Výpůjčka automobilu ať už krátkodobá v případě poruchy vlastního vozidla, nebo dlouhodobější například od příbuzných tzv. do začátku, není v podnikání ničím výjimečným. Ale jak ošetřit smlouvu o výpůjčce z hlediska právního, co daňová uznatelnost výdajů a kdo je plátcem silniční daně?
Výpůjčka nebo výprosa
Právní vztah se řídí novým občanským zákoníkem. Najdeme tu ujednání o výpůjčce i výprose. Je mezi nimi zásadní rozdíl. Pokud si smluvní strany nesjednají dobu užívání a účel, jedná se nikoli o výpůjčku, ale o výprosu. Na rozdíl od nájmu je základním znakem obou (tj. výpůjčky i výprosy) bezplatnost.
Výpůjčku popisuje ustanovení § 2193 až 2200 nového občanského zákoníku. Píše se zde, že půjčitel přenechává vypůjčiteli věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
Vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele. Půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání. Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně, kdyby však z toho vznikly půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu. Naopak půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci. To neplatí, pokud vypůjčitel použije věc v rozporu se smlouvou. Jestliže ji potřebuje nevyhnutelně dříve z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat jejího předčasného vrácení, jen pokud to bylo ujednáno.
Výprosu definuje nový občanský zákoník v § 2189 až 2192. Pokud půjčitel přenechá někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí. Jestliže výprosník dovolí bez souhlasu půjčitele, aby věc užíval někdo jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
Silniční daň jako daňově neuznatelný náklad
Silniční daň za vypůjčené auto zaplatit můžete, do nákladů ale nepatří.
V případě, kdy se jedná o užití automobilu k samostatné výdělečné činnosti, je třeba platit silniční daň. Podle základního pravidla silniční daně je poplatníkem provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu. Samozřejmě se mohou smluvní strany dohodnout, že silniční daň zaplatí vypůjčitel nebo výprosník za poplatníka, tj. s jeho variabilním symbolem a příslušnému správci daně. Ovšem v souladu s § 25 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména daně zaplacené za jiného poplatníka. Zaplacená silniční daň nebude na straně výprosníka či vypůjčitele daňově uznatelným výdajem.
Opravy a pohonné hmoty
Daňová uznatelnost nákladů na pohonné hmoty se řídí ustanovením § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů – výdaji (náklady) jsou u silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose, ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty lze použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty. Pokud poplatník použije ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.
Z toho plyne, že sazbu základní náhrady není možné použít. Uplatní se pouze náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty, a to ve skutečně doložené výši (doklady o nákupu benzínu) nebo v ceně dle aktuální vyhlášky pro účely poskytování cestovních náhrad. Čtěte více: Změny v cestovních náhradách od roku 2014.
Rovněž náklady na opravy mohou být za určitých okolností daňově uznatelné. V novém občanském zákoníku se píše, že obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého. Ovšem aby tyto náklady byly daňově uznatelné, musí být tato povinnost vypůjčitele nebo výprosníka sjednána smluvně. Je tedy nezbytné do smlouvy uvést, že výdaje na běžnou údržbu vozidla a drobné opravy zajišťuje a hradí vypůjčitel nebo výprosník.
Příklad:
Pan Novák jako osoba samostatně výdělečně činná má automobil v servisu. Protože ho denně nutně potřebuje k podnikání, vypůjčil si na jeden měsíc bezplatně automobil od svého známého. Ve smlouvě si sjednali dobu i účel užití automobilu, jedná se tedy o výpůjčku v souladu s novým občanským zákoníkem (nikoli o výprosu). Smluvně bylo rovněž ujednáno, že náklady spojené s běžnou údržbou a případné drobné opravy platí pan Novák. Ten také za půjčitele zaplatil zálohu na silniční daň za jeden měsíc (s přiděleným variabilním symbolem půjčitele a příslušnému správci daně), daňové přiznání k silniční dani samozřejmě podává sám půjčitel. Na straně pana Nováka se bez ohledu na ujednání nebo neujednání jedná o daňově neuznatelný výdaj. Jde o daň zaplacenou za jiného poplatníka. Naopak si do výdajů zahrnul spotřebu pohonných hmot dle skutečně ujetých kilometrů v evidenci jízd a průměrné spotřeby pohonných hmot z technického průkazu a ceny o nákupu benzínu. Základní náhradu za opotřebení vozidla uplatnit nemůže.
Vzorec výpočtu: průměrná spotřeba pohonných hmot/(100 x najeté km x cena benzínu).
Pan Novák si dále do výdajů uplatnil doklady za mytí vozidla, nákup destilované vody do ostřikovačů, výměnu žárovky a další nezbytné drobné výdaje spojené s užíváním auta, které dle smlouvy o výpůjčce hradí vypůjčitel.
ČLÁNKY DO MAILU