Síťovka v lidech starší generace evokuje dřívější éru socialismu, mladší ji ale postupně vnímají jako retro hit, který musí mít. Krom módní stránky je právě síťovka skvělá alternativa pro igelitové tašky, které od ledna 2018 nedostávají zákazníci zdarma.
Historie síťovky
Jak uvádí Wikipedie, v polovině 20. let 20. století obchodní zástupce firmy Jaro J. Rousek v Zámku Žďáře Vavřín Krčil, majitel obchodní značky SAARENSE (EKV), zahájil výrobu síťkovaných tašek namísto původně vyráběných vlasových sítěk, protože jejich odbyt značně poklesl. Ručně vyráběné nákupní tašky byly zhotovovány z umělé hedvábné příze domácími dělnicemi, které své výrobky odevzdávaly přímo Vavřinu Krčilovi.
Jakmile si je zákazníci oblíbili, objevily se síťovky všech možných druhů: nákupní, vycházkové, loketní, ramenovky, tlumokové, pro sport a hry (na tenis, na fotbalové míče). Vavřín Krčil zřejmě neměl v roce 1926 peníze k získání mezinárodního patentu na svůj převratný autorský návrh. Po pár letech se tak začaly síťovky vyrábět ve Švýcarsku a v Itálii a za čas doslova zaplavily celý svět. Samotný Krčil je vyvážel mj. do Kanady, Francie, Švýcarska, Německa, Rakouska a do zemí severní Afriky.
Mohlo by vás zaujmout: Když pan Vajíčko uváděl televizní reklamy: Zavzpomínejte si na TV retro
Ekologická taška
Výroba jedné plastové tašky zabere sice pouhé dvě minuty, než se ale úplně rozloží, trvá to i stovky let. Naopak výroba jedné síťové tašky trvá od 30 minut až po hodinu a půl. Navíc díky pevnosti ji lze používat opakovaně až několik let a následně díky používání převážně přírodních materiálů je rozložitelná nebo ji lze recyklovat. Každá síťovka je ručně šitá podle vlastních registrovaných vzorů, podstatná část tašek se barví ručně v chráněných dílnách,
prozradila majitelka společnosti Česká síťovka Karolína Pechová.
Výběr síťovek je velice pestrý. K mání je několik barevných variant z pružné bavlny, z pevného bambusu nebo z umělých vláken. Prohlédněte si ve fotogalerii, jaké síťovky jsou teď v nabídce.
ČLÁNKY DO MAILU