Rozhodčí doložky jsou efektivní při řešení případných sporů v rámci mezifiremních obchodních vztahů. Vyhnou se díky nim zejména složitým řešením s aplikací obchodního práva. V praxi se rozhodčí doložka často vztahuje na zvolení stálého rozhodčího soudu. Ten má jako stálá instituce svůj konstantní rozhodčí statut a řád, potřebný administrativní aparát a spory rozhoduje ve větším rozsahu. Rozhodčí doložka tedy představuje alternativu k eventuální soudní při. Rozhodčí řízení je založeno na dohodě sporných stran, že jejich spor rozhodne nikoliv soud, ale rozhodce.
Jiná je situace vzniká při rozhodčích doložkách mezi podnikatelem a spotřebitelem. Spotřebitel je zde v nevýhodné pozici, protože o jeho případném sporu bude rozhodovat ten, kdo hájí zájmy podnikatele. O výherci sporu je de-facto rozhodnuto předem. Nejčastěji se rozhodčí doložky uzavírají při půjčkách nebankovních institucí. Spotřebitel musí mnohdy při porušení podmínek zaplatit tvrdé sankce nebo počítat s exekucí právem navrženou rozhodcem.