Pořád makáme, na hubu padáme, nic z toho nemáme, nevim, co čekáme. Bez velkých nadějí na změnu, jsme jenom součástí systému a s větší nebo menší nevolí jsme jenom součástí toho soukolí.
Text písně Zadarmo od skupiny Chinaski hezky vystihuje pocity řady dnešních lidí. V mnoha firmách se podmínky pro zaměstnance stávají neúnosné. Paradoxně k tomu dochází ve chvíli, kdy chce zaměstnavatel svým podřízeným objektivně ulevit nebo udělat radost pořízením nejmodernější techniky. S tou jde přece všechno snáz a rychleji a můžeme s ní pracovat odkudkoli a kdykoli. Jenže v tom je právě ten problém. Zlepšovat pracovní prostředí tímto způsobem nestačí, protože člověk má své hranice. Musí se celkově měnit vztah k novým pracovním podmínkám a možnostem, které dnešní doba nabízí. Zatím si to začali uvědomovat hlavně v okolních státech.
Připomeňte si: Úspěšný podnikatel musí být už od dětství lehký antisociál
Například Brazílie má zákon, který zaměstnancům umožňuje vymáhat zaplacení přesčasů, pokud odpovídají na pracovní e-maily po skončení pracovní doby. Odbory ve France Télécom už v roce 2010 dosáhly toho, že zaměstnanci nemají povinnost reagovat na pracovní zprávy večer, o víkendech a o svátcích. Zaměstnanci německé automobilky Volkswagen už zase dva roky nedostávají ve svém volnu e-maily na pracovní telefony. Poslední zpráva jim na pracovní mobil dorazí nejpozději půl hodiny po konci pracovní doby. Na německém ministerstvu práce nadřízení nesmějí po konci pracovní doby pracovníkům ani posílat e-maily, ani volat. A mít v době volna vypnutý pracovní telefon je tam zcela běžné, nikdo za to nebude popotahován. V Německu se teď dokonce připravuje zákon, o kterém se s nadsázkou říká, že zakáže stres. Do jisté míry je ale toto tvrzení pravdivé. Zákon totiž řekne, kdy a proč je možné zaměstnance kontaktovat po pracovní době.
Česko stále jede na plný plyn
Ilustrační obrázek.
Na přetěžování spojené s množstvím práce si zaměstnanci podle Státního úřadu inspekce práce ČR příliš často nestěžují. Vyskytují se ale podněty ke kontrole upozorňující na nedodržování limitů pro odpočinek, nařizování většího počtu přesčasových hodin a podobně. Přesto není možné obecně konstatovat zda jsou čeští zaměstnanci přetěžováni nebo ne. Jisté je, že současné technologie v některých odvětvích a oborech činností do jisté míry stírají hranici mezi striktně soukromým a pracovním časem. Platí to ale na obě strany. Někteří zaměstnanci jsou dnes sice častěji k zastižení a občas řeší některé naléhavé pracovní povinnosti i mimo běžnou pracovní dobu, na druhou stranu ale také během ní častěji řeší své soukromé záležitosti. V různých oborech to samozřejmě platí různou měrou. Na tradiční směnné provozy, například ve výrobě, to zatím nelze příliš vztahovat.
Vyvážení obou uvedených aspektů, tedy řešení soukromých záležitostí v práci a naopak, závisí na rozumné domluvě zaměstnance a zaměstnavatele. Nemyslím si, že by v této věci byly užitečné plošné restriktivní zásahy a nařízení ze strany státu. V mnoha oborech a profesích je jasný trend rozšiřování práce na dálku, nejen z domova, ale v podstatě odkudkoliv v souladu s aktuálními potřebami pracovními i soukromými,
říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik kariérního portálu Jobs.cz s tím, že moderní technologie toto značně usnadňují, ale současná pracovněprávní úprava naopak brzdí. Je totiž nastavena především na tradiční podmínky výroby v 19. a 20. století. V některých ohledech už je ovšem nezanedbatelná část pracovního trhu mnohem dále.
Dále čtěte: 5 nástrojů, kterými zabráníte poklesu motivace vašich zaměstnanců
Tuzemský pracovní trh dnes poptává především flexibilitu. A to jak ze strany zaměstnavatelů, tak i samotných zaměstnanců. Čtyři z deseti rodičů by například uvítali částečný úvazek, třem z deseti by pomohla občasná práce z domova. Kratších úvazků je ale v Česku stále jen něco přes 5 %. Home office firmy nabízejí v 6 % případů, volnou pracovní dobu umožňuje 13 % nabízených volných míst. Na pozice, které zahrnují některou z flexibilních možností, se proto obvykle hlásí dvoj až trojnásobek uchazečů oproti srovnatelným pozicím bez pružných úprav.
Nepřetěžujeme, není potřeba regulovat
Odborníci jsou k zavádění zákonů, které platí v zahraničí, skeptičtí. V současné době Česká republika uspokojivě reguluje možnost výkonu práce zaměstnancem nad rámec stanovené týdenní pracovní doby. Pokud by totiž zaměstnavatel požadoval výkon práce po zaměstnanci „po pracovní době“, pak se zpravidla bude jednat o práci přesčas a tu zákoník práce řeší,
komentuje Jiří Macíček, náměstek generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce.
