S vizí nebo bez vize? Buďte jako zahradník, co své vizionářství pěstuje

Vizionářství je aktivní schopnost vidět dopředu a představit si věci, které dnes ještě neexistují – nové a překvapivé modely podnikání, produkty, služby, zákaznické potřeby, společenské hodnoty a širokou paletu životních stylů, rychlý vývoj technologií, ekologické, kulturní a sociální výzvy. Vize není prodloužením reality, která má spíš uzemňující a omezující funkci. Vize je snahou vytvářet budoucí realitu podle vlastních odvážných představ.

Realita vizi následuje

Vizionář je proaktivní a tvůrčí, umí riskovat, překročit linii bezpečí – ví, že bude profitovat, jedině když opustí svou komfortní zónu a ani strach z možné ztráty pro něj není bariérou. Neexistují pro něj chyby, jen příležitosti k vyzkoušení a možnosti učení. Vizionář by zřejmě souhlasil s prohlášením maltského psychologa a kognitivního vědce Edwarda de Bono, že ne všechno, co je, se musí zachovávat.

Vize je v byznyse živená intuicí, fantazií i brilantní schopností analyzovat budoucí podnikatelské příležitosti a překlenout most mezi představou a praxí. Vizionář tak zaměstnává celý mozek, neboli využívá jeho schopnost představivosti i analytické schopnosti.

Čtěte více: Vylaďte si pravou a levou hemisféru. Mozek tak lépe využijete k rozvoji byznysu

www.shutterstock.com

Realita tedy vizi nepředchází, ale následuje ji. V koučování se opakuje jedna okřídlená věta: Cokoliv si člověk umí představit, dokáže také realizovat. Jak to vyjádřil americký spisovatel Richard Bach ve své knize Iluze (vyd. Synergie 1996): Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti současně nebyla dána síla jej splnit. Možná však pro to budeš muset těžce pracovat. Tedy znovu, realita, respektive realizace vizí, jež je vytvářením budoucnosti, následuje. A vyjádřeno ještě jinak: Myšlenka musí realitě ukazovat cestu. (Jak píše Edward de Bono v inspirativní útlé knížce Simplicity. Síla jednoduchosti; vyd. Triton 2009.)

Schopnost přemýšlet o budoucnosti je dokonce podle amerického sociálního psychologa Daniela Gilberta něčím, co činí lidi v přírodě výjimečnými. Představit si znamená vnímat svět, který není a nikdy nebyl, ale který by být mohl. Nejvýznačnějším rysem lidského mozku je jeho schopnost představit si předměty a události, jež ve skutečnosti neexistují; právě tato schopnost nám umožňuje přemýšlet o budoucnosti, vysvětluje ve své knize Škobrtnout o štěstí (vyd. Dokořán 2007). Ano, právě v souvislosti s tématem štěstí se touto jedinečnou lidskou schopností zabývá.

Vizionář řídí svůj čas

Nedostatek času je často probíranou nemocí současníků. Minimálně těch, kteří žijí v nynější euroamerické civilizaci. Není od věci dát si vizionářství, ať už na pracovní nebo soukromé rovině, do souvislosti právě s time managementem a osobní efektivitou. Orientaci na budoucnost uvádí guru managementu Peter F. Drucker ve své knize Efektivní vedoucí (vyd. Management Press 1992) jako první pravidlo pro rozpoznávání priorit. Dále doporučuje soustředit se spíš na příležitosti, než na problémy, jít vlastním směrem, spíše než s davem a rozhodnout se mířit vysoko, za něčím, co zajistí náskok, spíš než se držet při zemi a jít za něčím, co je jen bezpečné a lehce proveditelné.

