Řešíte spor a nikam to nevede? Než se do krve porvete u soudu, zkuste mediaci

Mediátorem se přitom nemůže stát každý, kdo se za něj prohlásí. Podle zákona o mediaci musí být zapsaný v seznamu mediátorů a potřebuje vzdělání a zkoušku.

Mediací je pak podle zákona o mediaci z roku 2012:

Zapsaný mediátor (nezapsaní podnikají podle živnostenského zákona) pak má ze zákona povinnost mlčenlivosti a dohled nad činností mediátorů spadá pod Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Konflikty mezi společníky i zaměstnanci

Jak uvádí Dana Potočková, Managing Director společnosti Conflict Management International a mediátorka spolupracující s mezinárodními korporacemi, malými a středními firmami, státní správou i neziskovkami, firmy mohou využít mediaci k urovnání svých sporů nejen s dodavateli a obchodními partnery, ale také se spotřebiteli. A tvrdí: Velký prostor pro využití mediace se naskýtá při řešení pracovněprávních sporů, jako jsou rozpory v ukončení pracovního poměru, nedostatečném ohodnocení nebo vyhrocené vztahy na pracovišti – a to včetně obvinění z mobbingu a z bossingu.

Elena Mešková, předsedkyně Asociace mediátorů ČR, upozorňuje, že mediace je vhodná všude tam, kde je třeba vyjednávat. Základním předpokladem pro využití mediace je zájem účastníků sporu nalézt přijatelné řešení konfliktní situace a jejich souhlas proces mediace podstoupit, objasňuje.

Čtěte také: Zájem o mimosoudní řešení sporů narůstá, půlka případů končí dohodou

Mediace, jak dodává, je méně časově a obvykle i méně finančně náročná oproti soudnímu řízení. Výsledek navíc může podle ní v případě mediace firma ovlivnit, což je vhodné v situaci, která je pro firmu velmi důležitá. Protože je za proces vyjednávání odpovědný mediátor, ostatní se mohou soustředit naplno na věcnou stránku jednání. Mediaci považuje za vhodnou i tehdy, když všem stranám jednání záleží na udržení vztahu, když se vyjednávání dostalo do slepé uličky nebo se příliš táhne anebo jedna ze stran na výzvu k jednání nereaguje, a pomůže proto angažmá neutrálního prostředníka. Mediace je diskrétní, podnikatel se tak vyhne také negativní publicitě, která hrozí při soudním řízení.

Tvrdí, že konkrétně lze mediaci využít jak v oblasti obchodně – závazkových vztahů mezi firmami, tak ve vnitrofiremní oblasti. Dají se tak řešit spory mezi firmami a orgány státní správy a samosprávy i spory v rámci spolupráce dvou nebo více podnikatelských subjektů. A to například při tvorbě dlouhodobých smluvních vztahů, při fúzích či dělení firem, při nedodržování smluvních podmínek, při odstoupení od smlouvy nebo smluvní pokutě, při sporech o termíny plnění, kvalitu a kvantitu dodaného zboží nebo služeb, při sporech, které vznikly na základě ve smlouvě neošetřeného problému, při neoprávněném zásahu do obchodního jména či dobré pověsti nebo třeba při sporech o náhradu škody.

Uvnitř firem je zase mediátorku nebo mediátora možné zapojit do sporů mezi zakladateli, spolumajiteli a společníky, akcionáři nebo členy obchodních společností a družstev. Další oblastí pro mediaci jsou třeba spory mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci nebo spory mezi jednotlivými zaměstnanci. Direktivní řešení pracovních sporů totiž nemusí být vždy uspokojivé pro obě strany. Mediace navíc sanuje vztah mezi zúčastněnými stranami a přitom znovu vytváří zdravější prostředí pro všechny, jichž se konflikt dotýká. Je to pozitivní příležitost pro lidi, aby si vyřešili praktické problémy i mezilidské záležitosti, vysvětluje Elena Mešková s tím, že se takto dají řešit i stížnosti zaměstnanců nebo potíže v týmech a s týmy.

Praxe? Řešení zakázek i mileneckého vztahu

A Elena Mešková také doplňuje konkrétní příklady z praxe. Obrátil se na nás jednatel s.r.o. s tím, že by rád do mediace se svým kolegou – ředitelem jedné pobočky. Lidé v jeho týmu si stěžují, že od něho nemají jednotné informace v zadávání úkolů, klienti si stěžují a odcházejí ke konkurenci, společníci si stěžují, že nekomunikuje, nastiňuje výchozí situaci. A doplňuje, že mediace tentokrát probíhala ve dvou sezeních a jejím výsledkem byla dohoda o rozvázaní pracovního poměru. Ukázalo se totiž, že samotný zaměstnanec byl nespokojený se směřováním společnosti.

