O nejslavnějších českých podnikatelích hlasovala v rámci Hospodářské komory ČR i podnikatelská veřejnost. Ta zvolila největší podnikatelskou osobností Tomáše Baťu. Jako další v pořadí se umístil Emil Škoda, František Křižík, Václav Laurin a Václav Klement a Emil Kolben. A právě průmyslníkem Emilem Kolbenem seriál začínáme.
Do kolbenky se chodí dodnes
Ač se během 40 let vlády jedné strany nesmělo o významu Emila Kolbena pro českou elektrotechniku a hospodářství mluvit, protože šlo o velkokapitalistu první republiky, jméno Kolben se i tak zařadilo do slovníku většiny obyvatel. Slovo „kolbenka“ se totiž stalo synonymem pro velkou továrnu, a následně dokonce obecným označením pro práci. Opravdového uznání se však Kolbenovi dostalo až po roce 1989. V roce 2006 například odhalila vysočanská radnice pamětní desku věnovanou Kolbenovi a po Kolbenovi nese jméno i stanice metra B a přilehlá ulice.
Budoucnost byla ve střídavém proudu
Emil Kolben se narodil 1. listopadu roku 1862 ve Strančicích nedaleko Prahy, a to do německy mluvící rodiny chudého židovského domkaře. Přesto se mu podařilo vystudovat německou technickou univerzitu v Praze, kde úspěšně dokončil studia elektrotechniky a strojnictví. Protože prospěl s vyznamenáním, získal v roce 1887 Gerstnerovo cestovní stipendium, díky kterému mohl cestovat po světě, kde se seznamoval s technologiemi rozličných průmyslových podniků. V USA se pak stal šéfinženýrem ve vývojových laboratořích firmy Edison Machine Company (předchůdce dnešní General Electric), a dokonce osobně spolupracoval s Thomasem Alvou Edisonem.
Přestože Kolben získal práci v Edisonově firmě, klíčovým se stalo jeho setkání s Nikola Teslou, propagátorem střídavého proudu, který se stal základem budoucího Kolbenova úspěchu. Střídavý proud totiž vyhovoval potřebám průmyslu více než stejnosměrný proud, který v českých zemích prosazoval František Křižík. Teslův vynález střídavého proudu Kolbena zcela uchvátil a začal se věnovat jeho propagaci.
ČKD vyrábělo vše od špendlíků až po lokomotivy
Po návratu do Prahy se Kolben pustil s vervou do podnikání a založil komanditní společnost s názvem Kolben a spol., elektrotechnická továrna, která vyráběla hlavně elektrické stroje a přístroje. Díky tehdejší nejmodernější technice byla výroba maximálně efektivní a kolbenka měla před konkurencí výrazný technologický náskok. Na konci 19. století se společnost akcionovala, získala finance od Živnostenské banky a továrna se rozrostla o elektrárnu, slévárnu, strojovnu a výpravnu zboží ze skladů.
Kolbenově firmě se na počátku 20. století až nebývale dařilo, vyhrávala zakázky na významné veřejné stavby, vybavovala elektrárny, vyráběla tisíce elektrických strojů a expandovala do zahraničí. V roce 1907 se například spolupodílela na výstavbě továrny pro automobilku Praga.
Čtěte více: Zašlá sláva vysočanské Pragovky. Podívejte se, jak dnes areál vypadá
Rozmach společnosti nezastavila ani první světová válka. V roce 1921 Kolbenova firma fúzovala s Českomoravskou strojírnou, čímž vznikla nová společnost Českomoravská – Kolben. O 6 let později se přidala ještě společnost Brettfeld – Daněk a vznikla legendární ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk). Na konci dvacátých let se koncern ČKD spolu s plzeňskou Škodou řadil mezi dva největší strojírenské závody v Československu. Celkově podnik zaměstnával 12 tisíc zaměstnanců a disponoval 250 tisíci m2 plochy budov a 1,5 milionu m2 pozemků. Firma ČKD v té době bez nadsázky vyráběla prakticky všechno, od špendlíků až po lokomotivy.
ČKD se dařilo i na začátku třicátých let, a to navzdory celosvětovému hospodářskému poklesu, který způsobil pád burzy v New Yorku. Společnost se například podílela na elektrifikaci Slovenska a začala vyrábět letadla. Zlomem se však stal nástup nacismu. V roce 1939 musel Kolben kvůli svému židovskému původu odstoupit ze všech svých funkcí v ČKD a poté i nuceně prodat firmu a majetek. V roce 1943 byl deportován do terezínského ghetta, kde o tři týdny později, 3. července 1943, zemřel. Bylo mu 80 let.
