Plán ministra financí Eduarda Janoty, jak snížit deficit státního rozpočtu, u politiků logicky narazil. Zatímco pravici se především nelíbí navrhované zvyšování daní, levici se nezamlouvá pokles státních výdajů. Že však Česko potřebuje začít snižovat deficity rozpočtu a státní dluh, si snad ale uvědomuje každá strana. Janotův návrh je v zásadě správný a rozumný. Není se ale čemu divit, že pravice před volbami nepřizná, že ke snížení schodku bude muset zvýšit daně, stejně jako levice skutečnost, že bez škrtů na výdajové stránce to nepůjde. Volby jsou za humny a politici se každému náznaku nepopulárních kroků vyhýbají. Jenže v celé té „hospodářské“ debatě se ztrácí jedna zásadní věc, a to, že Česko především potřebuje reformu důchodů a radikální řez do byrokratických struktur. Jakékoli šachy se státním rozpočtem bez provedení těchto reforem pouze oddalují problém a spouštějí tikající časovanou bombu.
Janotův plán je měkký, chce to tvrdou reformu
Eduard Janota přišel o víkendu s logickým plánem, jak snížit deficit rozpočtu. Zvyšme příjmy a snižme výdaje. Úřednický nestranický ministr si podobný racionální návrh může dovolit. Kdo si však před volbami nemůže podporu úspornému plánu dovolit, jsou politické strany. Levici by nezaměstnaní, chudší vrstvy společnosti a důchodci jen těžko odpouštěli snížení dávek, respektive důchodů, stejně jako podnikatelé pravici zvýšení daní. Proto obě strany politického spektra budou před volbami raději tvrdošíjně trvat na svém a doufat, že po říjnovém vítězství bude dost času a prostoru začít nějak látat státní rozpočet.
Jenže problém tkví jinde. Ani řešení z pera Eduarda Janoty totiž hlavní problém tuzemské ekonomiky neřeší. Můžeme si sice hrát se sazbami DPH, daněmi z příjmů, zavádět daňovou progresi, rušit daňové výjimky, snižovat podporu a dávky, či zmrazit na čas důchody, ale dlouhodobě tím veřejné finance nestabilizujeme. Ano, na čas se nám možná podaří srazit schodek, ale rostoucí mandatorní výdaje o sobě dají za čas opět vědět. Podíváme-li se na strukturu státního rozpočtu a poté na demografický strom života, je jasné, kde českou ekonomiku brzy začne tlačit bota. Takřka třetinu příjmů a výdajů státního rozpočtu tvoří důchodový systém a nic není platné, že ještě pár let bude dosahovat kladného salda. Předpokládaný vývoj věkové struktury obyvatel totiž míří neúprosným směrem, a to ke stárnutí populace.
Myslíte si, že důchodová reforma
Do roku 2066 zestárneme o 8 let
Zatímco v současnosti dosahuje průměrný věk obyvatel České republiky necelých 41 let, v roce 2066 by měl již skoro atakovat hranici 50 let. Nejde ale jen o nárůst průměrného věku. Do roku 2066 se má česká populace v produktivním věku snížit o více než milion obyvatel. Zhruba o stejné číslo pak má stoupnout počet lidí starších 65 let. Český statistický úřad odhaduje, že počet osob s nárokem na starobní důchod se do roku 2060 zvýší dokonce o 1,4 milionu. V současnosti připadají na jednoho důchodce necelé 4 osoby v produktivním věku, v roce 2066 to už budou pouze 2 ekonomicky výkonní občané. Jak vidno dle projekce statistiků, v případě absence důchodové reformy zakládáme současným teenagerům a budoucí generaci na velké problémy.
Snad všechny strany politického spektra sice ve svém programu důchodovou reformu mají, ale málokterá z partají je odhodlaná ji opravdu uskutečnit. Důchodová reforma totiž nepřinese žádné rychlé politické body, protože její dopad nelze ohodnotit v jednom (ale ani v několika) volebním období. Mnohem jednodušší se zdá slibovat snižování, či zvyšování těch a těch dávek a daní, než koncepčně řešit dlouhodobá rizika. Přitom nástin řešení mají politici připravený v podobě zprávy Bezděkovy komise již několik let. Stačí ji jen otevřít.