Není rehabilitace jako rehabilitace. Záleží, kým je prováděna a jaká pravidla nastaví interním předpisem sám zaměstnavatel.
Léčebně rehabilitační péče
Zaměstnavatelé, potažmo jejich mzdoví účetní či personalisté, se v praxi občas potýkají s posouzením rehabilitace jako (ne)placené překážky v práci. Překážky v práci na straně zaměstnance popisuje zákoník práce. Nejčastěji se jedná o pracovní neschopnost, mateřskou a rodičovskou dovolenou. Avšak odkazuje se zde také na jiné důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance. Jejich okruh a rozsah je stanoven nařízením vlády č. 590/2006 Sb. V souladu s ustanovením § 191 zákoníku práce poskytuje zaměstnavatel pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nejméně u překážek zde uvedených. Zaměstnavatel ale může (v souladu s interním předpisem či kolektivní smlouvou) dle svého rozhodnutí poskytnout i více dnů placeného (neplaceného) pracovního volna. Čtěte také: Pracovnělékařské služby podle nové vyhlášky
Hned první popisovanou překážkou v práci z okruhu jiných důležitých osobních překážek na straně zaměstnance je vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení. Píše se zde, že zaměstnavatel poskytne pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, jestliže bylo vyšetření nebo ošetření provedené ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
Otázkou, zda je možné rehabilitaci považovat za vyšetření nebo ošetření, se před časem zabývala i Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů (AKV). Z jejich stanoviska ze dne 6. února 2013 jednoznačně plyne, že rehabilitaci většinou není možné považovat za vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení. Rehabilitace již má povahu léčení. Zpravidla následuje až po vyšetření nebo ošetření s cílem navrátit pacienta k jeho „funkční zdatnosti“. Podle § 5 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách je jedním z druhů zdravotní péče (a vlastně tím hlavním) péče léčebná, jejímž účelem je příznivé ovlivnění zdravotního stavu na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu. Pod tento druh péče lze nepochybně zařadit právě rehabilitaci, resp. přesněji léčebně rehabilitační péči. Čtěte také: Pracovnělékařské prohlídky nově a jinak
Placená, nebo neplacená překážka v práci?
Standardní rehabilitaci provádějí na základě předchozí indikace lékaře „nelékařští“ zdravotničtí pracovníci (fyzioterapeuti či jiní odborní rehabilitační pracovníci). Jelikož takovou rehabilitaci nelze podřadit pod pojem vyšetření nebo ošetření, jde o proces vlastního léčení, nevzniká zaměstnanci za tímto účelem automaticky právo na pracovní volno, natož pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Na rozdíl od situace, kdy se jedná o komplexní, periodické nebo kontrolní rehabilitační vyšetření prováděné lékařem před nebo v průběhu léčebně rehabilitační péče. Tady se již o vyšetření nebo ošetření jednoznačně jedná. Stanovisko Asociace pro kolektivní vyjednávání a rozvoj kolektivních vztahů potvrdilo i právo zaměstnance na (placené) pracovní volno za podmínek uvedených v nařízení vlády o jiných důležitých osobních překážkách v práci a na straně zaměstnance.
Bezesporu je v zájmu zaměstnance, ale i samotného zaměstnavatele, aby se zaměstnanec co možná nejdříve zapojil do výkonu práce bez dalších zdravotních omezení. Vzhledem k vytíženosti rehabilitačních pracovníků si pacienti většinou nemohou sami volit termíny rehabilitací a už vůbec neovlivní, zda budou či nebudou zasahovat do jejich pracovní doby. Čtěte také: Změny v darování krve. Již pro rok 2017
Je proto vhodné (a nejeden zaměstnavatel k rehabilitacím takto přistupuje) dohodnout se na nadpracování volna poskytnutého k léčebné rehabilitační péči, případně (umožňuje-li to provoz) na dočasném přizpůsobení pracovní doby k návštěvám rehabilitačního zařízení, které nelze provést mimo pracovní dobu. Jelikož okruh a rozsah důležitých překážek v práci stanovuje pouze minimální právo zaměstnance, je možné tento rozsah interním předpisem či kolektivní smlouvou rozšířit. Jednalo by se o dobrovolné plnění zaměstnavatele, zaměstnanecký benefit. Na základě kterého přísluší zaměstnanci pracovní volno (placené nebo neplacené) při rehabilitacích indikovaných lékařem. Kolektivní smlouva nebo interní předpis může obsahovat další podmínky poskytnutí volna, např. jeho četnost, rozsah apod.
Shrnutí:
- Rehabilitační vyšetření prováděné lékařem - placená překážka v práci na straně zaměstnance (vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení). Lékař je z hlediska součinnosti povinen absolvování rehabilitačního vyšetření zaměstnanci potvrdit.
- Léčebně rehabilitační péče prováděná nelékařským rehabilitačním pracovníkem - nejde o překážku v práci s nárokem na pracovní volno. Zaměstnavatel však může na základě interního předpisu či kolektivní smlouvy zaměstnanci rehabilitaci umožnit a plně či částečně kompenzovat. Je vhodné stanovit podrobnější podmínky poskytnutí tohoto zaměstnaneckého benefitu.
Článek je věnován léčebně rehabilitační péči, tj. rehabilitaci na základě indikace lékařem. Rehabilitací nejsou myšleny masáže a další např. relaxační služby prováděné na komerční bázi. I když ani zde není vyloučeno považovat je za placenou (neplacenou) překážku v práci na straně zaměstnance v rámci poskytovaných zaměstnaneckých benefitů. Opět v souladu s interním předpisem či kolektivní smlouvou.
ČLÁNKY DO MAILU