Jakozto jednatel zamestnavatele, ktery aktualne hleda nekoho na pozici administrativy mohu s klidnym svedomim sdelit, ze lide u nas pracovat nechteji (ani kdyz nevi kolik dostanou, nebo naopak jim odsouhlasim jejich predstavu s moznosti rustu!).
Jedna pani si rozmyslela jit na pohovor, protoze do prace by musela hodinu cestovat (pres Prahu). Penize jsme jeste neresili.
Dalsi nema cas prijit v terminech, ktere jsem ji nabidnul - je nezamestnana (?!?!).
Dalsi chce jen castecny uvazek, jina chce chodit do prace az temer pred obedem (!?).
Mam z toho hledani takovy pocit, ze tito lide nejen ze jsou treba rok na pracaku, ale pro ne to je pohodlne a nechteji vlastne ani tak moc pracovat. K tomu jeste vetsinou ani nemohou moc nabidnout (jazyky, praxe) a diktuji si podminky, ktere myslim soudny zamestnavatel nemuze prijmout. Tato kombinace z nich dela nezamestnatelne, ale jejich vinou.
Na druhou stranu jsem narazil i na extrem osoby, ktera soucasne pracuje ve 2 firmach a chce jit do treti.
Škoda, že se takový zaměstnavatel nevyskytuje i v MS kraji. Co já bych za takovou práci dala. Ale v lokalitě, kde žiji je to jen o známostech....bohužel a bez nich si člověk ani neškrtne. Přeji Vám, abyste našli zaměstnance, který bude pracovat rád a bude si vážit, že má práci.
S tou loajalitou a větším zapálením u dlouhodobě nezaměstnaného si nejsem úplně jist.
Člověk, který aktuálně práci má a hledá jinou nemá až tak moc důvod lhát (mlžit) o svých schopnostech - protože má strach, aby neopustil tu současnou (byť mu ne úplně vyhovuje) a z té nového ho vzápětí nevyhodili (pro neschopnost).
Naproti tomu člověk, který práci nemá (a opravdu ji chce), bude mít tendenci ji získat za každou cenu, protože si říká, že nemá co ztratit a že třeba bude chvíli trvat, než na to, že "na to nemá" v té nové firmě přijdou a že třeba, když už investují do jeho zaučení, že si ho tam nechají.
Který si vymysleli personalisté pro usnadnění své práce , aby měli důvod automaticky bez jakéhokoliv zjišťování a tím i vynaložení práce vyřazovat ty problémovější uchazeče. A který využil svého času bývalý ministr MPSV Drábek údajně pro zdůvodňování šikanování a ponižování dlouhodoběji nezaměstnaných nucenými pracemi a přihlašováním na poštách, ve skutečnosti toto zřejmě sloužilo k odpoutání pozornosti od MPSV tunelů zařízených pro spřátelené firmy, Sám jsem měl několik let problém dostávat se na pracovní pohovory s personalisty jen proto, protože je mně nyní přes 50 a byl jsem několik let bez práce. Chytil jsem se až při projektu stáží ve firmách , který šel taky přes MPSV, tady měl Drábek kladnou roli. A nyní nastupuji do firmy a pokud se mi podaří projít zkušební dobou , budu mít smlouvu na dobu neurčitou. Ani po několika letech doma jsem nikdy neměl problém během těch 2 měsíců stáže se dostavit ráno v určenou dobu, ani problém vykonávat práci, kterou po mně chtěli. A to dojíždím hodinu autobusem, 30 kilometrů daleko plus dalších minimálně 40 minut pěšky na nástupní stanici a potom z cílové stanice do firmy.
Jediný problém byl s Microsoft Office, protože v posledních letech jsem se ktěm programům dostal vždy jen na krátkých zadarmo kursech pro nezaměstnané , poslední tak před třemi roky a mezitím už zase Microsoft vymyslel nový systém rozložení ikon a další změny, které bylo třeba nejdřív objevit.
Zkrátka pracovní návyky nijak nesouvisejí s dobou, po kterou je člověk bez práce. Člověk pracovní návyky buď má a potom je jedno, jak dlouho sedí doma bez práce, po osvojení hard skils dané práce bez problémů pracuje. A nebo pracovní návyky nemá a potom i když pracuje, stačí mu relativně krátká pracovní přestávka řádů týdnů na "rozlenošení" a už není schopen další pravidelné práce v klasickém pracovním poměru a možná už vůbec.