Pyšná princezna by žasla, jak dnes fungují mlýny

Kdo by neznal pohádku Pyšná princezna a slavný hit „Rozvíjej se poupátko“. Z Pyšné princezny ale pochází řada dalších nezapomenutelných momentů, mezi které například patří i scéna z mlýna. Zde uprchlíci, princezna Krasomila a král Miroslav, nejprve pomohou mlynáři umlít obilí a zazpívají si písničku „Už je to uděláno, už je to hotovo“. Posléze se ubrání útoku zbrojnošů, kteří je hledají, a šťastný konec je již na dohled… Dolský mlýn, ve kterém se scéna točila, v té době však jako vodní mlýn již desítky let nefungoval. Naposledy se v Dolském mlýně zpracovalo obilí v roce 1931 a od té doby sloužil pouze jako hostinec.

Na rozdíl od pohádkového mlýna však mnoho jiných mlýnů v Česku vydrželo až do dnešních dní a jejich činnost stále patří mezi důležité články při zpracování obilí. Technologický pokrok se ale zastavit nedá, a nad stávajícím systémem mletí by pyšná princezna zřejmě nevěřícně kroutila hlavou. Tradiční mlýnské kolo s vodním tokem, které společně vytvářely energii pro chod mlýna, v současnosti, kromě skanzenů a muzeí, už nikde nenajdete. Čtěte také: Umělecká řemesla se vrací na výsluní, napomáhá tomu prodej po internetu.

Historie vodních mlýnů sahá až do starověku

Počátky mlynářství, respektive využití vodního kola, sahají až před počátek našeho letopočtu. Vodní kolo na spodní vodu používali už staří Římané a Řekové. První mlýny ve střední Evropě ovšem začaly vznikat až takřka o tisíc let později. Mezi nejstarší dochované zmínky o vodních mlýnech na našem území patří zakládací listina břevnovského kláštera z roku 993 našeho letopočtu. Ve středověku se pak vodní mlýny nacházely především v blízkosti klášterů a měst, jelikož pro krále, šlechtu a církevní hodnostáře znamenaly zdroj stálých příjmů.

Impulz k hlubšímu rozvoji mlynářského řemesla dal Karel IV. Podporoval budování jezů a rybníků k využití vodní energie. Vodní díla vytvářela možnost větších výkonů a produkce. Karel IV. též založil Přísežný soud mlynářů zemských, který upravoval vodní právo. Byl to první zákon toho druhu v Evropě, dodal serveru Podnikatel.cz Pavel Filip, předseda Svazu průmyslových mlýnů ČR.

Velký boom mlynářství nastal na počátku novověku (16. století), kdy vodní mlýny začaly stavět i nižší společenské vrstvy na vesnicích a samotách. O rozvoj mlýnů se zasloužily též městské obce, které se v průběhu v 16. století stávaly jejich častými provozovateli. V podstatě každé venkovské město vlastnilo kolem 5 mlýnů. Na počátku 17. století v Čechách fungovalo necelých 8500 mlecích zařízení. Ještě na konci 16. století se ale poddanské mlýny znelíbily vládnoucí třídě, které dělaly nevítanou konkurenci, a proto byly rušeny.

Největší počet mlýnů uvádějí statistiky z druhé poloviny 19. století, na území tehdejší Čech jich mělo působit 6940. Více než 200 z nich bylo parních, 40 větrných a 4 lodní. Průmyslová revoluce, která do střední Evropy dorazila v průběhu předminulého století, však znamenala postupný konec „tradičního“ pohánění mlýna. Vodní kola nahradily nejprve různé motory, ať už parní, zplyňovací či výbušné, a do provozu se též uvedly všemožné vodní turbíny.

Během 20. století se technologie ustálily a jejich princip zůstal prakticky od 40. let stejný až do současnosti. Některé stroje je však nutno nahrazovat špičkovými novinkami z důvodu výkonu, efektivity práce či plnění hygienických předpisů, upřesnil business serveru Podnikatel.cz Jan Kolář z Kukuřičného mlýnu v Mrzkovicích, kde se podle svých snaží skloubit moderní a starší technologie.

