Nebyl bych tak kategorický. Sdružení zaměstnanců jsou partnery pro zaměstnavatele, je důležité, aby obě skupiny byly vyvážené, abychom tu neměli kapitalismus 19. století ani komunismus 20. století.
Výše pojistného a daní není jediný důvod vysoké nezaměstnanosti, ale též rigidní a neflexibilní zákoník práce, nízká produktivita práce, starý způsob myšlení některých zaměstnanců (pro které je práce stále samozřejmost a povinnost zaměstnavatele jim práci zajistit - jako by zaměstnanci byli malé děti, které se o sebe neumějí samy postarat).
Já bych zákoník práce zrušil, vztah zaměstnance a zaměstnavatele přece může existovat podle občanského práva. Pravidla vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem by byla dána pracovní smlouvou, kterou oba svobodně uzavřou na začátku smluvního vztahu. Protože zaměstnanci bývají obvykle v nevýhodě, vidím roli odborů ve sjednodocování pravidel (kromě toho, že každý si samozřejmě může stanovit individuální) a v případném zastání slabšího.
Ad zvyšování platů: je to jednoduché - chtějí odbory zvýšit o 10% plat? Pak musí o tolik zvýšit produkci (samozřejmě lze jen za předpokladu, že bude odbyt). Nebo ať mi dají na stůl seznam 10% zaměstnanců, kteří budou na konci měsíce propuštění. A od příštího měsíce můžu ostatním zvýšit plat.
Viníkem stavu nejsou odbory, ale vláda, která stanovila platná pravidla a odbory je pouze využívají. Chovají se tak, co je jim umožněno, to je normální.