Pokud se úředníkům nepodaří rozhodnutí o uzavření provozovny doručit již při místním šetření v provozovně, musí správce daně rozhodnutí doručit jinou cestou a do doby doručení může podnikatel v provozovně pokračovat v činnosti
Může úřad zavřít provozovnu, když není doručeno rozhodnutí?
Podle zákona o evidenci tržeb mohou úředníci při zvlášť závažném porušení povinností, které se pojí s EET, nařídit okamžité uzavření provozovny. A právě to potkalo podnikatelku z jižní Moravy, které kontroloři z finančního úřadu poté, co zjistili v rámci místního šetření, že nemá žádné pokladní zařízení umožňující evidování tržeb, provozovnu uzavřeli. Rozhodnutí o uzavření provozovny vyvěsili ten samý den na dveřích provozovny a protože podnikatelka nebyla přítomna místnímu šetření, poslali rozhodnutí následující den podnikatelce poštou. Rozhodnutí pak bylo podnikatelce doručeno až za necelé dva týdny. To, že jí úřad uzavřel provozovnu již v den kontroly, ačkoli samotné rozhodnutí o uzavření dostala až za dva týdny, se ale podnikatelce nezamlouvalo a podala žalobu k soudu.
Podnikatelka argumentovala v žalobě tím, že zákon o evidenci tržeb neobsahuje speciální úpravu vykonatelnosti nápravného opatření a že by se tak mělo postupovat dle obecného předpisu – daňového řádu. Ustanovení § 101 odst. 5 daňového řádu ukládá, že se rozhodnutí oznamuje všem jeho příjemcům. Vůči příjemci je rozhodnutí účinné okamžikem jeho oznámení. Dle § 103 odst. 2 daňového řádu je rozhodnutí, které je účinné, vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena. Podle podnikatelky tak rozhodnutí o uložení nápravného opatření (uzavření provozovny) mělo být vykonáno až poté, co jí bylo řádně doručeno.
Krajský soud ale žalobu zamítl, jelikož je podle něj třeba hledět na příslušné paragrafy zákona o evidenci tržeb jako na speciální úpravu ohledně účinků (vykonatelnosti), která vylučuje aplikaci daňového řádu. Podle soudu je uzavření provozovny spojeno s okamžitou vykonatelností rozhodnutí na místě bez ohledu na řádné doručení rozhodnutí jeho adresátovi, který se na místě (v provozovně) vůbec nemusí nacházet.
Rozhodnutí se musí nejprve doručit, zákon výjimku neobsahuje
Nejvyšší správní soud (NSS) však dal před několika týdny za pravdu podnikatelce a rozsudek krajského soudu zrušil. Jak upozornil NSS, zákon o evidenci tržeb neupravuje institut rozhodnutí ani fáze existence rozhodnutí, tedy především okamžik vydání rozhodnutí, oznámení rozhodnutí, právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Jediné, co zákon řeší, je poslední fáze, tedy výkon rozhodnutí. V případě účinnosti je tak nutné vycházet z daňového řádu, což obsahuje i § 33 zákona o evidenci tržeb, ve kterém je uvedeno, že „nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při řízení a jiném postupu týkajícím se evidence tržeb podle daňového řádu s výjimkou přestupků.“
Jak doplnil NSS, odpovídá tomu i důvodová zpráva k zákonu, která přímo ve vztahu k § 31 uvádí, že „je nutné poznamenat, že s ohledem na znění ustanovení § 33 je podpůrným předpisem pro účely procesního režimu tohoto opatření daňový řád. Cílem uvedené konstrukce je nejen aplikovat pro účely ukládání opatření obecnou právní úpravu daňového řízení, ale i další související instituty obsažené v daňovém řádu.“ A jelikož zákon o evidenci tržeb neupravuje všechny fáze existence rozhodnutí, musí se užít právní úprava v daňovém řádu.
Rozhodnutí o opatření k vynucení nápravy uzavřením provozovny je vydané okamžikem jeho expedice a účinné a vykonatelné, jakmile bylo doručeno adresátovi. Pokud se tak rozhodnutí nepodaří doručit již při místním šetření v provozovně, musí správce daně rozhodnutí doručit jinou cestou a do té doby může podnikatel v provozovně pokračovat v činnosti. Doručením rozhodnutí se opatření stává účinným a může být vykonáno. K výkonu posléze dojde tak, že orgán, který opatření vydal, účinné rozhodnutí vyvěsí na viditelném místě u vstupu do provozovny; od tohoto okamžiku rozhodnutí vyvolává účinky a provozovna je uzavřena,
doplnil NSS v rozsudku.
Opatření k vynucení nápravy nemá sankční povahu
NSS zároveň v rozsudku zdůraznit cíl a účel opatření k vynucení nápravy, který má mít preventivní, nápravnou a ochranou funkci a nikoli sankční povahu. Už dříve NSS vysvětlil, že charakter pokut a opatření k nápravě je odlišný. Zatímco pokuta má výrazný sankční charakter, opatření k nápravě slouží zásadně k ukončení protiprávního jednání či odstranění protiprávního stavu vzniklého porušováním právních povinností. Smysl opatření o uzavření provozovny v zákonu o evidenci tržeb je tak odstranit stav, kdy podnikatelka nezasílala údaje o evidované tržbě a nevydávala náležité účtenky. Aby tento stav odstranila, musela si pořídit pokladnu a tržby začít evidovat. Následně se opatření k nápravě zrušilo, jelikož pominuly důvody, pro které bylo opatření nařízeno.
Stejného účelu lze podle NSS dosáhnout i v případě, že se opatření stane vykonatelným až jeho řádným doručením, tedy v extrémních případech až poté, co se rozhodnutí podaří doručit fikcí. Byť opatření k nápravě nebude okamžitě zamezovat přijímání plateb bez splnění evidenční povinnosti, a to až do okamžiku vyvěšení rozhodnutí v provozovně, jistě povede k naplnění výše uvedeného cíle, tedy odstranění protiprávního stavu a donucení daňového subjektu dodržovat povinnosti dle zákona o evidenci tržeb a popřípadě si i pořídit nezbytné pokladní zařízení,
podotkl soud.
Pokud zákonodárce něco chce, musí to uvést v zákoně
NSS rovněž zkritizoval, jakým způsobem je napsán samotný zákona o evidenci tržeb. Pokud chtěl zákonodárce prolomit obecné pravidlo obsažené v daňovém řádu, že pro výkon rozhodnutí je nezbytné, aby se toto rozhodnutí stalo účinným, měl to v zákoně o evidenci tržeb výslovně uvést. (…) Soud nemůže svým výkladem nahrazovat nedostatečnou právní úpravu, která nepřesně vyjadřuje úmysl zákonodárce, o němž jsou navíc v tomto případě pochybnosti. Znění zákona by mělo být pro adresáty norem jasné,
napsal NSS v rozsudku.
Podle odborníků je rozsudek potvrzením ústavní zásady obecně povolovací, podle které může kontrolní orgán působit pouze v případech a v mezích stanovených zákonem. Pokud tedy nemá okamžité uzavření provozovny bez náležitého doručení příslušného rozhodnutí explicitní oporu v zákoně, nelze jej takto provést. Za důležité rovněž považuji upozornění soudu, že uzavření provozovny nemá sloužit k potrestání jejího provozovatele, ale „pouze“ jako opatření k vynucení nápravy,
uzavřel Tomáš Hajdušek, vedoucí sekce správy daní a poplatků Komory daňových poradců ČR.
ČLÁNKY DO MAILU