kupuji vlastně jen maliny nebo borůvky, které sbírá po lesích. Jinak používám běžné suroviny ze supermarketů,
říká.
Zároveň ale říká, že od začátku vsadil na to, že nebude dělat masovou produkci. Jeho dorty jsou proto dražší než u jiných cukráren v okolí, přesto si dokázal vytvořit okruh věrných zákazníků. Prodej objednaných dortů a zákusků, pro které si zákazníci přijedou, nás vlastně živí. Samotná cukrárna by se asi neuživila,
dodává.
Stejně jako ostatní vnímá i zdražování vstupních surovin. Občas jezdí nakupovat do nedalekého Německa, ale i tam se ceny navýšily. Cenově to už vychází víceméně na stejno. V Německu nakupuji proto, že je tam lepší kvalita. Třeba u jahod ze Španělska,
říká František Dlask.
Oproti loňskému roku zdražil zákusky v průměru o deset procent. Zatím se to na zájmu zákazníků neprojevilo, chodí jich stejně jako loni. Nejprodávanější je pořád náš větrník. Vlastně by možná stačilo, kdybych nabízel právě jen tenhle zákusek,
směje se František Dlask.
ČLÁNKY DO MAILU