Ne každý z nás je natolik zručný, aby si jako Ferda Mravenec dokázal vše udělat případně opravit sám. Mistři svého oboru jsou, ať už chceme či nikoliv, důležitou součástí našeho života a každý, kdo jejich služeb využívá, by měl dokázat ocenit jejich kvalitní práci. Jaký je ale stav věci v oblasti řemesel? Je těchto odborníků dost, jsou dostatečně oceněni, nebo už dávno neplatí ono známé přísloví, že „řemeslo má zlaté dno“ a naopak se vyplatí mít vysokoškolské vzdělání? Třeba „jen“ na soukromé škole.
Moudrost našich dědů a pradědů o zlatém dnu nesmíme vnímat pouze ekonomicky. Za první republiky bylo řemeslo synonymem umu, kvality, obchodních schopností a noblesy ve vztahu k zákazníkovi. Platilo heslo: Náš zákazník, náš pán. V současnosti je patrný útlum v oblasti řemesel obecně. Jak ve školství, tak v podnikání. Je však nutné připomenout, že díky řemeslu může být podnikatel mnohem úspěšnější a ziskovější, nežli jako středoškolsky vzdělaný příkladně úředník,
řekla třeba k blížícímu se Veletrhu řemesel 2012 (5. až 6. října na Karlově náměstí v Praze) radní české metropole Aleksandra Udženija. S tímto názorem se dá nejen souhlasit, ale od středních škol ho ještě „povýšit“. Nevyplatí se raději se vyučit v nějakém technickém oboru nebo prostě řemeslu než absolvovat vysokou školu? Neztrácí například vzhledem k množství různých soukromých institucí vysokoškolské vzdělání svou prestiž?
Čtěte také: Umělecká řemesla se vrací na výsluní, napomáhá tomu prodej po internetu
Je to jen o „diplomu“?
Už od času možnosti soukromého podnikání se vedou, a vést budou i nadále, diskuse i spory o tom, jestli je úroveň soukromých vysokých škol samotných i jejich absolventů srovnatelná s veřejnými vysokými školami. Ty stále vyhrávají ne snad na plné čáře, ale přesto se všeobecně traduje, že jejich kvalita je vyšší než u soukromých. Jejich fungování je na komerční bázi a kvůli jejich velké konkurenci jim záleží na každém studentovi. A to nejen proto, že ten si ve valné většině případů musí platit školné, které rozhodně není zanedbatelnou částkou. Na soukromou školu se tedy mnohdy snáze dostanete a to třeba i v případě, že jste se neúspěšně pokusili o studium na škole veřejné. Tedy, že jste na ni nezvládli potřebné přijímací řízení.
Připravenost vysokoškoláků pokulhává za požadavky
Asi každý z nás by chtěl mít dobře placené a navíc k tomu třeba i prestižní povolání. Na tuzemském trhu práce momentálně dost profesí chybí, některé ztrácejí uplatnění. Navíc je i nedostatek odborníků. Podle posledních průzkumů Národní observatoře zaměstnanosti a vzdělávání nedostatek pracovních sil pociťuje většina odvětví hospodářství od vývojářů software přes řidiče a svářeče až třeba po stavební dělníky. Pracovníci se středním odborným vzděláním a také řemeslníci u nás chybí, protože mladí lidé v posledních letech upřednostňují studium před odbornou školou či „učňákem“. Problémy jsou také v oblasti vlastní připravenosti absolventů vysokých škol – jejich skutečné znalosti mnohdy zaostávají za požadavky, které si klade trh práce nebo jaké by si přáli mít samotní zaměstnavatelé.
Dalším zádrhelem je určitě i to, že svoji potenciální budoucnost si studenti volí už v relativně velmi brzkém věku. Na reálná gymnázia s předpokladem vysokoškolského pokračování ve studiu se odchází po páté či sedmé třídě základní školy, svou odbornou specializaci pak musejí mladí lidé volit v posledních ročnících základních nebo středních škol, tedy podstatně dříve, na „do práce“ prakticky nastoupí.
Řemeslo má šanci bitvu vyhrát
Personalisté, kteří budoucnost profesí řeší, teď razí myšlenku, že určitě neprohloupí student, který si místo humanitního vzdělávání zvolí technický obor či řemeslo. Ale jaké? Podle čeho vybírat? A uživí se jím?
Čtěte také: Zlaté české ručičky budou brzy nedostatkovým zbožím, stěžují si firmy
Podle Národního informačního centra pro mládež mají zaměstnavatelé největší zájem o následující profese: manažer, obchodní zástupce, administrativní pracovník, technik, elektrikář, obsluha strojů, řidič, kuchař a číšník. V praxi to ale neznamená, že volných míst na zmiňovaných postech je dostatek a že vezmou každého, kdo k tomu bude mít patřičnou kvalifikaci. Firmy si v poslední době dávají velký pozor na to, koho zaměstnají a hodně dbají právě na skutečnou připravenost potenciálního zaměstnance na uplatnění na nabízené pozici.
Průměrný nabízený plat v České republice je lehce přes 22 tisíc korun. Hitparádu nejlépe placených profesí (podle obvykle nabízených částek) vedou dlouhodobě programátoři, kteří si mohou přijít třeba i na skoro čtyřnásobek zmiňované sumy, na dobré peníze si přijdou také pracovníci v IT oblasti, ať už analytici či konzultanti. Ale jestli si myslíte, že podprůměrně finančně ohodnocena jsou jen řemesla, tak žijete v omylu. Třeba takový elektrikář si může přijít i na 30 tisíc, což je třeba částka, o které si může nechat zdát i vysokoškolsky vzdělaný administrativní pracovník. A to se bavíme jen o průzkumech, realita může být pro člověka zručného ve svém oboru ještě mnohem sladší.
Čtěte také: Umí se český živnostník chovat? Křupana můžete obejít, výběr je na zákazníkovi
Doba už je prostě taková, že je možnost výběru a ačkoliv je na některé pozici nutné mít vysokoškolské vzdělání, ještě není zaručeno, že právě proto dostanete více peněz a lidé si vás budou více vážit. Možná je lepší být takovým Ferdou Mravencem, který si umí za všech okolností poradit a okolí ho ocení i jinak než finančně, než Broukem Pytlíkem, který sice všechno zná a má na to i „školy“, ale … Však ten příběh určitě všichni znáte.
ČLÁNKY DO MAILU