Lukáš Nuhlíček je pivovarským sládkem, zároveň se zabývá poradenstvím v oblasti bezpečnosti potravin a hygienických norem a k tomu začal na vlastní pěst vyrábět třtinovou limonádu. Jeho Třtináda je mezi zákazníky pro svoji přirozenou chuť velkým hitem a dá se dále různě kombinovat. Výrobu rozjel z vlastních peněz na původně stařičkém lisovacím stroji, nyní se rozrůstá a hledá další možnosti spolupráce.
Lukáši, vy jste povoláním sládek, jak vás napadlo vyrobit nealkoholickou limonádu?
Ano, povoláním jsem sládek, ale v potravinářství se pohybuji od patnácti let a k limonádě vedla relativně dlouhá cesta. Někdy v roce 2008 až 2009 jsem objevil v tržnici SAPA kouzlo vietnamské kuchyně. Ne však, jak ji známe tady z klasických bister, ale tak, jak to mají autenticky ve Vietnamu. V této komunitě jsem se začal pohybovat a strašně mě to táhlo do Vietnamu a Asie obecně.
Pak jsem se v roce 2015 potkal s tvůrcem mapy SAPA tržnice a ukázal mi jedno zákoutí, kde lisovali třtinu a vyráběli limonádu. Tenkrát jsem si to ještě neuvědomil, ale ochutnal jsem ji a říkám si: „Ty jo, to je super.“ Strašně mě to překvapilo, protože jsem čekal, že to bude hrozně sladké, ale naopak to bylo osvěžující.
A pak běžel čas dál. V roce 2018 jsem se podíval poprvé do Vietnamu, podruhé jsem tam byl vloni. Kromě toho, že dělám sládka, tak mám ještě poradenskou společnost pro restaurace a nastoupila ke mně kolegyně, která se taky vrátila z Asie, a tak jsme se o tom bavili. A přišla řeč na třtinovou limonádu.
Vloni jsme koupili 200 kilo třtiny a tak jsem to začali zkoušet. První limonádu jsme lisovali ručně na zastaralém stroji, kde ta kapacita nestačila, za čtyři hodiny jsme vylisovali pouze 30 kilo. A tím to všechno začalo.
Takže recept na třtinovou limonádu je zcela váš, nebo jste se inspiroval receptem přímo v Asii?
Tak v Asii se to běžně lisuje, ale ano, inspiroval jsem se v Asii. Poměry a složení surovin je čistě náš nápad, kdy jsme hledali ideální poměr té sladkosti versus kyselosti. Do naší limonády přidáváme například limetku, ale ve Vietnamu používají jiný druh citrusu. Teď si ještě hrajeme s dalšími příchutěmi.
Doslechl jsem se, že jste si na svoji limonádu na základě toho nechal udělat i patent?
Na Třtinádu jsem udělal užitný vzor a ochrannou známku. Takže jsem si o tom musel nejdříve něco načíst a pak jsem vyzkoušel podat užitný vzor. Celkově jsem s tím strávil 20 až 30 hodin dohromady, než se mi to podařilo zkompletovat, dát dohromady a zadat. To samé je u ochranné známky. Ale když tím procesem projdete, tak další část je už samozřejmě jednodušší.
Když se na váš produkt podíváme ze spotřebitelského hlediska, jaké benefity ta vaše limonáda má přinášet?
Ta chuť se nedá přirovnat k ničemu, co na trhu je. Navíc hlavní přínosy toho jsou, že se jedná o čerstvě lisovanou šťávu. Třtináda není nijak průmyslově zpracovaná a cukr, co v ní je, je zcela přirozený. Navíc naše limča má nízký glykemický index a v Asii se to používá jako přirozený energeťák. V létě vás to osvěží a díky tomu, že jsou tam jednoduché cukry, tak vás to i nakopne, dodá vám to ve vedrech energii a svěžest.
Kde si vaši limonádu mohou zájemci koupit, jak ji propagujete, protože v supermarketu jsem ji neviděl?
Náš prodej je relativně čerstvý, takže nejlepší cestou, jak si naši limonádu koupit, je navštívit náš e-shop www.trtinada.cz. V pražské zoo máme také zastoupení v automatech, takže kdo si udělá výlet do zoologické, může na místě ochutnat i naši limonádu a máme před sebou jednání s dalšími partnery. A v neposlední řadě spolupracujeme s Česko-vietnamskou společností, která limonádu distribuuje do vietnamských večerek po Praze.
A přemýšlíte třeba i o tom, že byste spolupracoval s velkými obchodními řetězci?
Přemýšlím o tom, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Výroba nám běží teprve tři čtvrtě roku, takže nemůžu hned říct, že bych si troufnul oslovit řetězce v rámci jejich podmínek, ale určitě se nebráníme jakékoliv spolupráci. Pokud někdo bude mít zájem, přijde za námi nebo nás kontaktuje, tak to budeme řešit.
A kdyby vás někdo oslovil s tím, že se mu ten váš výrobek líbí, ale chtěl by to vyrábět pod svojí značkou, přistoupil byste na to?
Těžká otázka, to záleží, kdo by to byl.
Narážím právě na obchodní řetězce, které mají své privátní značky.
