pocital to někdo ? je to opravdu dost .. o 30min driv vstavat (aby se clovek probral) ,20-30min cesta (jak kdo nekdo to.ma do parce dal nekdo zase sejde ze schodu a je tam ) ,15min pred praci, 8h v praci, 30min nadelani prestavky , 10 min nez muzete odejit, 20-3in cesta .... tak toje 30min +25min+15min+8h+30min+10min+25min=10:30min .. :D a pak nekdo v praci zavama prijde ze musite na prescas nestihame .... nebo rovnou so-ne ...
Nebylo by jednodušší práci začít příchodem do práce?
Jak jsou reflektovány rozdíly kdy ten kdo například pracuje v kanclu (přijde, sedne, nepotřebuje se převlíknout) a těmi co třeba pracují v super čistých nebo naopak super špinavých provozech. Převlíkání není součástí pracovní doby? Když má zaměstnavatel požadavek na pracovní a ochranné pomůcky tak se jejich převlékání počítá nebo nepočítá do pracovní doby? Nebo obdobně přesun v rámci objektu zaměstnavatele, taky to může zabrat několik minut navíc - kam se to počítá?
Podle ZP je zaměstnanec povinen být na pracovišti před začátkem směny a opustit ho až po skončení směny. Jenže když zaměstnanec pracuje v nepřetržitém provozu, a má jeho směna délku 12hodin, tak podle § 83 délka směny nesmí přesáhnout 12hodin. Jakým právem tedy může zaměstnavatel stanovit takovému zaměstnanci povinnost přijít na pracoviště třeba 10min před začátkem směny a opouštět ho třeba 15min po skončení směny? Není to dle toho § 83 nezákonné? Není to nezákonné i podle § 305 odstavec 1. ?
Nemyslím si, právě s ohledem na § 305, že by zaměstnavatel měl právo stanovovat zaměstnancům povinnost přijít do práce dříve, aby se stihli převléknout.
Zaměstnavatel ale může podle § 81 odstavce 1. rozvrhnout začátek a konce směny tak, že v tom je zahrnuta ona potřebná doba na převlékání, ale s limitem podle § 83.
Nebo se pletu?
Osobně jsem se setkal s opačnou situací. Zaměstnavatel zakázal pod hrozbou ztráty prémií přijít do zaměstnání (označit na terminálu příchod) dříve, než 20min před začátkem směny. Prý proto, že si příchodem o 30min dříve vynucují na zaměstnavateli zaplatit půlhodinový přesčas.
Může zaměstnavatel takovou povinnost zaměstnancům stanovit a při nedodržení dávat finanční postih?
Zamestnavatel muze temer cokoliv i kdyz je to lehce treba mimo zakon. Jak mile se podepise smlouva, je clovek proste koupen :( Takze otazky 10min pred, 10min po jsou nesmysl a nic moc se tim neda delat. Resil jsem driv hodne otazek kolem prace, zamestnani, co firma muze, jak firma ublizuje. Pravnici to posoudili a doslo se vzdy k tomu, ze veci resi A - podepsana smlouva nebo B - interni smernice / narizeni nebo C - urcuje vse nadrizeny a nebo D - mohu dat vypoved :D
Něco ze základů ekonomie- námezdní práce je smluvní pronájem času mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Z této definice vychází, že jakýkoliv činnost nařízená zaměstnavatelem je výkonem práce. Když zaměstnavatel nařídí příchod na pracoviště před zahájením směny, nesmí se divit, že zaměstnanec chce plnění za tuto dobu, na kterou si zaměstnavatel nárokuje určovat činnost zaměstnance. Nařízení o opuštění pracoviště je zcela mimo mísu. Proč bych měl nařizovat zaměstnanci aby se očistil a platit to? V praxi je to úplně jinak. Zákoník práce je v polovině firem sprosté slovo a pracovní smlouvy s právními vadami, časté závazky bez protiplnění nebo v rozporu s dobrými mravy. Ale kde není žalobce není soudce. Mám praxi ve státním dozoru a vím, o čem mluvím. Z praxe častý hřích nezapočítávání doby úklidu prodavačkám nebo servírkám do výkonu práce. Někteří zaměstnavatelé si někdy pletou otvírací dobu s pracovní. Ale jsou i férový zaměstnavatelé. Na příklad jedna firma: vyžaduje příchod 30 minut před směnou z důvodu přidělení a organizace práce ( velmi variabilní pracoviště a specifické OOPP) a jako kompenzaci započítává dobu očisty 30 minut jako výkon práce.
Když se kolegům na pracovišti nelíbilo nové rozvržení směn, řekl vedoucí: "musíme se řídit zákoníkem práce". A když jsem ho asi o měsíc později žádal o náhradní volno za práci ve svátek, udiveně na mě zíral s otázkou - jaký volno? Vysvětlil jsem mu, že se musíme řídit zákoníkem práce a volno jsem si následně vybral.
Po 6týdení pracovní neschopnosti mi den před nástupem do práce telefonuje vedoucí s tím, jestli jsem byl na mimořádné pracovně lékařské prohlídce, že jinak tam prý nemohu nastoupit a pracovat. Řekl jsem mu, že pořád mám platný doklad o zdravotní způsobilosti k práci, a že mám uzavřenou pracovní smlouvu, takže mi musí přidělovat práci. Dopadlo to tak, že jsem druhý den normálně nastoupil, a na žádnou prohlídku už mě nikdo nevyslal. Za to můj kolega, který byl ve stejné situaci, kvůli tomu, že lékař na něj měl čas až za týden, si "musel" vzít neplacené volno, nebo to pokrýt dovolenou.
Takže zaměstnavatelé se radí ohání zákonem co se týká povinností zaměstnance, ale když jde o jeho práva, tak je ZP sprosté slovo.
A je také pravda, že čeští zaměstnanci mají obecně malé právní povědomí o pracovně právních vztazích, a pak se nebrání bezpráví prostě proto, že o tom neví.
V době, kdy v firmy v ČR nemohou sehnat v součtu přes 300 000 zaměstnanců, by se zaměstnanci neměli tolik bát hájit si svá práva. Nikdo jiný to totiž za ně neudělá.