Názory k článku Řádné doručení výpovědi zaměstnancům? Téměř nereálné

Zajímavé. Proč stejně přísná pravidla nejsou uplatňována na fikci doručení ouředních obsílek? Podnikatel aby si strhal záda než řádně doručí výpověď, ouředník se válí za stolem, kafíčko, cigárko, nehne prstem a přesto doručil.

Fikce doručení je brutálnímn zásahem do práv obeslaného, a jako taková by měla být použita pouze pro případy, kdy všechny jiné cesty selžou a navíc daná věc nesnese odkladu. Jenže naše ouřady prostě vrazí papír do obálky s modrým pruhem, počkají dva týdny a je doručeno, aniž by hnuly prstem. Tohle by se opravdu mělo zrušit.

Jestli umíte číst, tak jste si v mém příspěvku mohl přečíst, že fikci doručení nechci zrušit, chci jen, aby se použila až jako poslední možnost. A ne jako první volba, jak se to děje na ouřadech dnes. A jsou státy, kde nic takového není a ouřady mají opravdu vlastní detektivy kteří se o vyhledání adresáta a předání obsílky do ruky starají. Jenže to je fuj fuj práce, to naši uředníci neradi.

Rád bych byl kontaktní, ale je někde místo, kde můžu ohlásit, že jedu třeba na půl roku studovat mravence a Amazonském pralese a tedy budu půl roku nekontaktní? A že se po tu dobu nemá uplatňovat fikce doručení? Vždyť ta fikce doručení po dvou týdnech znemožňuje lidem vzdálit se z trvalého bydliště na déle než dva týdny, v postatě je to jen moderní verze nevolnictví.

A že se dá zrušit - a dají se také zrušit a vrátit do původního stavu všechny důsledky ulatnění fikce doručení? Nedají, že, nanejvýš dostanete pět padesát odškodnění.

Před pár lety jeden náš zaměstnanec prostě přestal chodit do práce. Výpověď mu ale nebylo možné doručit, protože se odstěhoval a neznali jsme jeho nové bydliště. Věděli jsme však z doslechu, kde občas venčí psa. Vybavila jsem našeho jednatele písemnou dohodou o ukončení pracovního poměru na zaměstnancovo jméno, jenom bez datumu, a on začal chodit venčit svého psa taky tam. Za nějaký čas se zadařilo a opravdu tam na dotyčného zaměstnance narazil. Tak hned vytáhl z kapsy dohodu o ukončení pracovního poměru, doplnil datum, zaměstnanec ji podepsal (naštěstí nedělal drahoty) a bylo hotovo...

Opravdu by to chtělo nějak lépe upravit legislativu, aby zaměstnavatelé nemuseli své zaměstnance takto trapně nahánět. (A to jsme ještě měli štěstí, že se nám ho vůbec podařilo zkontaktovat - kdyby odjel třeba na pár let do USA, tak jsme nahraní.) Ochrana práv zaměstnance je sice hezká věc, ale vše má své meze.

To je normální šikana zaměstnavatelů, nedávno nám zaměstnanec zmizel i s tržbou necelých 100 tisíc, přestal komunikovat, na adrese kterou uvedl není, co s tím ? Naštěstí byl tak drzý, že se ještě zastavil na firmě pro stravenky, tak se mu předala výpověď, ale jinak nevím jestli by to mohlo být posuzováno jako řádné doručení výpovědi.

EDIT:
"ale jinak nevím jestli by to mohlo být posuzováno jako řádné doručení výpovědi"
Upřesnění - myslím tím, že by jsme měli pouze potvrzení od pošty, že ho na adrese nezastihli.

Písemnosti týkající se ukončení pracovního poměru musí být zaměstnanci doručeny do vlastních rukou. Je přitom úplně jedno kde - na pracovišti, u něj doma, na fotbalovém stadionu, na procházce v lese... Prostě si ho někde odchytnete a vrazíte mu papír do ruky. Což jste udělali, takže se jedná o řádné doručení výpovědi. Zaslání poštou je možnost, která se používá teprve v případě, kdy není možné písemnost zaměstnanci předat osobně do ruky (nechodí do práce, doma není k zastižení atd.).

Vzhledem k tomu, že váš zaměstnanec utekl s dosti vysokým finančním obnosem patřícím vaší firmě, se ale divím, že jste do celé záležitosti nezapojili policii ČR.

Prosím vás, jestli vám zmizel s tržbou 100 tisíc, tak věc nahlaste na PČR jako trestný čin zpronevěry. Předávat stravenky opravdu nebude ten správný postup.

Samozřejmě se to okamžitě předalo PČR, nejprve nebyl nikde k sehnání, tak se mu výpověď poslala poštou, ale vrátila se že na té adrese nemá jmenovku a pak se najednou objevil na firmě, že chce stravenky.
No a po přečtení článku si nejsem vůbec jistý, kdyby se nezastavil pro ty stravenky, jestli by ten pokus o doručení poštou byl považován za řádné doručení, prostě zaměstnanec haj*lík a ještě by kvůli němu mohl mít zaměstnavatel opletačky.

