Chcete svůj byznys rozšířit do Evropy? Pozor, ať se nezamotáte do daní

Anna, plánuje vstup do podnikání. Vyplatí se registrovat jako OSVČ v ČR nebo zahraničí?  – ptá se na fóru Podnikatel.cz. Svou podnikatelskou činnost – provozování e-shopu a poradenství – chce přitom vykonávat v Česku a Irsku. S podnikáním zatím žádné zkušenosti nemá.

Začínající podnikatelce odpovídá čtenář Lukáš Ficenec: Anno, protože máte trvalé bydliště v ČR, tak si zde živnost založit můžete. (…) Každopádně bych vám doporučoval zkusit nejdříve „mateřský“ trh, přece jen znáte povahu Čechů a jejich potřebu lépe. Navíc pokud budete dělat e-shop, tak je přece jedno, odkud ho budete řídit. V otázce placení daní pak upozorňuje na mezinárodní smlouvy, které zabraňují dvojímu zdanění. O provozování e-shopu čtěte více: Bez kvalitního zboží a služeb důvěryhodný e-shop neuděláte 

Podnikatel – světoběžník

Začít podnikat v jiné zemi Evropské unie, než je Česká republika, je v mnoha ohledech podobné. Volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu patří k základním svobodám vnitřního trhu Evropské unie. Konkrétní podmínky živnostenského podnikání a také výši daňového zatížení si však jednotlivé evropské země upravují samostatně.

Předně je třeba si zjistit zákonné podmínky podnikání fyzických osob v dané zemi: zda je na konkrétní podnikatelskou činnost třeba splnit jen obecné podmínky pro podnikání, nebo zvláštní podmínky, jako je například vzdělání nebo praxe, kde se jako podnikatel registrovat, jaké daňové povinnosti podnikatel má (obvykle minimálně platba daně z příjmu fyzických osob, platba sociálního, resp. zdravotního pojištění – podnikatel přitom přispívá vždy do jednoho systému sociálního a zdravotního pojištění -, v určitých případech platba DPH).

Pokud se český podnikatel rozhodne pro výkon činnosti v jiné členské zemi EU, může to pro něj znamenat zásadní změnu v placení daní a odvodů pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, uvádí pro business server Podnikatel.cz Robert Bezecný, manažer v daňovém oddělení, Deloitte.

Daně: Zamezení dvojího zdanění

Předem je třeba promyslet organizaci svého byznysu, s čímž následně souvisí také způsob a především místo, kde bude podnikatel platit daně. Tomu, aby podnikatel neplatil daně ze stejného příjmu dvakrát, brání smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které má Česká republika uzavřené se všemi zeměmi Evropské unie, a které také podrobněji upravují způsob placení daně z příjmů i jiných předepsaných daní.

Na základě znění těchto smluv je zajištěno, že příjem podnikatele nebude efektivně zdaněn dvakrát. Nicméně v které zemi bude nakonec tento příjem zdaněn, závisí zpravidla na dvou institutech daňového práva. Tím prvním je institut tzv. daňového rezidentství, na základě kterého dojde k určení státu, který má právo zdanit celosvětové příjmy podnikatele. Druhý klíčový institut mezinárodního daňového práva je tzv. stálá provozovna. V případě vzniku stálé provozovny ve druhém státě má podnikatel povinnost zdanit v tomto státě příjmy přiřaditelné této stálé provozovně, vysvětluje Robert Bezecný a dodává, že podmínky daňového rezidentství jsou zpravidla uvedené v legislativě daného státu.

Podle Bezecného má v případě vzniku stálé provozovny ve druhém státě podnikatel povinnost zdanit v tomto státě příjmy přiřaditelné této stálé provozovně. Upozorňuje však také, že jednotlivé státy mohou důvody vzniku stálé provozovny daňového nerezidenta na svém území stanovit odlišně – v tomto případě však platí, že by tak měly učinit vždy ve prospěch poplatníků.

Daňové rezidenství upravuje právě také smlouva o zamezení dvojího zdanění (obecně podle zákona o daních z příjmů přitom platí, že daňovým rezidentem je v Česku ten, kdo zde má trvalé bydliště, nebo se zde obvykle – alespoň 183 dní v roce – zdržuje) a vysvětluje, jak postupovat při danění konkrétních příjmů především tehdy, pokud je poplatník podle zákona daňovým rezidentem obou smluvních států. Platí přitom premisa, že se jeden příjem nedaní dvakrát. Fyzická osoba má podle vysvětlení Roberta Bezecného povinnost zdanit ve státě rezidentství své celosvětové příjmy, naopak ve druhém státě daní pouze příjem ze zdroje v tomto státě. Čtěte více: Ne ze všech zahraničních příjmů se v tuzemsku platí daň 

V případě českého podnikatele podnikajícího v jiném členském státě EU mohou nastat následující situace, popisuje Bezecný:

• Podnikatel je daňovým rezidentem daného členského státu EU – příjem podnikatele bude v tomto státě zdaněn.
• Podnikatel je daňovým rezidentem České republiky a v druhém státě mu nevznikne stálá provozovna – příjem z podnikání bude danit v Česku.
• Podnikatel je daňovým rezidentem České republiky a ve druhém státě mu vznikne stálá provozovna – příjem z podnikání daní v zemi výkonu podnikání, bude však podléhat zdanění také v Česku. ČR však umožní, s ohledem na konkrétní znění smlouvy o zamezení dvojího zdanění, buď příjem ze zdanění vyjmout (např. smlouva o zamezení dvojího zdanění s Německem) nebo započíst daň zaplacenou v zahraničí oproti české daňové povinnosti (např. smlouva o zamezení dvojího zdanění se Slovenskem). Tímto postupem dojde k zamezení dvojího zdanění téhož příjmu, vysvětluje Robert Bezecný.

Vzhledem k tomu, že podchytit všechna daňová úskalí podnikání v zahraničí není jednoduché, radí Robert Bezecný podnikatelům, aby podmínky výkonu činnosti v zahraničí konzultovali s daňovými odborníky ve vybrané zemi. Předejdou tak případným finančním sankcím, v krajním případě i trestnímu stíhání za neodvedení daně či pojistného.

V otázce kde podnikat nerozhodují jen daně

Daně ale nejsou jediným faktorem, který o výhodnosti podnikání v té které zemi nebo na konkrétním zahraničním trhu rozhoduje. Důležité je analyzovat si trh, zvážit konkurenci (a vlastní konkurenceschop­nost), poptávku po konkrétních službách nebo zboží, kupní sílu obyvatel stejně jako ceny, za něž je možné v konkrétní zemi vzhledem ke konkurenci zboží nebo služby nabízet, to, jak je v místě plánovaného podnikání ohodnocená práce atd. Rozhodnout může například i to, jakou šanci má podnikatel doma nebo v zahraničí získat bankovní úvěr, pokud ho pro své podnikání potřebuje, nebo jeho jazykové znalosti.