Jindy se na mediátora obrátil jeden ze dvou jednatelů společnosti. Oba dva byli bratři. Spolu si založili společnost. Ta jim prosperovala. Do firmy ale nastoupila nová sekretářka, která začala mít blízko k jednomu z bratrů, objasňuje Elena Mešková. Pracovní vztah přerostl v milenecký, pak se promítl do vnitrofiremního a rodinného konfliktu. Výsledkem mediace bylo, že sekretářka odešla z pracoviště, nikoliv ze života pana podnikatele. Situace ve společnosti se uklidnila, dodává rozuzlení.

Čtěte také: V čem spočívá nebezpečí Michálkova návrhu na prolomení mlčenlivosti?

Každý případ je úplně jiný a jedinečný, objasňuje Eva Barešová. Mají ale podle ní společné to, že mediátor pomůže vyjasnit, jak každá strana situaci vnímá, co potřebuje a společně hledat řešení, jak ze situace ven. Náhled do optiky druhé strany, popřípadě porozumění druhé straně, vše z klidného a neutrálního prostředí jednací místnosti, otevírá cestu nápadům na řešení, říká mediátorka, která často řeší kauzy ze stavebnictví.

Tak řešila například spor dodavatele se subdodavatelem ohledně reklamace, kdy si strany sporu namísto uvíznutí v obviňování, kdo je za chybu zodpovědný, řekly, z čeho vychází jejich přesvědčení o nevině. Každá strana se něco nového dozvěděla, což do černobílého vidění vneslo odstíny šedé. Pak jsme si stanovili jejich priority a na ty zacílili. Šlo o udržení dobrého vztahu a důvěry s investorem, rychlost řešení a naplánování spolupráce na dalších projektech, vysvětluje. S vidinou takových cílů se pak podle ní rozložení nákladů a prací potřebných k opravě reklamovaných obkladů stalo marginální a bylo to relativně jednoduše řešitelné.

Podle Dany Potočkové se většina firem rozhodne přizvat mediátora až v okamžiku, kdy jednání s druhou stranou nepřináší výsledky a vidina soudního sporu se nejeví jako nejpříhodnější varianta. Přesto se dohody dosáhne v přibližně 75 % případů. Jen za poslední dobu jsme úspěšně vyřešili vyhrocený vztah mezi investorem a vedením startupové firmy, zklidňovali atmosféru v soukromém zdravotnickém zařízení, kde se část zdravotního personálu postavila proti novému vedení, a vyjednávali způsob vyrovnání mezi dvěma podnikatelskými subjekty, které se vzájemně obviňovaly z nedodržení smluvních podmínek, upřesňuje příklady z vlastní praxe.

Na mediaci si zatím zvykáme

Avšak Elena Mešková také doplňuje, že podnikatelé v Česku zatím obecně mediaci příliš často nevyužívají. Domnívá se, že o této možnosti málo vědí a také jsou zvyklí se spíše soudit než domlouvat. V zahraničí podle ní přitom firmy zavádějí mediaci i pro své zaměstnance jako benefit pod hlavičkou svého sociálního programu. Což se v Česku zatím moc neděje.

Eva Barešová dodává, že do její praxe podnikatelé či firmy přicházejí většinou až poté, co jim soud mediaci nařídí, málokdy volí mediaci jako první volbu před tím, než osloví právníky či soud. Mediace je přitom podle ní účinnější, když se uskuteční ještě před tím, než se začne zbrojit.

V českém podnikatelském prostředí si na roli mediátora teprve zvykáme. Nejčastěji ji podnikatelé využívají až na doporučení soudu, tedy u sporů, které jsou již značně vyhrocené, potvrzuje také Dana Potočková. Situaci srovnává se zahraničím, kde už bývá nabídka mediace pro řešení případných sporů zakomponovaná i do pracovních smluv. Případně mediaci doporučují svým klientům právní zástupci, aby je ušetřili soudu.

Čtěte také: Společenská zodpovědnost se brzy stane nutností. Koho se bude týkat povinně?

Sama mediaci studovala ve Spojených státech a jako mediátorka působila v Los Angeles. Mediace je tam, jak říká, oblíbeným procesem pro řešení sporů mezi podnikateli nebo uvnitř firem. Snad pro svou pragmatičnost, kdy výsledek máte jako strana 100% pod kontrolou. Oproti soudnímu řízení, kdy těžko vyčíslíte možné náklady či konečný verdikt. Navíc svou situaci projednáváte v soukromí, což řada firem s ohledem na negativní publicitu výrazně upřednostňuje. Osobně se domnívám, že vždy se v byznysu vyplatí věnovat víc energie hledání řešení než viníka, zamýšlí se.

V posledních letech pracovala jako mediátorka i v Německu, Španělsku, Rusku, Velké Británii, Argentině nebo na Ukrajině. A zdá se jí, že zatímco v mnoha směrech se v Česku prosazují inovace a kreativita, při řešení sporů se podnikatelé drží příliš upjatě jedné metody – tedy soudu, případně arbitráže.