Může si finanční správa vykládat zákon dle svého a přidávat k jeho původnímu textu doplňky? Na server Podnikatel.cz se obrátil podnikatel, kterého oslovil finanční úřad s tím, že zjistil, že podnikatel sídlí na virtuální adrese. Po podnikateli žádá, aby oznámil své skutečné sídlo. Při odůvodnění se finanční úřad odkazuje na zákon o DPH. Oproti reálnému znění zákona však doplnil několik doplňujících parametrů. Server Podnikatel.cz se proto zeptal odborníků na daně a právo, zda si finanční úřad může takto upravovat zákony.
Daňově bylo vystěhováno přes tisíc firem
Server Podnikatel.cz již několikrát informoval o tom, že v souvislosti se změnou pravidel pro delegaci chce finanční správa prověřit 53 tisíc firem, které sídlí na virtuálních adresách nebo v office-housech. U těch, u kterých zjistí, že na těchto adresách neprobíhá jejich ekonomická činnost (nemají zde provozovnu, zaměstnance nebo například účetnictví), podají úřady návrh na delegaci místní příslušnosti správce daně. Od roku 2015 totiž platí, že proti delegaci nejsou přípustné opravné prostředky. Přestože finanční úřady zatím prošetřily jen několik tisíc podnikatelů, daňově již vystěhovaly více než tisíc firem.
Čtěte více: Tisíc firem bylo loni daňově vysídleno, delegace budou pokračovat i v roce 2016
Podejte Oznámení o změně údajů, jinak dostanete pokutu, píše berňák
Jak ale server Podnikatel.cz upozornil jeden z vystěhovaných podnikatelů, který si přál zůstat v anonymitě, finanční správa si při určování skutečného sídla ohýbá zákon dle potřeby. Podnikateli přišel dopis, ve kterém ho finanční úřad vyzývá k podání Oznámení o změně registračních údajů, jelikož prý reálně vykonává činnost v jiném místě, než které má jako sídlo uvedené u správce daně.
Své rozhodnutí zdůvodnil úřad takto:
V rámci vyhledávací činnosti prováděné správcem daně v souladu s ust. § 78 daňového řádu a při provádění kontroly plnění povinností osob zúčastněných na správě daní v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm.c) daňového řádu, zjistil správce daně, že sídlo daňového subjektu je zapsané na tzv. virtuální adrese, tato adresa není svým charakterem využitelná pro výkon ekonomické činnosti a při četnosti zapsaných společností se zde nemůže zdržovat vedení všech daňových subjektů. Při místním šetření provedeném na této adrese nebylo možné daňový subjekt kontaktovat, takže lze důvodně předpokládat, že se daňový subjekt v tomto sídle nezdržuje a nevykonává zde ekonomickou činnost.
Nejedná se tedy o skutečné sídlo, v němž má být osoba povinná k dani kontaktní a dohledatelná, jak vyplývá z Nařízení Rady (EU) č. 282/2011, podle kterého pouhá existence poštovní schránky nemůže být postačující pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani.
Skutečné sídlo je pro účely daně z přidané hodnoty vymezeno v ust. § 4 odst. 1 písm.i) zákona o dani z přidané hodnoty jako adresa místa vedení osoby povinné k dani, kterou se rozumí místo, kde jsou zpravidla nikoliv nahodile nebo ojediněle přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popř. kde se zpravidla, nikoliv nahodile nebo ojediněle schází její vedení k zajištění výkonu soustavné ekonomické činnosti. Znalost skutečného sídla je z hlediska správy daně z přidané hodnoty velmi důležitá a to nejen z pohledu správné aplikace pravidel pro určení místa plnění.
Zároveň dopis obsahoval poučení, že pokud podnikatel nevyhoví výzvě, může dostat pokutu až ve výši 500 tisíc korun a být označen za nespolehlivého plátce.
Zákon některé věci neobsahuje
Problém nicméně spočívá v poslední části odůvodnění, ve kterém se finanční úřad odkazuje na § 4 odst. 1 písm.i) zákona o dani z přidané hodnoty. Ve skutečnosti totiž zákon v tomto ustanovení říká toto: sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu.
