Poplatníkem dědické daně je dědic, který získal dědictví (ať už celé nebo jeho část) ze závěti nebo ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů. Poplatníci jsou pro účely výpočtu daně dědické, darovací a daně z nemovitostí podle § 11 Zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí rozděleni do tří skupin, které vyjadřují určitý vztah poplatníka k zůstaviteli:
- I. skupina: – příbuzní v řadě přímé (děti, rodiče, prarodiče) a manželé
- II. skupina: – příbuzní v řadě pobočné (tedy sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety) a manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela (nevlastní děti), rodiče manžela (tchán, tchýně), manželé rodičů (nevlastní rodiče) a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele.
- III. skupina: – ostatní fyzické osoby a právnické osoby
Už několik let platí, že osoby v 1. a 2. skupině nemusí daň dědickou platit a tedy ani podávat daňové přiznání. Avšak ani tito dědicové se zcela placení vyhnout nemusí. Je třeba totiž zaplatit notáře, který jako soudní komisař vyřizoval pozůstalost. Dědickou daň platí pouze subjekty z třetí skupiny.
Sazby daně dědické se dle § 14 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí pohybují od 3,5 % až do 20 %. Výše sazby se odvíjí od hodnoty majetku, sazby jsou pak koncipovány jako progresivně klouzavé (platí, že čím vyšší cena dědictví, tím vyšší zdanění). Daňové přiznání se pak musí podat do 30 dnů od skončení dědického řízení.
ČLÁNKY DO MAILU