S příchodem nového občanského zákoníku došlo k posilnění práv poškozených při náhradě jak majetkové, tak nemajetkové újmy. Soudy se nebudou bát přiznávat odškodné ve větší výši, než tomu bylo doposud. A uzavřené pojistky nikoho neochrání. Příkladem je společnost Carla ze Dvora Králové nad Labem, která se zabývá výrobou čokolády. Soud jí nedávno uložil zaplacení odškodného ve výši 250 000 korun. Ale pěkně popořádku.
Dvakrát odškodněná nehoda
V říjnu roku 2010 měl řidič zmíněné firmy u Hradce Králové dopravní nehodu. Nevěnoval se plně řízení a firemním nákladním autem narazil do mikrobusu převážející děti. Jedno z nich, tehdy pětiletý chlapec, utrpělo vážné zranění a dodnes se potýká s následky. Nejen fyzickými, ale také psychickými. Chlapci se poraněná noha deformuje a trpí nočními děsy. Hrozí, že následky úrazu ho budou provázet i v dospělém věku.
Řidič svou vinu přiznal a při vyšetřování spolupracoval. Soud ho potrestal dvouletou podmínkou a stejně dlouhým zákazem řízení. Pojišťovna proplatila rodině poškozeného veškeré léky, dopravu do nemocnice i ušlou mzdu rodičů. Matka byla se zraněným synem dlouho v nemocnici a otec se doma musel starat o druhého potomka. Osobně musí rodiče se synem jezdit i do lázní, kde chlapec nemůže být sám kvůli nočním děsům. Jsou proto přesvědčeni, že vzhledem k pokračujícím útrapám a omezením mají nárok na další odškodnění. A to pro každého člena rodiny, tedy zraněného, jeho staršího bratra, matku a otce, v celkové výši 600 000 korun. Případ se dostal až ke Krajskému soudu v Hradci Králové a ten nedávno nárok na odškodnění s odůvodněním, že nehodou došlo k narušení rodinného života žalobců, uznal. Ne sice v původně požadované výši, ale přesto rodině přiznal nezanedbatelných 250 000 korun. A tyto peníze bude muset vyplatit společnost Carla. Rozsudek ještě není pravomocný a firma se může odvolat. Zda to udělá, to ještě není jisté. Je tu ale ještě celá řada otázek. Proč má platit právě firma? Může zaplacené odškodné vymáhat na řidiči? A jak se takovým situacím bránit?
Na první otázku je odpověď zcela jednoznačná. K dopravní nehodě došlo při plnění pracovních povinností zaměstnance žalovaného. Jelikož zaměstnanec nevybočil ze svých pracovních povinností a k dopravní nehodě došlo při plnění pracovního úkolu, žalobci se z uvedeného důvodu rozhodli žalobu vůči zaměstnanci žalovaného, původně druhému žalovanému, vzít zpět a domáhat se svých nároků již jen po prvním žalovaném, tedy společnosti Carla,
uvádí Olga Mičanová, mluvčí Krajského soudu v Hradci Králové. Obecně totiž podle nového občanského zákoníku platí, že kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Obdobnou úpravu obsahoval i občanský zákoník platný do konce loňského roku.
Ve vztahu ke škodě způsobené provozem vozidla navíc platí, že takovou škodu je povinen nahradit provozovatel vozidla, v našem případě tedy zaměstnavatel. Povinnosti nahradit škodu se může provozovatel zprostit, jen pokud prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Zaměstnavatel však není úplně bezbranný. Má v takových případech takzvaný regresní nárok vůči tomu, kdo škodu skutečně způsobil. Pokud tedy zaměstnavatel nahradil poškozenému škodu, může po zaměstnanci za určitých okolností požadovat náhradu zaplacené škody, popřípadě její část.
Případné nároky zaměstnavatele vůči zaměstnanci se řídí ustaveními pracovněprávních předpisů zákoníku práce, konkrétně odpovědností zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti, což bude i zmíněný případ, nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Pouze pro pořádek dodávám, že jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě náhrady škody, i náhradu ušlého zisku,
říká Pavel Juřička, advokát TaylorWessing e|n|w|c advokáti.
