Sex v práci se objevuje všude. Problém nastává, když překročí hranici soukromí

Sex v práci je problém, pokud ovlivňuje byznys. Nevyplatí se však postavit „provinilce“ na pranýř. Namístě je diskrétnost a snaha najít individuální řešení.

Sex je realita pracovního prostředí

Zkušená HR manažerka, která postupně pracovala ve čtyřech středních firmách (a nepřála si zveřejnit své jméno), tvrdí, že se ani jednou nesetkala s tím, že by se téma sexu na pracovišti objevilo ve firemním etickém kodexu nebo interních směrnicích.

Sex v práci se však podle ní vyskytuje všude, je zkrátka realitou pracovního prostředí. Zvlášť firemní akce spojené s alkoholem, jako jsou kick-off meetingy, teambuildingy nebo vánoční večírky, jsou pro něj živnou půdou. Alkohol je spouštěč, který rozpustí dosavadní zábrany a snahu udržet dekorum. Lidé jsou mimo domov, mají k sexu příležitost a také mají kde se mu věnovat, když jsou ubytovaní v hotelu nebo penzionu. A tak se kolegiální blízkost lehce přetaví do sexuálního vztahu.

To však samozřejmě neznamená, že by samotná kancelář byla proti sexu zcela imunní. Stane se, že si milenci počkají, až všichni odejdou, a pak je na pracovním stole objeví uklízečka, na jejíž možný příchod zapomněli.

Nesmí ovlivnit byznys

Jak ale tvrdí manažerka s mnohaletou praxí v HR, problémem začíná sex být především ve chvíli, kdy vstoupí do pracovní roviny a začne ji přímo ovlivňovat. Do té doby je to spíš věc individuální morálky a etiky než opravdu pracovní záležitost.

Potíž nastává ve chvíli, kdy sex spolupracovníků, ať už na stejném hierarchickém stupni, nebo dokonce v nadřízené a podřízené pozici, ovlivňuje jejich pracovní rozhodování, narušuje vztahy v týmu, nahlodává objektivní pohled na pracovní záležitosti a má negativní vliv na firemní byznys. Pak je podle ní namístě zvážit řešení, kterým může být například přeložení jednoho ze zainteresovaných na jinou pozici, jiné pracoviště nebo do jiného týmu.

I bokovky nejvíc vznikají na pracovišti. Vždyť v práci trávíme až 80 procent svého času. A nejvíc svého času tak zároveň trávíme se svými kolegyněmi a kolegy, dodává s tím, že je také třeba rozlišit, v jak velké firmě ke vztahům dochází. V těch velkých, kdy spolu lidé, kteří mají sexuální vztah, pracovně tolik nepřijdou do styku, to nijak do práce nemusí zasáhnout. Ale čím je firma menší, tím může sex způsobit větší pracovní problémy. A malou firmu, kde se všichni dobře znají a úzce na každodenní bázi spolupracují, může sex v práci dokonce poměrně slušně rozložit. Zvlášť, když je jeho aktérem i majitel nebo majitelka podniku.

Víc sexu, než si dokážeme připustit

Podle psycholožky Jany Tomanové sex na pracovišti byl, je a bude, a to nejspíš v mnohem větší míře, než se okolí líbí nebo než si dokáže připustit. A to okolí nejbližšímu, od rodin „pachatelů“, přes kolegy, až po vedení společností, v jejichž prostředí se akty odehrávají, po okolí nejširší, což je zobecněná společnost se svými morálními předpoklady a legitimizovanými „normami“. Blízkost vytváří pouta, ta erotická nevyjímaje, tvrdí. Čas trávený v zaměstnání navíc podle ní podporuje vytváření příležitostí, a to často snadných a dostupnějších, než jsou ty mimo zaměstnání.

Dokonce si myslí, že napětí a fyzickou přitažlivost, které vznikají v oboustranném vztahu, může firma pozitivně využít. Jedinec zakoukaný do své kolegyně spíše přijde do práce pokaždé než ten, který se večer zakoukal v baru nebo není zakoukaný vůbec a třeba trochu emočně strádá. Myslím, že chemická bouře podporuje výkon – snahu ukázat se v nejlepším světle, odolávat nepohodlí a únavě, která se pod vlivem tohoto koktejlu tak jako tak snižuje, uvažuje.

Otázka, co se vztahem dál, podle ní ale nastává ve chvíli, kdy vztah přeroste únosné meze nebo se stane ve firmě významným tématem. Pokud neblaze a dramaticky končí nebo skončil, může naopak u jeho aktérů vyvolat ochablost, demotivaci, ztrátu výkonu i chuti vůbec do práce přijít. Může hrát roli ve změně místa, dodává.

Práce má zůstat prací

Jako psycholožka však zároveň varuje před rozvolněním přístupu k sexu na pracovišti. Možná by se tím sice snížil efekt zakázaného ovoce, ale benevolence nemusí přinést nic dobrého. Zaměstnání má zůstat zaměstnáním, ač víme, že sex na pracovišti zůstane rovněž, říká. Doporučuje firmám mít vypracované postupy, jak na odhalené situace reagovat, ale vyvarovat se velkých postihů. Za mnohem lepší považuje nabídku rozhovoru a řešení na individuální a diskrétní úrovni.

Pokud přitom dojde k partnerskému vztahu mezi dvěma lidmi v podřízeném a nadřízeném postavení, spíše by podle ní neměli nadále zůstávat v hierarchicky nerovném pracovním vztahu. Není třeba jednoho z nich nechat odejít z firmy, pouze vytvořit takovou konstelaci, která bude vyhovovat oběma partnerům a bude co nejméně zasahovat do chodu firmy, vysvětluje s tím, že taková řešení jsou vždy individuální a musí být citlivá, nikoliv radikální, moralizující a odsuzující.

Rezervovaná je i ke snaze regulovat vztahy nebo sex na pracovišti ve firemních kodexech. Osvícené vedení totiž ví, že co je přirozené, jde těžko formálně regulovat. A také hrozí, že se pak vedení samo chytne do pasti. Co pak udělá s tím, když se „to“ stane zrovna u pracovníků, o které opravdu nechce přijít? Bude najednou měřit dvojím metrem? ptá se.

Za sexuální nátlak vězení

To vše se však vztahuje jen k tématu konsenzuálního sexu. Tedy toho, s nímž oba partneři souhlasí a je jejich společnou vůlí. Jinou kapitolou je samozřejmě sexuální obtěžování, zneužívání nadřízeného postavení k vynucování sexuálního styku a podobně. A to už je půda trestního práva.

Sexuální nátlak definuje paragraf 186 trestního zákoníku: Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

Stejný trest hrozí tomu, kdo někoho jiného přiměje k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování a zneužije přitom jeho závislosti nebo svého postavení. A z něho vyplývající důvěryhodnosti či vlivu. Tedy třeba toho, že je v práci vedoucí.