6 tipů, jak se na konci roku pochválit. Nikdo jiný to za vás neudělá

1. Změny, které se dříve vlekly, vyžadujeme na počkání

Už druhý rok je ve znamení tréninku flexibility a schopnosti rychle se přizpůsobovat změnám. Předpokládá se, že každý má excelentně vyvinutou schopnost změnit své návyky, zvyklosti a chování. Očekává se, že změny, které dříve často vyžadovaly dlouhou dřinu a disciplínu, dokáží lidé realizovat jako mávnutím kouzelné hůlky. Když uvážíme, jak je těžké udělat byť drobnou změnu životního stylu, třeba se nepřejídat nebo upustit od zlozvyku vysedávat u obrazovky notebooku nebo počítače hluboko do noci na úkor spánku, a najednou je potřeba přizpůsobovat se téměř ze dne na den vyhlašovaným protiepidemickým pravidlům, karanténám, izolacím, lockdownům, zákazům, nelze se divit únavě, naštvání, úzkosti, pocitu tlaku i ztrátě motivace.

2. Dovolte si proto prožít úspěch a pochvalte se za něj

Jak ovšem tvrdí Caroline L. Arnoldová, která řídila na Wall Street tým softwarových vývojářů a svůj systém předsevzetí shrnula v knize Malý krok, velká změna – Jak využít mikropředsevzetí k trvalé změně života (Ikar 2014): Prožívaný úspěch přispívá k budování sebedůvěry a motivace.

Je proto načase pochválit se. Sepsat si všechno, co se každému osobně v práci a podnikání i mimo ně povedlo, popsat si poctivě všechny úspěchy. Nemusí jít zrovna o obrácení směru otáčení zeměkoule, každý drobný úspěch se počítá. A to úspěch, který vede k větší spokojenosti v různých oblastech – ve vztazích, v činnosti, v osobním vývoji… Malá oslava nebo nějaký neformální rituál pomohou úspěch potvrdit a uznat.

3. Jen rozum nestačí, rozhodují i emoce a prostředí

Málo se myslí na to, že žádná změna není jen věcí rozumu, ale také záležitost emocí. Obrovskou inspirací je zvlášť v této době přístup Chipa a Dana Heathových. Ti o změnách napsali knihu Proměna – Jak věci změnit, když je změna zdánlivě nemožná (Jan Melvil Publishing 2011). A důrazně upozorňují, že racionální přístup pro úspěšnou a udržitelnou změnu zkrátka nestačí.

Do udržitelné změny je potřeba zapojit jak myšlení, tak poslouchat emoce, a také pro ni vytvořit správné podpůrné prostředí. Soustředit se jen na racionalitu znamená příliš se spoléhat na sebeovládání, a to může dojít mnohem dřív, než se změnu podaří dotáhnout do konce. Ke změně podle autorů lidé také potřebují dostatek informací o tom, co a jak mají skutečně dělat jinak. To, co vypadá jako odpor ke změně, je totiž podle nich někdy právě spíš nedostatkem jasných informací než opravdová rezistence. Spolupráci rozumu a emocí přitom demonstrují na obrazu jezdce na slonovi. Rozum – jezdec dává pokyny, ale slon – emoce si jde bez reakce dlouho dál svou cestou.

4. Právě i na emoce se tentokrát soustřeďte

Je tedy potřeba nechápat své úspěchy,  ani to, co se úplně nepodařilo, jen jako hru nebo boj, vítězství nebo selhání, rozumu. Zároveň je třeba zvážit emoční stránku věci a také to, co se odehrávalo v podpůrném prostředí a co nikoliv. Příklad: I když mámě nebo tátovi rozum velí odpracovat v plném nasazení a soustředění na home office svých osm hodin denně, emočně jsou u dítěte, které pláče ve vedlejším pokoji a o podpůrném prostředí se nedá mluvit, když mají práci zvládat u kuchyňského stolu, ze kterého ráno rychle smetli drobky, odklidili zbytky od snídaně a hrbí se na nepohodlné židli. Těžko pak po sobě mohou spravedlivě požadovat zcela stoprocentní pracovní výsledky.

5. Pro motivaci si vykreslete lákavou pohlednici z cíle

A pak je prostor pustit se s touto smířlivou rekapitulací do promýšlení příštího roku. Jasná a úderná předsevzetí, exaktní a rigidní plány trochu ztrácí význam tváří v tvář tekuté a v posledních dvou letech hodně proměnlivé skutečnosti. Lepší než věnovat se myšlenkovým konstrukcím o starém, novém, takovém a makovém normálu, je pečlivě vnímat a domýšlet to, co je teď.

Je na místě formulovat si šťavnaté, lákavé a motivační cíle a vykreslit si i do větších podrobností změny a dary, které přinesou, když se jich podaří dosáhnout – nakreslit si v barvách, v duchu nebo skutečně na papír, jakousi pohlednici z cíle. Je však potřeba mít na paměti, že k jednomu cíli vede mnoho cest a že v rozhodování, kterou zvolit, se vyplatí zachovat si tvárnost, flexibilitu a také živou kreativitu, protože ta je často pramenem až dětského nadšení.

6. Neslaďujte život a práci, život je totiž jen jeden

Nakonec ještě doporučení k dalšímu posunu perspektivy. V posledních letech se obecně tlačí koncept work-life balance. Bylo by fajn se z něho konečně vymanit. Práce a život nejsou dvě oblasti, které je potřeba hodit na váhy a dosáhnout toho, aby se misky vah ustálily v rovnovážné pozici. I práce či podnikání jsou život, je to jeden „balík“, který člověk žije buď ve spokojenosti a podle svého, nebo jinak. Při oddělování dvou oblastí se naopak dostává do pasti různých, a často úplně protikladných, nároků, vlastních i cizích očekávání, do napětí, nespokojenosti, do stresu a do smyčky perfekcionismu. Už příští rok je možná načase tento přístup na individuální úrovni pozitivně změnit.