Víte, jaké jsou sazby pro jízdné a stravné pro rok 2008?

Od 1.1.2007, po zrušení zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, přešla problematika cestovních náhrad do Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, kde jim je vyhrazena sedmá část, §151 – 190. Cestovní náhrady se týkají pouze konkrétních výdajů stanovených zákonem. Pro každou položku jsou stanoveny minimální výše, které zaměstnavatel svým pracovníkům vyplácí. Konkrétní základní sazby se každým rokem mění vyhláškou vydanou ministerstvem práce a sociálních věcí.

Cestovní náhrady

Cestovní náhrady poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům za cestovní výdaje, které jim vznikly např. při pracovní cestě, při cestě mimo pravidelné pracoviště, při výkonu práce v zahraničí apod. (viz §152). Zaměstnavatel předem stanoví (nejlépe písemně pro zamezení možných budoucích problémů) podmínky, které mohou ovlivnit poskytování cestovních náhrad a jejich výši, jako je např. doba a místo nástupu a ukončení cesty, způsob dopravy a ubytování atd. Vždy však musí přihlédnout k oprávněným zájmům svého zaměstnance.

Za co se platí cestovní náhrady

Zákoník práce v §156 přesně vyjmenovává, za co všechno zaměstnavatel poskytuje cestovní náhradu při pracovní cestě a cestě mimo pravidelné pracoviště. Patří sem především jízdní výdaje, výdaje za ubytování, stravné, nutné vedlejší výdaje a jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny. Zaměstnavatel samozřejmě může poskytovat zaměstnanci i další náhrady výdajů, ale ty již nejsou považovány za cestovní náhrady.

Jízdní výdaje

Při úhradě cestovních náhrad za jízdní výdaje závisí na tom, jakým dopravním prostředkem zaměstnanec jel. Jestliže použil hromadný dopravní prostředek nebo taxi, náhrada jízdních výdajů se odvíjí od prokázané výše (jízdenka, účtenka od taxikáře apod.).

U osobních aut je situace trochu jiná. Pokud zaměstnanec použije se souhlasem zaměstnavatele jiný nefiremní dopravní prostředek než hromadný (např. své osobní auto nebo motorku apod.), náleží mu náhrada ve výši ceny jízdného za určený hromadný prostředek. Jede-li však zaměstnanec např. svým osobním autem (ne firemním) na žádost zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Základní sazba je uvedena v §157 odst. 4. Pravidelně od 1. ledna každého roku však ministerstvo práce a sociálních věcí mění vyhláškou sazbu základní náhrady, stravné a stanoví průměrnou cenu pohonných hmot. Pro rok 2008 platí vyhláška 357/2007 Sb.

Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Shromáždí-li zaměstnanec více takovýchto dokladů souvisejících s pracovní cestou, cena pohonné hmoty se vypočítá aritmetickým průměrem. Průměrnou cenu pohonných hmot stanovenou vyhláškou použije zaměstnavatel pro výpočet výše náhrady v případě, kdy zaměstnanec neprokáže hodnověrným způsobem skutečnou cenu pohonné hmoty.

Spotřebu pohonné hmoty silničního vozidla vypočítá zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedené v technickém průkazu konkrétního vozidla použitého pro pracovní cestu.

Jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny

Někdy se může stát, že pracovní cesta trvá více než 7 kalendářních dnů. V takovém případě poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, a to buď do jeho bydliště nebo do jiného předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny, a zpět. Samozřejmě i zde platí, že závisí na tom, jaký prostředek zaměstnanec k cestě použije. Pokud zvolí k cestě leteckou dopravu, zaměstnavatel mu hradí pouze výdaje do výše odpovídající ceně jízdného za silniční nebo železniční přepravu. Náhradu výdajů k návštěvě člena rodiny musí zaměstnavatel poskytnout nejpozději v průběhu čtvrtého týdne od počátku pracovní cesty nebo od minulé návštěvy člena rodiny, nedohodne-li se se zaměstnancem na lhůtě kratší.

