Čerpání řádné dovolené po mateřské dovolené je častým předmětem čtenářských diskuzí. Stanovení nároku na dovolenou bezprostředně před nástupem na rodičovskou dovolenou není jednoduché. Navíc vedle sebe existuje několik právních výkladů na tuto problematiku. Server Podnikatel.cz připravil doporučený postup ve spolupráci se Státním úřadem inspekce práce.
Čerpání dovolené bezprostředně po mateřské
Čerpání řádné dovolené určuje v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel. Ovšem jestliže požádá o poskytnutí dovolené podle ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce zaměstnankyně (obdobně zaměstnanec – otec na „mateřské dovolené“) tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. Při stanovení nároku na řádnou dovolenou je nutné vycházet z příslušné právní úpravy obsažené v Části deváté zákoníku práce, kterou lze (zjednodušeně) shrnout do následujících premis:
- nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část přísluší zaměstnankyni teprve po odpracování 60 dnů v daném kalendářním roce (§ 212 odst. 1 zákoníku práce),
- jestliže nevzniklo zaměstnankyni právo na dovolenou za kalendářní rok, přísluší jí dovolená za odpracované dny v délce 1/12 za každých 21 odpracovaných dnů (§ 214 zákoníku práce),
- za výkon práce pro účely vzniku práva na dovolenou se považuje (mj.) doba čerpání mateřské dovolené (§ 216 odst. 2 zákoníku práce) a doba čerpání řádné dovolené (§ 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce), doba čerpání rodičovské dovolené výkonem práce naopak není, jde o překážku v práci na straně zaměstnance,
- dovolenou, kterou čerpá zaměstnankyně tak, že navazuje bezprostředně na čerpání mateřské dovolené, není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit (ovšem pravidlo krácení dovolené o překážky v práci se týká výhradně zaměstnance, kterému vznikl nárok na dovolenou podle § 212 zákoníku práce, tj. na dovolenou za kalendářní rok). Dovolená za odpracované dny se pro překážky v práci nekrátí.
Krácení dovolené dle zákoníku práce § 223 odst. 1:
Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212 odst. 1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit.
Stanovení nároku řádné dovolené po mateřské
Jak již bylo naznačeno, existuje pro stanovení nároku řádné dovolené čerpané bezprostředně po mateřské dovolené několik vedle sebe stojících právních výkladů. Zde je jejich přehled v příkladech.
A. Právní výklad výhodnější pro zaměstnavatele
Zaměstnankyně končí MD dne 31. ledna daného kalendářního roku. Z předchozího roku má nevyčerpaný zůstatek dovolené 20 dní. Po MD požádala o čerpání řádné dovolené z předchozího roku a nárok na dovolenou z roku aktuálního. Vycházíme z předpokladu, že do 31. ledna je 21 směn (20 pracovních dnů + 1 svátek). Roční nárok dovolené činí 4 týdny, tj. 20 dní.
Směny: za měsíc leden 21 „odpracovaných“ dnů (dnů čerpání mateřské dovolené) + 20 dnů dovolené z předešlého roku = 41 „odpracovaných dnů“. Jedná se o nárok na dovolenou za odpracované dny, tj. 1/12 za každých 21 odpracovaných dnů, tedy 1,5 dne.
B. Právní výklad výhodnější pro zaměstnance
Zaměstnankyně končí MD dne 31. ledna daného kalendářního roku. Z předchozího roku má nevyčerpaný zůstatek dovolené 20 dní. Po MD požádala o čerpání řádné dovolené z předchozího roku a nárok na dovolenou z roku aktuálního. Opět vycházíme z předpokladu, že do 31. ledna je 21 směn (20 pracovních dnů + 1 svátek). Roční nárok dovolené činí 4 týdny, tj. 20 dní.
Směny: za měsíc leden 21 „odpracovaných“ dnů (dnů čerpání mateřské dovolené) + 20 dnů dovolené z předešlého roku = 41 „odpracovaných dnů“. Jedná se o nárok na dovolenou za odpracované dny, tj. 1/12 za každých 21 odpracovaných dnů, tedy 1,5 dne. Pokud ovšem stanovený nárok řádné dovolené z aktuálního roku připočteme, vzniká nárok na 2/12 dovolené (za měsíc leden 21 „odpracovaných“ + 20 dnů dovolené z předešlého roku + 1,5 dne dovolené z daného kalendářního roku = 42,5 dne.