Zákoník práce reguluje vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem při výkonu práce nebo úkonech spojených s výkonem práce. V době, kdy zaměstnanec nevykonává pro zaměstnavatele práci, se jedná o dobu jeho odpočinku – zjednodušeně řečeno, zaměstnanec buď pracuje nebo odpočívá. V době odpočinku samozřejmě zaměstnavatel nemůže chtít po zaměstnanci výkon práce, ledaže by se jednalo o nařízení práce přesčas nebo nějakou úpravu pracovní doby se souhlasem zaměstnance. Nařízení práce přesčas v době odpočinku zaměstnance je zákoníkem práce podrobně upraveno, vždy by mělo jít o výjimečnou situaci.
Prostudujte si zákoník práce na serveru Podnikatel.cz. Mimo jiné říká:
- Zaměstnanec má zákonný nárok na přestávky v práci a nepřetržitý odpočinek.
- Každému zaměstnanci musí být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech.
- Zaměstnavatel musí respektovat ustanovení zákoníku práce o nepřetržitém odpočinku mezi dvěma směnami.
- Zaměstnanec má nárok na nepřetržitý odpočinek v týdnu, který musí činit alespoň 35 hodin.
- Práce ve dnech pracovního klidu smí být zaměstnanci nařízena jen výjimečně a pouze v omezeném časovém období.
Z pohledu kontrolního orgánu by bylo možné mluvit o přetěžování zaměstnanců v případě překračování limitů pro práci přesčas, nedodržování odpočinků v práci, většího výskytu pracovních úrazů a podobně. Z hlediska psychologicko-sociálního by pak takovými znaky mohla být například vyšší míra nemocnosti, vyčerpanost a podrážděnost. Toto ale Státní úřad inspekce práce nemá právo hodnotit.
Pokud je někdy zapotřebí řešit naléhavé pracovní problémy v nestandardní čas, třeba dlouho do noci, mělo by to být vyváženo možností věnovat se v jiné dny práci kratší dobu. Pokud tomu tak není a zaměstnavatel mimořádnou práci nad rámec smluvené doby nijak nekompenzuje, lze mluvit o přetěžování. To však není v zájmu drtivé většiny firem. Vyčerpaní nebo po čase vyhořelí lidé příliš nepřispívají k dobrému fungování firmy. A velká fluktuace také ne. Vždy jde především o uměřenost a zdravý selský rozum,
doplňuje Tomáš Ervín Dombrovský.
Psali jsme: Léto podle workoholika. Mohou za práci i během dovolených zaměstnavatelé?
Trochu jinak to ale vnímají lékaři. Moderní technologie jsou všude kolem nás, ale ne všichni s nimi pracují. Na problematiku vytíženosti a přetěžování se proto můžeme dívat jinak v případě dělníka nebo zemědělce a jinak u účetního nebo obchodníka a manažera. Zvlášť poslední dvě skupiny dnes trpí zdaleka nejvíc. Globálně ale platí, že každý zaměstnanec nebo pracovník je dnes zodpovědný za stejné množství práce, kterou v minulosti vykonávali dva nebo tři lidé. S dnešními technologiemi to je možné. Někdy ale zapomínáme na to, že lidské tělo se nevyvíjí stejnou rychlostí jako moderní technologie.
Nikdy dříve jsme nemuseli odpovídat na všechny zprávy ještě dnes, pošta byla doručena za několik dní, na odpověď jste čekali týden. Než nás dostihla zpráva z pevné linky a než jsme se dovolali zpět, taky to nějakou dobu trvalo. Tuto dobu jsme díky technologiím odstranili. Ale ukázalo se, že tato planá doba byla pro nás velice důležitá. Myslíme si, že můžeme pracovat jako stroje. Naše psychika má však své tempo a své limity, které jsme díky současné technologii překonali, což si většinou uvědomíme, až když sedíme v ordinaci psychologů nebo polykáme prášky proti stresu, nespavosti nebo úzkosti,
varuje psycholog Dalibor Špok. Historicky jsme podle něj nikdy nebyli svědky tolika případů vyhoření, zhroucení z přepracovanosti nebo naprosté ztráty motivace z pracovního stresu jako dnes. Jednoduše si bereme příliš velká sousta.
Hi-tec a výkon vyměníme za klid a pohodu
Dnes je moderní všechno stíhat, na všechno reagovat a všechno vykonávat okamžitě. Psychický systém ale není na toto tempo nastaven. Mnozí proto předpovídají, že velmi brzy začne být trend doby přesně opačný. Budeme se učit vybírat jen důležité, umět čekat, umět být přiměřený. Zbytečné tlaky na rychlost se stanou překročením dobrého bontonu, protože si uvědomíme, jak brání skutečné efektivitě. Lidská psychika stávající tlak dlouho nevydrží. Brzy proto bude vyhledávaný nikoli jen ten zaměstnavatel, který nám dá dobré benefity, ale který nám dokáže vytvořit právě takové přiměřené a vyrovnané pracovní prostředí,
myslí si Dalibor Špok. Není totiž moudré neustále přizpůsobovat lidskou psychiku okolním podmínkám. Mělo by to být přesně naopak. I on odmítá, aby se ale takové věci upravovaly zákonem. Pak by totiž nebyly přirozené a účinné. Je potřeba k nim přirozeně dospět.
ČLÁNKY DO MAILU