Současná situace s minimální mzdou je poměrně nevýhodná pro státní rozpočet. Zaměstnanec, který odvádí svému zaměstnavateli nějakou práci, je ohodnocen mzdou, která nepokrývá jeho minimální životní náklady.
Tyto náklady pak jsou tomuto zaměstnanci dorovnávány sociálními dávkami. Zaměstnanec pracuje a po práci si musí jít stoupnout do fronty na "sociálku", kde dostane druhou část své mzdy. Dochází tak k sociálnímu dumpingu, při kterém zaměstnavatel "kupuje" od státu nějaké zboží, za které "zaplatí" pouze část nákladové ceny.
Na takového zaměstnance se pak v rámci daňového přerozdělení skládají ostatní zaměstnavatelé (kteří dávají "spravedlivou mzdu") a zaměstnanci.
Zaměstnavatel zaměstnávající někoho za současnou minimální mzdu, či za mzdu nižší, než jsou základní životní náklady zaměstnance získává konkurenční výhodu před zaměstnavateli se "spravedlivějším" způsobem odměňování.
Pokud se zvedne minimální mzda všem zaměstnavatelům, nic nebude tlačit na nižší cenu na trhu práce a tudíž nebude minimální mzda pro mnohé zaměstnavatele bariérou pro přijetí takového zaměstnance. Pokud to jako bariéra zůstane, svědčí to o "špatném zdraví" zaměstnavatele, a taková firma by buď měla dostat nějakou ozdravující výjimku (daňovou slevu na zaměstnance či nějakou pobídku), pokud existuje společenská poptávka po jejím uzdravění; nebo by měla podniknout kroky, které musí podnikat všechny firmy, které nejsou schopny plnit své závazky nebo nejsou schopny dlouhodobě generovat zisk.