Čtěte také: Jak lépe organizovat svůj čas? Čtěte, co doporučují zkušení odborníci

Přeloženo, vize, která svou podstatou míří do budoucna, je úběžníkem, který zlepšuje orientaci v tom, co je důležité tady a teď. Vize motivuje (a tak může napomoci v léčbě další choroby – nedostatku motivace). Vize je zjednodušeně řečeno něco jako divoce ambiciozní cíl, pro nějž má ráno cenu vstát z postele a vrhnout se do práce – ale je i mnohem víc: může dát každodennímu konání větší a někdy i vyšší smysl. Jasná vize určuje stejnou měrou činnosti, kterým se chcete věnovat, i činnosti, jimiž se zabývat nechcete, shrnuje to Mark Forster ve svém spisku Udělej to zítra a další tajemství time managementu (vyd. Grada 2013).

Snílci nejsou hříšníci

Velcí vizionáři skutečně mění svět (kteří to jsou a zda svět mění jen pozitivně, je na subjektivním názoru každého). Mění ho velmi viditelně jako třeba Steve Jobs svým Applem nebo Mark Zuckerberg svým Facebookem. Nebo skrytěji, jako například Libor Malý svou vizí bezpeněžní ekonomiky daru či jako sociální inovátoři vyhledávaní a podporovaní mezinárodní organizací Ashoka. Lze se stát vizionářem nebo se jím člověk musí narodit, jako někdo přijde na svět obdařený specifickým talentem? Snáz dáte dohromady dvacet tisíc pitomců než dvacet dobrých čarodějů, citoval by možná jako odpověď na tuto otázku Henri Michaux, francouzský básník, spisovatel a malíř belgického původu, ze svého cestopisu Barbar v Asii (vyd. Tichá Byzanc 2010).

Čtěte také: 3 osvědčené způsoby, jak ještě lépe pracovat se svými cíli

Názory na to, kolik procent úspěchu tvoří talent a kolik píle a dřina, se liší. Faktem však je, že ani talent není samospasitelný. Podobné je to i s vizionářskou schopností. Někdo je rozený vizionář. Jiný své vizionářství potřebuje více pěstovat, pracovat na něm a umlčet vnitřního kritika, který ho sráží na kolena. Zní to banálně, ale lidé se zkrátka liší i na tomto oraném poli.

Hvězdný filmový producent Walt Disney vymyslel užitečný model, který se dá využít jak v organizaci firmy, tak v práci sama se sebou. Rozdělil lidi na vizionáře, snílky, kteří přinášejí nápady, realizátory, kteří navrhují cesty, jak vize uskutečnit, a kritiky, neboli ty, kteří dávají realizátorům zpětnou vazbu a korigují jejich realizační plány. Nikdy, opravdu nikdy, neopravují vizionáře. Vizionář a kritik k sobě nepatří. Mít bláznivé vize není žádný hřích. Chleba se láme až při promýšlení možné realizace. O nápadech se dá přemýšlet v těchto třech rovinách. A vědomě podporovat tu stránku své osobnosti, která za ostatními pokulhává.

Čtěte také: Jak poskytovat zpětnou vazbu? Vždycky nastražte čtyři uši

Jak jsou vize provázané s jejich realizovatelností, nakonec pěkně ukázal Kurt Zadek Lewin, americký psycholog německého původu, jenž byl průkopníkem sociální psychologie, když už v první půlce 20. století formuloval svůj vzorec pro změnu. Ten je podle něj D x V x F > R. Přičemž D = Dissatisfaction, stupeň nespokojenosti se současnou situací; V = Vision, jasná vize toho, čeho lze změnou dosáhnout; F = First step, realizovatelnost prvních kroků k dosažení vize; R = Resistence, stupeň odporu ke změnám – ať už osobního odporu, odporu ve firmě nebo šířeji ve společnosti).

O tom, jak nakonec vize souvisejí se soustavnou prací, ostatně nejen podnikatelskou veřejnost vtipně poučil zmíněný Mark Zuckerberg. Když se naučil čínsky, zatímco mnozí jiní prokrastinovali (… například studiem dalších pojednání o prokrastinaci).