A kdo si takovou cestu vybírá? Často jsou to lidé se zajímavými osobními příběhy. A také se svou vlastní historií odchodu z města i zásadnější životní změny.
Podobná místa jsou rozesetá po celém Česku a jejich profilace je různá. Někde chovají kozy, vyrábějí sýry a pečou chleba v původní historické peci jako třeba na Usedlosti v Lozicích, kde zájemcům nabízejí prostorný sál vybudovaný z barokní sýpky. Jinde se zase pro změnu věnují chovu koní jako například v Gruntu Lovětín. Společné snad mají to, že reference na taková centra je těžko možné odpojit od referencí na samotné majitele, kteří se většinou o klienty osobně starají.
Centrum v babiččině rodovém statku
Michal Kubasa se se svou ženou Monikou vydal v roce 2001 pěšky do Itálie. A jak tvrdí, cesta jim naprosto změnila život. Došli jsme na kouzelné místo, kam lidé přijížděli na kurzy a semináře jako do oázy,
vzpomíná, co je původně motivovalo k tomu, aby po návratu do Česka vybudovali podobnou oázu z rodového statku Michalovy babičky v Sudislavi nad Orlicí. Lidé pak sami začali mluvit o našem centru jako o Kubasově chalupě. Tak jsme to přijali – žádný název jsme vymýšlet nemuseli,
dodává pro server Podnikatel.cz.
Čtěte také: Byznys plán není román, zahoďte stohy papírů, bude vám stačit jedna stránka
Dnes ho nejvíc těší, když vidí, jak se u nich účastníkům programů, organizátorům akcí a lektorům líbí a že je to místo, kde se jim také dobře pracuje. Dělá mi radost být jim ve službě a poskytovat kvalitní zázemí,
vysvětluje s tím, že zároveň neustále vymýšlejí, co by se ještě dalo zlepšit. Je to vášeň,
konstatuje. Vášeň, za jejíž vůbec nejobtížnější část považuje schopnost oddělit pracovní čas od času čistě osobního.
Ačkoliv je center zaměřených obecně na osobní rozvoj v Česku víc a přibývají další, Michal Kubasa je nevnímá jako konkurenci. Upozorňuje, že s mnoha lidmi, kteří je provozují, se zná osobně a některé s Monikou považují za své blízké přátele. Přeji naší zemi dostatečné množství kvalitního zázemí pro osobní rozvoj,
odpovídá na otázku, zda je tu ještě volné místo pro nějaké další projekty.
Jóga v přírodě uživí celou rodinu
Kamila Neumannová se se svým mužem Petrem chtěla cíleně odstěhovat z Prahy a mimo velké město hledali nějaké pracovní uplatnění. V té době již pořádala kurzy jógy se zahraničními lektory a vždycky měla problém najít vhodné místo pro jejich konání, v klidném prostředí, s místností na cvičení a s vegetariánskou kuchyní. Proto jsme se nakonec rozhodli takové centrum sami vybudovat,
říká ke vzniku Domu jógy v Hlavici s tím, že protože s manželem plánovali děti, mysleli si, že se pořádání kurzů bude Kamila věnovat především na rodičovské dovolené. Manžel šest let dojížděl za prací do Prahy. Původně jsme netušili, že se centrum tolik rozroste a nakonec uživí celou naši rodinu,
pochvaluje si.
Čtěte také: V 50 letech na učiliště? Proč ne, mistr sedlář toho nelituje
Ale v žádném případě to neznamená, že by se nemuseli pořádně ohánět. Aktivity si rozdělili – Petr se věnuje doplňkovému prodeji jógových pomůcek a Kamila vedení kurzů jógy. A už by se neobešli ani bez pomoci dcer, které sice ještě studují, ale do rodinného podnikání se zapojují a hodně pomáhají. Kamilu baví hlavně práce s lidmi, Petr se realizuje i v rekonstrukci objektů. Rekonstruovali jsme původně zemědělskou usedlost skládající se ze čtyř domů. Momentálně pracujeme na projektu ekologického vytápění celého areálu,
objasňuje Kamila Neumannová.
Obtížné bylo podle ní hlavně to, jak skloubit rekonstrukce s probíhajícími kurzy. A nyní je složité také velké množství práce a organizace, které na nás stále leží, a nedostatek pracovníků,
uvádí. Jako příklad dává aktuální nedostatek kvalitních kuchařů, takže se sama někdy musí postavit také do kuchyně a pro klienty vařit.
Čtěte také: Zakládání nových živností? V posledních letech jde o doménu žen
Konkurence v oboru sice podle ní začíná být docela velká, ale jako potíž to nevidí, spíš je ráda, že centra přibývají. Každé centrum nabízí trochu jinou škálu služeb, jiné podmínky, jinou úroveň ubytování a jiné kurzy, takže si každý může vybrat dle svého gusta,
tvrdí. A protože je Dům jógy v Hlavici už dlouho zavedený a drží si svůj standard, nemůže si prý na nedostatek klientů stěžovat. Většina skupin se vrací opakovaně po více let, někteří k nám jezdí od počátku. Vděčíme za to i nádherné okolní přírodě, kam si městský člověk rád přijede odpočinout,
zamýšlí se.
Nekonkurovat, ale vyvažovat
Když Igor Samotný zakládal na začátku 90. let Meditační centrum Lažánky, jeho hlavní motivací bylo vytvořit prostor, kde by se dala s ostatními lidmi sdílet meditační zkušenost a unikátní know-how. Jeho přístup byl trochu jiný, protože spíše zastává názor, že je pro takové centrum nejlepší, když nemusí fungovat na komerčních základech a podléhat finančnímu tlaku, který pak může pohřbít vnitřní smysl celého projektu. Meditační centra by neměla být o konkurenci, ale prostorem pro vyvážení materiálního světa,
domnívá se totiž.
Čtěte také: Našli se v neotřelém oboru. Menstruace je součást jejich podnikání
Nejvíc ho přitom baví tvořit a užívat si programy v centru, i když připomíná, že je dnes obtížné objevovat neotřelé způsoby, jak oslovovat nové lidi. Obtížné je také bojovat s povrchností a s tím, že lidé mají na sebe stále méně času,
dodává.
ČLÁNKY DO MAILU