Výdaje za ubytování

Pokud je zaměstnanec nucen kvůli povaze své pracovní cesty vynaložit výdaje na ubytování, poskytne mu zaměstnavatel za to náhradu, opět v prokázané výši. To se ale netýká výdajů za ubytování během předem dohodnuté doby, kdy dojde k přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, a to i přesto, že ten musel za ubytování zaplatit.

Stravné

Stravné upravuje Zákoník práce v §163 (pro příspěvkové organizace, územní samosprávný celek, stát, státní fond atd. – viz §109 odst.3 – pak §176). Každý rok má podle tohoto zákona ministerstvo práce a sociálních věcí vydávat vyhlášku pro následující rok, kterou upraví základní sazby. Podle informací získaných z MPSV však letos nebylo možné zvýšit základní sazby stravného (neumožňovaly to údaje z Českého statistického úřadu o cenách), takže pro rok 2008 jsou platné ty, které jsou přímo uvedeny v Zákoníku práce v §163 (případně v §176).

V případech, kdy je to pro zaměstnance výhodnější, je možné upustit od posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu. Týká se to těch cest, které spadají do 2 kalendářních dnů Jak to funguje v praxi? Zaměstnanec vyrazí na služební cestu např. v pondělí v poledne (pracovní cesta trvá 4 hodiny) a vrátí se druhý den opět v poledne (opět se mu započítávají např. 4 hodiny). Tím ovšem nemá de facto nárok na stravné (pracovní cesta trvala v obou dnech méně než 5 hodin). Ale díky této podmínce (odst. 4 §163) se může upustit od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu. V takovém případě pak pracovní cesta trvala vlastně 8 hodin (4 + 4 hodiny) a zaměstnanec má tak nárok na základní sazbu stravného ve výši 58 Kč (není-li zaměstnavatelem stanovena sazba vyšší).

Specifika jednotlivých cest

Zahraniční cesty

Zahraniční cesta je pracovní cesta konaná mimo území ČR. I při zahraniční pracovní cestě má zaměstnanec právo na získání zahraničního stravného za určitých podmínek uvedených v Zákoníku práce v §170, a to v cizí měně. Zaměstnanec ale musí strávit mimo území ČR pracovně alespoň 1 hodinu, jinak se zahraniční stravné neposkytuje. Zaměstnanec má právo na získání cestovních náhrad v zahraniční měně až při překročení hranic, popř. odletu letadla. Tzn., že např. pokud zaměstnanec jede na pracovní schůzku do Prahy, jsou mu za tuto pracovní cestu vypláceny cestovní náhrady v české měně. Pokud z Prahy letí např. na další pracovní schůzku třeba do Londýna, od odletu letadla do příletu zpět do ČR má právo na náhrady mzdy v zahraniční měně.

Zaměstnavatel může sjednat nebo určit před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, ovšem tato sazba musí být ve výši nejméně 75 % základní sazby zahraničního stravného pro příslušný stát. Základní sazby zahraničního stravného vydává každý rok ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou. Pro rok 2008 je platná Vyhláška č. 338/2007 Sb. a sazby rozdělené podle zemí jsou vypsány v příloze.

Stanovené zahraniční stravné je zaměstnanci vypláceno v plné výši, jestliže zahraniční pracovní cesta trvala v kalendářním dni více než 12 hodin. Pokud trvala méně, avšak více než 6 hodin, náleží zaměstnanci stravné ve výši poloviny této sazby. V případě kratší zahraniční cesty než 6 hodin, přesto však delší než 1 hodiny, náleží stravné ve výši 1/4.

Stejně jako v případě tuzemské pracovní cesty i v případě zahraniční pracovní cesty se může stravné krátit (bylo-li to předem sjednáno), pokud bylo zaměstnanci během cesty poskytnuto jídlo (snídaně, oběd nebo večeře), na které zaměstnanec finančně nepřispívá. Dostává-li celou stanovenou výši základní sazby, krátí se mu stravné až o 25 % za každé uvedené jídlo. V případě poloviční sazby se mu stravné krátí o 35 % a v případě čtvrtinové základní sazby až o 70 %.