Rodina zraněného chlapce byla už jednou odškodněna pojišťovnou. Proč tedy druhé plnění také nejde z pojištění, ale musí ho hradit firma? Nepomůže ani pojištění odpovědnosti zaměstnance? Nepomůže. Pojištění odpovědnosti zaměstnance z výkonu povolání se vztahuje na odpovědnost za škodu, kterou zaměstnanec způsobí svému zaměstnavateli při výkonu povolání. Platit z tohoto pojištění škody přímo poškozeným, odlišným od zaměstnavatele, není možné. Dále z pojištění odpovědnosti z výkonu povolání bývají obvykle vyloučeny škody či újmy způsobené provozem motorového vozidla, případně újmy způsobené zásahem do osobnostních práv,
vysvětluje Ivana Buriánková, mluvčí České pojišťovny.
Uzavření pojistky na blbost je rozumné rozhodnutí
Pojištění odpovědnosti, lidově zvané pojistka na blbost, by v tomto konkrétním případě také nijak nepomohla. Ve spojení s ním by se mohla zdát jako zbytečná investice. Ve skutečnosti je ovšem toto pojištění pro zaměstnance velice užitečné, protože pokrývá nahodilé škody na majetku zaměstnavatele a řadu dalších škod. Nikdy totiž není možné vyloučit, že vznikne škoda. Pochopitelně existují rizikovější obory, například řidiči spedičních firem, a obory méně rizikové, k těm se kromě jiných řadí administrativní pracovníci. Míra rizikovosti dané pracovní pozice se bude odrážet ve výši pojistného. Některé profese mají pojištění profesní odpovědnosti přímo povinné ze zákona. Jsou to advokáti, auditoři, účetní, daňoví poradci, autorizovaní architekti, veterinární lékaři a tak dále.
Pojištění se vztahuje zejména na škody způsobené na majetku zaměstnavatele. Nejčastějšími typy škod jsou poškozené nebo zničené věci. Jde o situace, kdy zaměstnanec například omylem upustí mobilní telefon a poškodí ho. Častými škodami jsou také ty na vozidlech zaměstnavatele, když na služební cestě zaměstnanec havaruje a vozidlo poškodí, nebo zničí. Zaměstnanec však nemusí způsobit škodu zaměstnavateli takto přímo, ale řekněme i zprostředkovaně – u zákazníků svého zaměstnavatele. Například při malování v bytě u klienta polije barvou křeslo. Zaměstnavatel musí vzniklou škodu uhradit a po svém zaměstnanci pak může zaplacenou náhradu požadovat,
komentuje Ivana Buriánková. Pojištění se nikdy nevztahuje na škody způsobené úmyslně. Vyloučeny jsou i škody vzniklé schodkem, a to jak na penězích, tak na skladových zásobách. Stejně jako škody způsobené zanedbáním předepsané obsluhy nebo údržby. Je obecně vžitý omyl, že pojištěním odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli je kryta každá škoda, kterou zaměstnanec způsobí.
Uzavření tohoto typu pojištění lze doporučit, ale ne nakázat. Zaměstnavatelé nesmí podmiňovat vznik pracovněprávního poměru žádným typem pojištění, které není povinné ve smyslu obecně závazných právních předpisů. Mohlo by to být považováno za diskriminaci. Přitom je však třeba vycházet z faktu, že zaměstnanec odpovídá za škody způsobené zaměstnavateli podle zákoníku práce a není-li pojištěn, bude případnou škodu hradit z vlastních prostředků. Rozumný zaměstnanec si vždy takové pojištění, které platí pro každého zaměstnavatele, sjedná z vlastní vůle. Pokud je zaměstnavatel rozumný, jako pojistník sjedná takové pojištění pro své zaměstnance sám,
dodává Renata Čapková, mluvčí České podnikatelské pojišťovny.
Pokud je pro zaměstnavatele žádoucí snižovat nebo eliminovat rizika, je na něm, aby uzavřel odpovídající pojistku. A pojištění odpovědnosti z výkonu povolání pojišťovny nabízí i ve formě takzvaného pojištění kolektivní odpovědnosti. Pojistníkem, tedy tím, kdo pojistnou smlouvu sjednává, je zaměstnavatel. Pojištěni jsou pak všichni zaměstnanci v pracovněprávním poměru,
říká Ivana Buriánková z České pojišťovny a Renata Čapková z České podnikatelské pojišťovny doplňuje: Výše pojistného závisí na oboru činnosti, na počtu zaměstnanců i na zvoleném limitu plnění. Tento produkt ale bývá oproti individuálnímu pojištění zvýhodněn jak výší pojistného, tak možností připojištění některých výluk z pojištění.