Při svých pracovních cestách po Česku, Moravě a Slezsku řeším stále tentýž problém: Kde se ubytovat? Nevýhodou je, že mám představu ideálního hotelu, v němž chci při svých pracovních cestách - většinou jen jednu noc - bydlet. Nemělo by to být nic chlupatého ani omyvatelného…
Každý hotel má své běžné zvyklosti/Hosty, co je nectí, hotel vyhostí/Jestli ztrácíš sám nad sebou vládu/radu najdeš v hotelovém řádu/Ve třech jazycích ji tam máš napsanou/„žíly podřezávejte si nad vanou”,
zpívají bratři Ebenové v písni Hotely. Hotelový řád v hotelech nechybí, jinak jim ale často chybí úplně všechno.
Ideální business hotel
Vyjmenuji několik požadavků bez toho, abych je vypisovala od těch nejdůležitějších po ty méně důležité. Píši je bez ladu a skladu, protože mi připadá, že ideální hotel splňuje všechny naráz.
V ideálním hotelu mám možnost se najíst i v případě, že se vrátím pozdě večer. Alespoň si můžu koupit sušenky a pití na recepci. Business hotel nabízí hostům free wifi, to už považuji za samozřejmé. Stejně jako vlastní sociální zařízení. Hotel je čistý. Zařízený účelně, jednoduše, ale vkusně. Takže žádný falešný luxus z výprodeje typu zaprášené umělé kytky, zažloutlé reprodukce mistrů světového malířství na stěnách, žádné nevyprané závěsy na oknech… Obejdu se i bez televize. Pokoj je nekuřácký. Není pro mě nic horšího, než v textiliích zalezlý pach z cigaret předchozího hosta. A taky do něj nesmějí psi a jiní mazlíčci, protože jsem alergik. A v neposlední řadě je v dostupné lokalitě příslušného města, a to nejen autem, ale i městskou hromadnou dopravou. Protože trmácení autem už jsem dávno vzdala, přes všechny výhrady vůči Českým drahám si raději čtu ve vlaku. Takže se pak po městě, kde zrovna pracuji, pohybuji ideálně pěšky, v horším případě městskou hromadnou dopravou. Za to všechno jsem ochotná dát maximálně 1500 korun za noc včetně snídaně.
Uznávám, že toho sice není málo, ale zase nic nestandardního. Podle mého názoru celkem běžné požadavky podnikatele, který má základní smysl pro pořádek, trochu vkusu, neholduje cigaretám ani psům, nechce se v noci trmácet někam na periferii a potřebuje v hotelu pracovat. V Česku je ale cestující podnikatel chudák.
Od ideálů k realitě
Při pracovních cestách jsem bydlela namátkou v hotelech v Ostravě, Krnově, Šumperku, Chebu, Karlových Varech, Českých Budějovicích, Opavě, Olomouci, Ústí nad Labem, Brně… A protože nejvíc jsem jich vyzkoušela asi v Ostravě, vezmu si ji za příklad. Předesílám, že mám Ostravu jinak velmi ráda.
Ostrava
Hotelový pokoj každý nesnese/na posteli válí se tu deprese,
zpívají zase bratři Ebenové v písni Hotely. A taky: Hotel Pallas stojí v městě Ostravě/hosti skáčou do světlíku po hlavě/Z lustru svítí pětadvacet wattů/kdosi už se shání po špagátu/v pokoji je roztomilé příšeří/Než to skončíš, vytáhni klíč ze dveří.
Můj oblíbený ostravský Hotel Palace v centru s výhledem na Divadlo Antonína Dvořáka je už několik let zavřený. Byl to starý hotel a nevím, jestli by dnes splnil všechny mé požadavky, protože tehdy jsem nepotřebovala internet. Měl ale svoji atmosféru a jakéhosi starosvětského ducha. Spíš než deprese válela se na posteli příjemná melancholie starých dobrých časů. Vyznačoval se také tím, že v hotelové restauraci mi se železnou pravidelností vystavovali špatné účty a snad vždycky jsem zaplatila víc, než jsem měla. Přesto na hotel vzpomínám ráda až sentimentálně.
Po zavření jsem objevila Hotel Polský dům. Secesní budova postavená pro místní polskou menšinu taky měla něco do sebe. Vlastně do té doby, než mě ubytovali v pokoji pro kuřáky. Pak hotel zavřeli kvůli rekonstrukci.
Hotel Max mě ošálil popisem: Nově zrekonstruovaný interiér vytváří příjemnou domácí atmosféru. Pokoje jsou vybaveny stylovým nábytkem.
Uf. V menším a ošuntělejším pokoji jsem snad ještě nikdy nebydlela. Okna ze „starých dobrých časů” socialistické zástavby, výhled do dvora. Místo recepce rovnou výčep. Nikdy víc.
A pak jsem našla Hotel City. Do ideálu daleko, ale na české poměry (rozuměj poměry v Česku), skutečně business luxus. Internet šlapal bezvadně, nekýchala jsem, takže asi nikde nebyly žádné nánosy prachu ani zapadlé psí chlupy. Zařízení na jednu noc tak akorát. Snad ho nezačnou rekonstruovat…
České Budějovice
A ještě odskočím z Ostravy do Českých Budějovic. Tam totiž provozují holandští hoteliéři Hotel Amstel. Co se týče citu pro moderní design a zařizování interierů, jsou Holanďani jednička. Nemají záclony, což bylo v hotelu plus, na večer tu byly vyprané závěsy. Světlý pokoj v červeno – krémové barvě, nábytek dělaný zřejmě na zakázku. Do centra 15 minut pěšky. Byla jsem spokojená, ale hladová. Restaurace i recepce totiž zavírají ve 22 hodin, každý host má svůj klíč od vstupních dveří. Žádný ideál, ale na dobré cestě k němu.
Vědí čeští hoteliéři, kdo je to interierový architekt?
Co si myslí architekt
Proč by si měl hoteliér najmout architekta? - zeptala jsem se Martina Rybáře z architektonického ateliéru Rössler Rybář Architekti. „Architekt má přehled o vývoji stylů interieru. Navrhne módní, stylový nebo nadčasový interier podle přání klienta. Architekt má většinou více praktických zkušeností například s použitím materiálů a světla než klient. Vyzná se v jejich trvanlivosti, údržbě, působení na psychiku… Architekt respektuje představy klienta o provozu, ale většinou objeví ještě další možnosti – na některé z nich by klient třeba také přišel, jenže pozdě,“
vypočítává Martin Rybář všechna plus, která může hoteliérovi spolupráce s architektem přinést. Upozorňuje navíc, že dobrý interier může být pro hotel konkurenční výhoda. Hotely se prezentují už na internetu svými interiery a host si z pobytu odnáší dojmy z valné části ovlivněné interierem,
tvrdí Rybář pro server Podnikatel.cz.
Za nejzávažnější obecně platné chyby, které se v interierech hotelů objevují, považuje Martin Rybář především:
- nepříjemné a nečekané kontrasty mezi interierem a exterierem hotelu
- výrazně rozkolísanou kvalitu jednotlivých částí interieru
- příliš mnoho studených a „omyvatelných” materiálů
- příliš mnoho „chlupatých” či jinak hygienicky nekontrolovatelných materiálů
- nevhodnou intenzitu, směr a barvu osvětlení
A jak zní další hotelové železné pravidlo podle bratří Ebenů? Ať jsi tuhej vleže nebo ve stoje/do dvanácti vyklidí tě z pokoje.
ČLÁNKY DO MAILU