Nejeden zaměstnanec netuší, že například souběžnými příjmy, neučiněním prohlášením k dani, ukončením životního nebo penzijního připojištění se může dostat do situace, kdy je povinen si sám podat daňové přiznání. Neznalost zákona samozřejmě neomlouvá.
Co se dozvíte v článku
Kdo nemůže žádat o roční zúčtování daní
Zaměstnanec (daňový poplatník), jenž požádal o roční zúčtování daňových záloh a daňového zvýhodnění, zde současně prohlásil, že není povinen podat daňové přiznání. Povinnost podat daňové přiznání popisuje § 38g zákona o daních z příjmů. Zaměstnanec může žádat o roční zúčtování pouze v situaci, kdy v daném zdaňovacím období neměl:
- příjmy souběžně od dvou nebo více zaměstnavatelů zdaněné zálohovou daní,
- jiné příjmy podle § 7–10 zákona o daních z příjmů vyšší než 6.000 Kč (nepočítají se příjmy od daně osvobozené a příjmy zdaněné srážkovou daní),
- povinnost podat daňové přiznání ani z jiných důvodů (např. zrušené životní nebo penzijní pojištění).
Přestože tyto skutečnosti již nejsou v žádosti o roční zúčtování výslovně uvedeny, jsou stále platné. Jsou obsaženy pod slovním spojením „není povinen podat daňové přiznání“.
Podmínkou je učinění prohlášení k dani
Občas se zapomíná na další důležitou věc, a to je učinění prohlášení k dani. Ve zmíněném ustanovení § 38g zákona o daních z příjmů se totiž uvádí, že daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkovou sazbou daně podle § 36, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč.
Pokud by totiž poplatník u některého ze svých plátců (zaměstnavatelů) prohlášení k dani neučinil (a nešlo o příjmy zdaněné srážkovou daní), povinnosti podat daňové přiznání se nevyhne. Současně musí tento poplatník předložit svému poslednímu zaměstnavateli potřebné podklady (především potvrzení o zdanitelných příjmech od předchozích plátců) a požádat o provedení ročního zúčtování nejpozději do 15. února. Pokud by v této lhůtě nepožádal nebo nedoložil potřebná potvrzení a podklady u uplatnění slev a nezdanitelných částí základu daně, zaměstnavatel roční zúčtování neprovede (ani nesmí provést).
Požádat o roční zúčtování může vždy jen sám zaměstnanec (nelze žádat na základě plné moci). Na druhou stranu je možné v situacích, kdy nelze žádat osobně (např. dlouhodobá hospitalizace), žádat elektronicky. Avšak musí být splněny podmínky pro čistě elektronickou formu, tj. dokumenty musí být opatřeny uznávaným elektronickým podpisem, tak aby plátce daně zaručil v rámci svého vnitřního systému jednoznačnou identifikaci poplatníků (např. identifikátor v rámci intranetu zaměstnavatele). Vždy je ale možné využít možnosti podání daňového přiznání.
Kdy zaměstnanec musí podávat daňové přiznání?
Mimo souběh s dalšími zdanitelnými příjmy se nejčastěji jedná o situaci, kdy zaměstnanec porušil podmínky soukromého životního pojištění. Daňové přiznání podá povinně zaměstnanec, u kterého došlo v daném zdaňovacím období:
- k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění,
- k výplatě jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo
- k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, v důsledku čehož má poplatník povinnost zdanit příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění jako příjem ze závislé činnosti (jelikož porušil materiální podmínky před dovršením věku 60 let)
Zaměstnanec si musí dodanit ve svém daňovém přiznání dosud uplatněné daňové výhody (10 let zpětně, uvádí se jako příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů), ale také případné příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění poskytnuté od roku 2015. Ty se naopak považují za příjem podle § 6 zákona o daních z příjmů (sociální a zdravotní se neodvádí). Podrobněji v článku: Výplata či zrušení životního pojištění. Jak je to s daňovým přiznáním?
V případě ukončení smlouvy penzijního nebo doplňkového penzijního spoření se nemusí hned jednat o porušení podmínek. V řadě případů jde o řádné ukončení smlouvy před dosažením věku 60 let (je vyplaceno takzvané jednorázové vyrovnání). Zde zůstávají dříve uplatněné daňové nezdanitelné části základu daně zachovány. Popisovali jsme v článku: Dodanění penzijního a životního pojištění při ukončení smlouvy
Přiznání se podává také po oznámení zaměstnavatele
Mimo další příjmy poplatníka, pro které musí podat sám daňové přiznání, se také může jednat o situaci, kdy zaměstnavatel podal finančnímu úřadu Oznámení o dluhu na dani z viny poplatníka. Zaměstnavatel oznámil v souladu s ustanovením § 38i odst. 5 písm. b) zákona o daních z příjmů dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na bonusu vzniklou zaviněním poplatníka správci daně a předal doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu. Což mohlo být způsobeno opomenutím zaměstnance nebo záměrným neoznámením údajů, které mají vliv na správný výpočet daně (ukončení studia dítěte, změna společně hospodařící domácnosti apod.). Zaměstnavatel vždy o podání oznámení správci daně informuje také zaměstnance a ten ví, že si musí sám podat daňové přiznání za inkriminované zdaňovací období.
Daňové přiznání po provedeném ročním zúčtování
Pokud si zaměstnanec až po provedeném ročním zúčtování uvědomí, že měl povinnost podat daňové přiznání nebo povinnost sice neměl, ale zapomněl uplatnit nějakou slevu na dani či nezdanitelnou část základu daně, není nic ztraceno. I přesto lze podat daňové přiznání. Zaměstnavatel na potvrzení o zdanitelných příjmech uvede, zda bylo provedeno roční zúčtování daní a s jakým výsledkem, a to bude následně v daňovém přiznání zohledněno.
ČLÁNKY DO MAILU