Souhlasím s názorem, že školní jídelny jsou nekalým konkurentem restaurací, ale nesouhlasím se zdůvodněním, které jsem si právě přečetl. Je samozřejmě jasné, že naše školství je založeno na dotacích státu a zřizovatele, ale to neznamená, že pro školní jídelny neplatí stejná pravidla, tedy kromě EET, jako pro jiné podnikatelské subjekty. To. že školní jídelny prodávají jedno hotové jídlo, ve srovnatelném množství a většinou i kvalitě, za cenu včetně DPH kolem 56,- Kč je pravda, ale ... . Ten, kdo rozumí veřejnému stravování, jakož i kalkulacím, tak si snadno spočítá, jaké má celkové přímé a nepřímé náklady na výrobu jednoho hotového jídla. Zde platí přímá úměra. Čím více hotových jídel uvařím, resp. prodám, tím většího zisku, příp. ztráty, dosáhnu. Přitom neřeším pro jakého strávníka vařím, protože ve školních jídelnách je nutné sledovat náklady (myslím veškeré náklady) na stravování v hlavní činnosti, ale také v činnosti vedlejší (doplňkové), do které patří právě poskytování stravovacích služeb pro cizí strávníky. Kalkulace jednoho hotového jídla je pro jednoho dospělého strávníka stejná, takže náklady přímé i nepřímé se rozdělují na každé jedno hotové jídlo. A teď to podstatné. Problém není až na výjimky v klíčování nákladů přímých, ale zejména nákladů nepřímých. Tady si dovolím vyslovit názor, že ve většině případů se zde porušují obecně závazné předpisy, o čemž by měly vědět nejenom vnitřní kontrolní mechanismy, ale i vnější kontrolní orgány. Abych byl ale spravedlivý, musím podotknout, že jedna ztrátová činnost (v tomto případě hostinská činnost) ještě nemusí znamenat zrušení doplňkové činnosti (tato povinnost vyplývá pro statutární orgán přímo ze Školského zákona), pokud má současně jiné výdělečné činnosti, které generují dostatečný zisk, který postačí nejenom na úhradu ztráty dosažené v jedné či více živností, ale taky na prostou reprodukci a hlavně "nadstavbu" (část celkového zisku, který lze použít pro činnost hlavní, což bylo od začátku smyslem zavedení doplňkových činností do školských zařízení. Nakonec bych dodal, že kde není žalobce, tam není ani soudce. Já na tento problém upozorňuji nejenom posledních 25 let, ale všichni dělají, že ztratili nejenom sluch, ale i paměť. Pokud se jedná o EET, tak jsem hluboce přesvědčený, že v příspěvkových organizacích je vedeno účetnictví na takové úrovni, že zde zavádět EET je skutečně zbytečné, byť taky nemám rád výjimky pro toho či onoho. Kdyby všechny subjekty měly účetnictví (a samozřejmě i finance) na takové úrovni, na jaké jej mají zmíněné příspěvkovky, pak by žádné EET nemuselo být.