Jak je tedy zřejmé, úřad do výkladu zákona doplnil slova „zpravidla nikoliv nahodile nebo ojediněle“ (přijímána zásadní rozhodnutí). Stejnou frázi úřad doplnil i před spojení „schází její vedení“, za které navíc přidal spojení „k zajištění výkonu soustavné ekonomické činnosti.“
Doplnění některých frází je problematické
Zatímco doplnění slov „k zajištění výkonu soustavné ekonomické činnosti“ je podle odborníků v pořádku, jelikož takováto činnost je účelem a náplní podnikání jako takového, dopsání spojení „zpravidla nikoliv nahodile nebo ojediněle“ považují odborníci za minimálně problematické. Podle Aleny Dugové, manažerky v daňovém oddělení společnosti Deloitte, nemá rozšíření definice skutečného sídla oporu v zákoně a nevyplývá ani z dostupné judikatury. Finanční úřad není při kontrole skutečného sídla oprávněn jakkoli upravovat jeho zákonnou definici. Žádný právní předpis přitom nestanoví, že by rozhodnutí musela být ve skutečném sídle přijímána pravidelně,
doplnila serveru Podnikatel.cz Dugová.
Podle Markéty Cvrčkové, partnerky mezinárodní advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha, interpretuje příslušné zákonné ustanovení v souladu se stanoviskem svého nadřízeného úřadu. Konkrétně jde o Upozornění Generálního finančního ředitelství č. j.: 5636/15–7100–20116–012287 ze dne 06.02.2015, k registračnímu údaji „skutečné sídlo“. Lze však samozřejmě připustit i opačný výklad, že z míst vyhovujících zákonné definici skutečného sídla má právo zvolit si jako skutečné sídlo právě osoba povinná k dani. O správnosti toho kterého výkladu může rozhodnout jen soud,
vysvětlila Cvrčková.
Jak navíc podotkl k vývzě Tomáš Hajdušek, daňový poradce a vedoucí Sekce správa daní a poplatků Komory daňových poradců ČR, článek 10 nařízení Rady č. 282/2011, na které se finanční úřad odkazuje, se týká výhradně určení místa poskytnutí služby. Hajdušek rovněž doplnil, že i virtuální sídlo může být svým charakterem využitelné pro výkon ekonomické činnosti. Kde si má například zřídit sídlo jednočlenné s.r.o. v oboru nějaké duševní práce (konzultační služby, informační technologie apod.), pokud jediný společník a jednatel je neustále na cestách? Na dálnici D1 nebo na trase Praha – Londýn, kde se často pohybuje a během cesty přijímá svá strategická rozhodnutí?
upozornil Hajdušek.
Pokud nevyhovíte výzvě, riskujete pokutu
Podnikatel má po obdržení výzvy v podstatě jen dvě možnosti. Buď výzvě vyhoví, anebo správci daně sdělí písemně důvody, pro které si myslí, že nemá povinnost ohlásit změnu registračních údajů. Pokud se podnikatel rozhodne výzvě nevyhovět a potvrdit původní sídlo, měl by rozhodně doložit své tvrzení odpovídajícími doklady. Vystavuje se tak ovšem riziku, že správce daně nebude považovat jeho vysvětlení za dostatečné a přikročí k opatřením, na něž ve výzvě upozorňoval. Finanční úřad tak může udělit podnikateli pokutu, případně vydá rozhodnutí o tom, že osoba povinná k dani je nespolehlivým plátcem. Proti těmto rozhodnutím se podnikatel může bránit odvoláním a dále případně i správní žalobou,
dodala serveru Podnikatel.cz Markéta Cvrčková, partnerka mezinárodní advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha.
Místní působnost finančních úřadů patří minulosti
Na závěr je ovšem důležité připomenout jednu relativně čerstvou novinku. Pokud má podnikatel reálně sídlo opravdu v jiném místě, než je uvedeno na finančním úřadě, přičemž důvodem je především nižší pravděpodobnost daňové kontroly, nemá smysl nyní dělat „cavyky“. Otázka místní příslušnosti jednotlivých finančních úřadů je totiž po novele zákona o finanční správě prakticky bezpředmětná. Od 29. července 2016 mohou všechny finanční úřady kontrolovat podnikatele nehledě na to, kde podnikatel sídlí. Finanční úřady jsou omezeny pouze zásadou „kdo první přijde, ten první kontroluje“,
uzavřel Martin Černý, advokátní koncipient v Ambruz & Dark Deloitte Legal.
Čtěte více: Na firmy z Prahy může daňová kontrola odevšad, končí místní působnost berňáků
ČLÁNKY DO MAILU