Nebránil bych se tomu, ale zatím máme opravdu velmi malou výrobu, takže na úroveň řetězců a certifikace máme ještě chvíli čas.
Říkáte, že máte výrobu ještě malou. Nepřemýšlel jste však o tom, že byste ji rozšířil díky financím z crowfundingu?
Je to jedna z variant, o které jsme určitě přemýšleli. Zatím jsem se chtěl dostat do určité fáze s vlastními finančními prostředky, ale crowdfundingu se nebráníme. Nebráníme se ani investorovi, nebráníme se asi do budoucna ničemu. Rád se potkávám s lidmi, protože nikdy nevíte, co z toho vznikne za spolupráci. Navíc stále dělám i v poradenství a často se nás klienti ptají: „Nevíš, kde bych sehnal toto? Nevíš, jak udělat toto?“ a já říkám: „Ano, propojím tě na Petra, Pavla, ten má toto a ten umí toto.“ A takhle nám to funguje.
Nebojíte se, že právě ta vaše pracovní vytíženost, kdy děláte sládka, poradenství v oblasti bezpečnosti potravin a hygieny a k tomu ještě výrobu limonády, že vás to bude ve výrobě limonády brzdit?
Kdybych se bál, tak do toho nejdu. Mě to prostě baví. Pracovní vytíženost je náročná, ale jsem holt takový. Jedu naplno. Táta mi říká, že jsem plnoplyňák a někdy nekoukám doleva doprava, prostě nasadím klapky a jedu. Ale nedělal bych to, kdyby mě to nebavilo.
Pojďme zrovna k tomu vašemu poradenství, protože se zabýváte bezpečností potravin a hygienickými normami. Jsou tyto normy v Česku opravdu tak moc přísné?
Potom, co přišla unijní legislativa, tak to je i není. Máme zde základní nařízení, ale ta vám striktně neříkají: tady musíš mít pět umyvadel. Naopak tvrdí: tam, kde je otevřený produkt, musíte mít do výšky pracovních operací povrch, který je snadno čistitelný, dezinfikovatelný, neporušený. Je však na vás, zda si zeď obložíte nerezem nebo jestli tam dáte kachličky či PUR panely. Všechny materiály samozřejmě ale musí být vhodné do potravinářského provozu. Evropské normy jsou do určité míry otevřené, kdy dávají prostor, jak to udělat. Bohužel přísnost přichází na lidském výkladu a pohledu toho, jak se na to kdo dívá a co si z toho přečte.
Lukáši, vy jste říkal, že máte rád vietnamskou kuchyni. Nyní by mě zajímal váš názor, proč v České republice není tolik rozšířen tzv. street food. Přeci jen v zahraničí je to top místní kuchyně, zatímco u nás si pod street foodem představíme maximálně párek v rohlíku nebo smažák.
Myslím si, že jste si možná částečně odpověděl sám, protože tady je spousta lidí, kteří žijí ještě minulostí a pro ně je alfou omegou ten smažák nebo párek v rohlíku. Oni ani nic jiného nechtějí a nechtějí pak za to připlatit.
A v tom jsme jako národ zavření a těžko otevíráme mysl novým věcem. Ono je to podobné i v tom pivovarnictví. Spousta lidí si raději koupí lahváč za 7,90 v privátní značce, než aby došla do minipivovaru, kde pivo stojí až 40 korun. A naštěstí se to pomalu mění a postupně se přesunujeme k té kvalitě.
Trochu jsem právě narážel i na to, že právě kvůli pandemii byla nyní spousta restaurací zavřená, přičemž u stánku, kde si člověk mohl koupit jídlo a jít dál, omezení neplatila, pokud se nebavíme o konzumaci přímo na místě.
Street food potenciál má. Je to mobilní, snadno se to v těchto krizích rozjíždí. Přeci jen, když máte pevnou restauraci zavřenou, musíte platit za pronájem i personál, zatímco ve street foodu jste více flexibilní. Takže mně se street food v této formě právě líbí.
Vy jste neuvažoval, že byste vzal svoji limonádu a objížděl byste s ní města a vesnice?
Určitě. Tady u nás v Dobřichovicích byl food festival, kterého jsme se zúčastnili. Bohužel v době konání byla ukrutná vedra, to byly ty třiatřicítky až pětatřicítky, a podařilo se nám spálit motor u lisovacího stroje. Na druhou stranu měl prodej úspěch. Vyráběli jsme na místě čistou, vylisovanou nealko verzi a pak i alkoholové verze. Třtináda je prostě výborná i do koktejlů.
Lukáši, zkuste poradit začínajícím podnikatelům, kteří by si chtěli postavit svůj rodinný gastronomický byznys, třeba i v tom street foodu, na co myslet a hlavně nezapomenout?
Nejlepší je do toho skočit po hlavě a hlavně se nezačít zabývat myšlenkami, co všechno okolo, ale řešit to systematicky. Spousta lidí má nápad a ten zůstane pouze u toho přemýšlení. Je nutné udělat první krok: Udělám si nějaký test, dám to ochutnat kamarádům a zjistím, jestli to bude fungovat.
ČLÁNKY DO MAILU