Zápočtem dovolené z daného kalendářního roku může dokonce vzniknout nárok na dovolenou za kalendářní rok. Kupříkladu pokud končí mateřská dovolená koncem února.
Za měsíc leden až únor 37 „odpracovaných“ dnů (dnů čerpání mateřské dovolené) + 20 dnů dovolené z předešlého roku = 57 „odpracovaných dnů“. Jedná se o nárok na dovolenou za odpracované dny ve výši 2/12, tedy celkem 3 dny. Pokud stanovený nárok řádné dovolené z daného roku připočteme, vzniká nárok na dovolenou za kalendářní rok, tj. 12/12 dovolené (37 „odpracovaných“ + 20 dnů dovolené z předešlého roku + 3 dny dovolené z daného kalendářního roku = 60 dnů (tento nárok nebude pro následné čerpání rodičovské dovolené krácen). Zaměstnankyni vzniká nekrácený nárok na řádnou dovolenou kalendářní rok).
Ve světle těchto právních úvah se Státní úřad inspekce práce přiklání k variantě B. Výsledek pro zaměstnankyni bude rozdílný podle toho, zda součtem dnů, které strávila v daném roce výkonem práce a na mateřské dovolené, vznikne zaměstnankyni nárok na dovolenou za odpracované dny (a i takto vzniklá dovolená, tj. 1/12 nebo 2/12 se poté, v souladu se zásadou „ve prospěch zaměstnance“, přičte k „odpracovaným“ dnům pro účely vzniku nároku na dovolenou), nebo nárok na dovolenou za kalendářní rok (a ta by potom nebyla krácena).
C. Nový (neopodstatněný ?) právní výklad
Uvedené právní výklady ve variantách A a B nejsou nové. Zaměstnavatel se musí pro některý z nich rozhodnout a měl by z hlediska rovnosti postupovat ve všech situacích shodným způsobem. Přitom varianta B je jednoznačně pro zaměstnance výhodnější. V poslední době se však v odborné literatuře objevuje i varianta C. Uvádíme na příkladu ukončení mateřské dovolené koncem měsíce ledna.
Směny: za měsíc leden 21 „odpracovaných“ dnů (dnů čerpání mateřské dovolené) + 20 dnů dovolené z předešlého roku = 41 „odpracovaných dnů“. Zaměstnankyně požádala o čerpání dovolené za kalendářní rok. Za měsíc leden 21 „odpracovaných“ + 20 dnů dovolené z předešlého roku + 20 dnů řádné dovolené z daného kalendářního roku, o které požádala = 61 směn, což odpovídá 12/12, tj. dovolené za kalendářní rok, která dále nebude o následnou rodičovskou dovolenou krácena. Autoři v uvedeném příkladu svůj názor opírají o nové ustanovení § 18 zákoníku práce: Jestliže je možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.
Tato varianta by skutečně byla pro zaměstnankyni nejpříznivější. Ovšem je možné připočítávat nárok na dovolenou za daný kalendářní rok ve výši 12/12, který v podstatě zaměstnankyni nevznikl jen proto, že o něj požádala?
Podle právního názoru inspektorátu práce se ustanovení § 18 zákoníku práce vztahuje k výkladu „právního jednání“ (tj. jednání, konání osob, například uzavíráním smluv apod.), nikoli k výkladu právních ustanovení. Nicméně i tak se přikláníme k variantě výkladu pro zaměstnankyni výhodnému, ve smyslu zásady deklarované v ustanovení § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce, které deklaruje zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance. „Nejvýhodnější“ varianta (zde označená jako varianta C) jde však podle našeho názoru proti smyslu právní úpravy, kdy je nutno rozlišovat krácenou (resp. zde nekrácenou) dovolenou od dovolené, na kterou ani nevznikl nárok,
upřesnil pro server Podnikatel.cz náměstek generálního inspektora Jiří Macíček.
Státní úřad inspekce práce však závěrem upozorňuje, že není oprávněn k výkladu zákona. K tomu jsou oprávněny soudy, které provádějí výklad zákona případ od případu, s ohledem na všechny konkrétní okolnosti rozhodované kauzy. I kontrolní zjištění inspekce práce, opřené o právní názor zastávaný Státním úřadem inspekce práce, je napadnutelné v rámci správního soudnictví a výsledek konkrétního soudního řízení nelze s jistotou předjímat.
ČLÁNKY DO MAILU