Hlavním smyslem mlýnů zůstalo zpracování obilí

Mlýny sloužily už od svého vzniku hlavně jako náhrada za náročnou ruční práci, jelikož dokázaly převést aktivitu přírodních zdrojů na energii. Nejprve se mlýny sice využívaly jen k mletí obilí, avšak rozvoj technologií nahrál jejich přesahu do dalších oborů. Časem tak mlýnská zařízení poháněla rovněž různé valchy nebo hutnické měchy. Čtěte také: Kominíci konečně začínají nosit štěstí i sami sobě.

Samotné mlýny se často stávaly společenskými centry, kde se střetávali lidé a klasicky mezi sebou „tlachali“. V mlýnech mohli občané narazit i na různé cestovatele, kteří vyprávěli o svých zážitcích z cizích zemí. Mlýny byly též prostředím, kde se udržovaly a rozvíjely tradice lidové slovesnosti – pohádky, pověsti, písničky. Přecházely z generace na generaci ústním podáním až do dob našich babiček a dědečků, kdy byly zachyceny v písemné formě, píše se na stránkách obce Dobré.

Mlynář – všeumětel tehdejší doby

Kdo by si myslel, že mlynáři nepotřebovali takřka nic umět, velice se mýlí. Mlynáři naopak museli ovládat řadu řemesel, od tesařiny počínaje, přes vodní stavby, až po zemědělství. Mlýny a jejich zařízení si totiž mlynáři stavěli sami, stejně tak si museli bez pomoci vyprojektovat a zprovoznit jezy. Mnohdy mlynáři budovali rybníky a koryta potoků. Jelikož nebylo lehké se uživit pouhým mletím obilí, vypomáhaly se mlynářské rodiny též zemědělstvím.

Členové rodiny nezřídka pomáhali při obsluze mlýna, protože v případě velkého množství obilí se mlelo nonstop. Ovšem i při běžném provozu trvala pracovní doba okolo 15 hodin a práce v mlýně se dala najít v podstatě v jakoukoli roční dobu. Pořád bylo nutné přenášet pytle se zrny či kontrolovat fungování mlýnského zařízení. Známé přísloví „práce jako na kostele“ by se klidně mohlo pozměnit na „práci jako na mlýně“. Především kvůli náročnosti a množství rozličné práce patřili mlynáři mezi vážené občany.

Mlynáři už v současnosti vodu nepoužívají

Ani v dnešní době úloha mlýnů neztrácí na významu, i když jejich počet výrazně klesl a těch opravdu funkčních existuje v Česku méně než sto. Největší podnikatelské sdružení v oboru Svaz průmyslových mlýnů, který zpracovává zhruba 70 % všeho obilí v ČR, má ve svých řadách 32 mlýnů. Přestože se nejedná o stejné mlýny, které na daných místech stály před stovkami let, řada z nich na tradici mlýnů odkazuje. Čtěte také: „Zlaté české ručičky a hlavičky“. Potvrzují to (ne)tradiční živnosti.

Naše firma jako taková byla založena v roce 1991, jinak první písemné zmínky o mlýně ve Svijanech na řece Jizeře u Mnichova Hradiště jsou již z roku 1420. V našem případě se jedná o rodinný podnik, uvedla serveru Podnikatel.cz Jitka Křižanovská z MLÝNU PERNER SVIJANY. Právě mlýn ve Svijanech má jako vzpomínku na dřívější časy stále vodní náhon, který dříve sloužil k pohonu strojů.

V současnosti už však funkční mlýn (kromě skanzenů), který by využíval vodu jako zdroj energie, nenajdete. Důvod je prostý, voda už by nestačila pokrýt energetické požadavky. Náš mlýn však vodu nikdy nevyužíval, možná i proto, že se původně jednalo o ovesnou vločkárnu, která měla více strojů a tím větší energetickou náročnost než tehdejší mlýny, proto by byl vodní pohon nedostačující, doplnil Jan Kolár z Kukuřičného mlýnu v Mrzkovicích.

Pro názornost stačí jen porovnat čísla o množství zpracovaného obilí. Zatímco ve vodních mlýnech se podařilo umlít kolem 200 kilogramů obilí denně, v dnešní době činí jen produkce mouky většího mlýnu stovky tun denně.

Změny nastaly také u technologie oddělování obalových částí zrna od jádra. Přestože jde o fyzikálně mechanické procesy, zařízení se stále vyvíjí. Stále se využívají principy našich otců a dědů. Rozdíl je v tom, že my všechno měříme a známe naměřené hodnoty, zatímco naši otcové vše poznávali svým zrakem, hmatem, čichem a chutí, uzavírá Pavel Filip.