Mám zde uveden opačný příklad, kdy zaměstnavatel záměrně lhal ohledně doručování písemnosti "Okamžité výpovědi", když tvrdil po té, kdy jí doručoval prostřednictvím pošty, že v momentě, kdy byla podána soudní žaloba pro neplatnost okamžité výpovědi a vzhledem k tomu, že si byl velice dobře vědom toho, že neměl důvodné argumenty pro okamžitou výpověď a bylo prokazatelně i doložitelné mnohými důkazy, že okamžitá výpověď je neplatná, tak zaměstnavatel zvolil jinou taktiku, kterou chtěl zvrátit soudní žalobu tím, že tvrdil, že údajně došlo k vypršení lhůty k podání soudní žaloby, když záměrně lživě tvrdil, že už před samotným poštovním doručením výpovědi došlo ze strany zaměstnankyně k odmítnutí převzetí výpovědi v sídle jeho společnosti a k tomuto tvrzení si i obstaral svědky, kteří v rámci rodinné firmy nebyl pro zaměstnavatele problém zajistit...
Takže pro upřesnění:
Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele bylo mé klientce předáno dne 13. 12. 2014, kdy bylo toto zrušení pracovního poměru v souladu s ustanovením § 334 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), doručeno mé klientce do vlastních rukou, a to prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Stejného dne má klientka vyjádřila nesouhlas s okamžitou výpovědí dopisem, adresovaným žalované, ve kterém také trvala na dalším zaměstnávání. S tvrzením žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, bylo mé klientce předloženo dne 4. 12. 2014, a že moje klientka odmítla toto zrušení převzít a utekla, nelze souhlasit. Klientka se v tento den nacházela v sídle zaměstnavatele, ale to pouze z důvodu doložení policejního protokolu o výslechu ze dne 1. 12. 2014, jímž prokazovala skutečnost, že, bez své viny, nemohla být přítomna v zaměstnání. V tento den nemohla má klientka okamžité zrušení pracovního poměru převzít, neboť ve chvíli, kdy se nacházela v sídle zaměstnavatele, nebylo takovéto rozvázání pracovního poměru vyhotoveno, což dokládá i fakt, že jeden z jednatelů před ní druhému z jednatelů společnosti vrátil nějakou listinu, kterou nepředložil žalobkyni se slovy, že takto sepsané okamžité zrušení pracovního poměru, s uvedeným důvodem, je nevyhovující. Poté má klientka opustila sídlo zaměstnavatele, aniž by jí bylo cokoli předáno nebo předloženo. V daný den tedy žalobkyně žádnou listinu s označením okamžité zrušení pracovního poměru od žalovaného neobdržela a neodmítla ani převzít. Domníváme se také, že v případě, kdy by k předání písemnosti o okamžitém zrušení pracovního poměru mé klientce došlo dne 4. 12. 2014 tak, jak tvrdí žalovaná, doplnila by žalovaná do předmětné písemnosti údaj o odepření převzetí mou klientkou jako důvod, proč byla písemnost poté odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Neexistuje ani listinný zápis potvrzující odepření převzetí písemnosti mou klientkou či zápis stvrzený svědkem této události o údajném nepřevzetí písemnosti, který by byl pro toto řízení relevantní.
S ohledem na tvrzení žalobkyně v tomto přípise a v jejich vyjádřeních z dřívější doby si dovolíme poukázat i na ten fakt, že žalovaný nedodržel způsob doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. Povinností zaměstnavatele je doručit osobně na pracovišti nebo v bydlišti a až po neúspěšnosti tohoto pokusu je možné listiny odesílat poštou. Dle názoru žalobkyně tedy žalovaný nedodržel ani tyto podmínky pro doručování, kdy jí okamžité zrušení nepředal ani osobně ani v místě bydliště dne 4.12.2013 a přímo odesílal okamžité zrušení pouze poštou. Toto tvrzení doplňujeme s ohledem na výše uvedené, tedy že žalovaná nikdy v sídle společnosti nepředložil žalobkyni listinu obsahující okamžité zrušení pracovního poměru, jak odeslal listinu s tímto názvem žalobkyni na její adresu domů. Vzhledem k výše uvedenému máme za to, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je postiženo vadou, která způsobuje neplatnost tohoto pracovněprávního úkonu, a proto má klientka uplatnila své právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením u příslušného soudu, a to v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce. Žaloba byla s ohledem na skutečnosti výše uvedené podána řádně a včas a to dokládáme i tím, že i zápis ze dne asi 4.12.2013, datum je škrtnuto, neobsahuje vůbec informaci o odmítnutí převzetí listin. Je vše až následně doplněno a je otázku, kdo a kdy tento text doplňoval. Uvedené důkazy se týkají jak vyvracení tvrzeného osobního předání okamžitého zrušení pracovního poměru, tak prokázání nepodloženosti a nedostatečnosti samotných důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru.
1. Zadržení počítače, na kterém mělo docházet k přípravě textu okamžitého ukončení pracovního poměru. Tento důkaz je nevyhnutný pro provedení dále navrženého důkazu a aby bylo možné provézt důkaz, kdy došlo skutečně k vytvoření listiny s označením okamžité ukončení pracovního poměru ve vztahu k mé klientce – žalobkyni. Další možností získání daného počítače je uložení žalovanému, aby počítač předal následně určenému znalci, ale zde se žalobkyně obává možnosti zničení daného počítače a následné nemožnosti provedení dále navrženého důkazu.
2. Znalecký posudek se zaměřením na dotaz, kdy byla vypracována listina okamžité zrušení pracovního poměru vůči žalobkyni, případně kdy docházelo k úpravám textu tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalobkyni. Pokud bude možné zjistit i údaj, kdy byl daný dokument i vytištěn.
3. Výslech svědků: k tvrzenému předání okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni

No zkr. k tomu bude tvrdit, zaměstnavatel, že údajně počítač byl zničen, takže v důkazní rovině je problém, že pokud si zajistí protistrana svědky, kteří budou i křivě tvrdit, že k odmítnutí listiny došlo, tak či tak v sídle firmy, tak stejně nemáte možnost ani jim dokázat, takže ten zákon o doručování v sídle firmy je rovněž možné lehce zneužít i ze strany zaměstnavatele.