Směnka nepatří do kamen, pomůže vám při vymáhání dluhů

Podpisem směnky se zavážete, že zaplatíte svému věřiteli určitou peněžní částku v určitém čase a na určitém místě. Směnku si lze představit jako jistou formu dlužního úpisu.

Směnka je cenný papír, který potvrzuje dluh. Je to převoditelný cenný papír. Směnky rozlišujeme vlastní a cizí. Z účetního pohledu směnky členíme na směnky k inkasu a směnky k úhradě, podle toho, zda podnik stojí na straně věřitele nebo dlužníka.

Směnka může poskytnout věřiteli značnou jistotu zaplacení. Je však třeba pamatovat, že směnka, která neobsahuje všechny předepsané náležitosti, ať obsahové, tak i formální, přináší nebezpečí, že nebude proplacena. Čtěte více: Reálnou hodnotu majetku zjistíme až při směně

Náležitosti směnky

Obsahové náležitosti směnky:

• Slovo směnka – označení, že se jedná o směnku, se musí objevit v souvislém textu sepisované listiny. Musí být napsané ve stejném jazyce, ve kterém je sepsána celá listina směnky.
• Příkaz nebo závazek zaplatit určitou částku.
• Splatnost směnky.
• Jméno osoby, které má být zaplaceno.
• Místo, kde má být směnka uhrazena.
• Datum a místo vystavení směnky.
• Podpis výstavce.

Podrobnou úpravu obsahu směnky a její použití najdeme v Zákoně směnečném a šekovém.

Směnka vlastní

Dlužník, tzv. trasant, se zaváže, že ve stanovený den a na stanoveném místě zaplatí věřiteli, tzv. remitentovi, dohodnutou částku. Vlastní směnku snadno identifikujete, obsahuje jednoznačné slovo „zaplatím“. Zde ukázka vlastní směnky.

Směnky cizí (traty)

Pokud dlužník přikazuje třetí osobě, aby v určitý den a na určitém místě splatila věřiteli dohodnutou částku, jde o směnku cizí. Samozřejmě je potřeba souhlasu třetí osoby. Dlužník – výstavce směnky (trasant) obvykle přikazuje svému dlužníkovi (trasát), aby zaplatil věřiteli (remitent). Třetí osoba obdrží avízo, což je zvláštní dopis, kde dlužník vysvětluje, co ho vedlo k vystavení směnky a jak dojde k vzájemnému vypořádání závazků. Do vzájemných vztahů mohou vstupovat jak fyzické, tak i právnické osoby.

Vypadá to složitě – trasant, trasát, remitent. S těmito výrazy se nejčastěji setkáváte v křížovkách. Ale skutečný princip je velmi snadný.

Příklad:

Podnik A dluží za dodávku výrobků podniku B. Podnik B nakupuje u podniku C materiál na výrobu.

Varianta 1: směnka vlastní:

Podnik B vystaví vlastní směnku, kde se zavazuje zaplatit podniku C za materiál.

Podnik B je dlužník – trasant

Podnik C je věřitel – remitent 

Varianta 2: směnka cizí

Podnik B vystaví směnku, ve které dává příkaz svému odběrateli – podniku A, aby zaplatil podniku C za materiál.
Podnik B zasílá avízo podniku A o tom, že vystavil cizí směnku.

Podnik B je výstavce směnky, dlužník – trasant

Podnik A je ten, kdo bude platit – trasát

Podnik C je věřitel – remitent

Směnka je cenný papír, který lze převádět na jiné osoby. To se děje převážně rubopisem. Majitel směnky tak může přepsat směnku na nového majitele.

Směnečné řízení aneb jak se domoci nároků ze směnky

V lepším případě nám dlužník směnku řádně a včas proplatí. Protože štěstí přeje připraveným, musíme znát i cesty vymáhání nároků ze směnky pro případ, že věřitel včas směnku neproplatil.

Pokud nedojde k proplacení směnky, zákon umožňuje věřiteli obrátit se na soud s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Jako důkaz věřitel dokládá originál směnky. Jestliže soud shledá, že směnka je pravá, vydává rozhodnutí ve formě směnečného platebního rozkazu. Tento rozkaz ukládá dlužníkovi, aby uhradil stanovenou dlužnou částku v určité lhůtě.

Dlužník může proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnit námitky, a to do 3 dnů od doručení rozkazu. Soud pak nařídí jednání, při kterém je buď směnečný platební rozkaz potvrzen nebo zrušen.

Eskont směnky

Eskont směnky je postoupení směnky k inkasu věřitelem, obvykle bance, a to před lhůtou splatnosti. Směnka k inkasu je převedena na pohledávky za eskontované cenné papíry ve jmenovité hodnotě. Banka postoupenou banku převezme a poskytne majiteli směnky tzv. eskontní úvěr.

Směnka zajišťuje eskontní úvěr, stejně tak jako hypotéku zajišťuje nemovitost, nebo spotřebitelský úvěr zajistí ručitel. Směnka k inkasu pak není uhrazena věřiteli, ale přímo bance, čímž dochází ke splacení úvěru. Čtěte více: Co nevyřeší neviditelná ruka trhu, vyřeší kalkulace

Směnka v účetnictví

Směnka je považována za platební prostředek, pokud je použita pro úhradu pohledávky.

Směnky k inkasu jsou cenné papíry, které vyjadřují nárok na úhradu určité částky. Směnky k úhradě, jak už z názvu vyplývá, vyjadřují závazek uhradit určitou částku.

Starší metodika účtování využívala pro účtování směnek jen účtovou třídu 3 – Zúčtovací vztahy. Dnes už tomu tak není. S platností do 1. 1. 2004 došlo k výrazné změně v účtování směnek k inkasu. Směnky k inkasu jsou účtovány jako cenné papíry dlouhodobé (účtová skupina 06, pokud je splatnost směnky delší než 1 rok), častěji však jako krátkodobé cenné papíry (účtová skupina 25, splatnost směnky je kratší než 1 rok).

Pouze směnky, které jsou předány k eskontu, zůstávají v účtové skupině 31 -Pohledávky z obchodních vztahů na účtu 313 – Eskontované cenné papíry.

Směnky k úhradě se účtují ve skupině 32 – Závazky z obchodních vztahů.

Protože je směnka určitou formou obchodního úvěru, žádá věřitel od dlužníka úrok. Čtěte více: Není účetnictví jako účetnictví aneb O nákladech trochu jinak

Příklad účtování:

Podnik Alfa nakupuje materiál u podniku Beta v celkové hodnotě 40 000 Kč. Na materiál je vystavena faktura. Podnik Alfa se dohodne o úhradě faktury směnkou. Splatnost směnky je 6 měsíců. Podnik Beta žádá úrok ve výši 6000 Kč. Směnka je zaplacena v řádném termínu bankovním převodem.

Účtování – směnka k inkasu

O směnce k inkasu bude účtovat podnik Beta jako věřitel.

Účtování – směnka k úhradě

Směnku k úhradě účtuje podnik Alfa, který dluží podniku Beta.

Použité účty:

• 111 – Pořízení materiálu
• 221 – Bankovní účty
• 256 – Směnky k inkasu
• 311 – Odběratelé
• 321 – Dodavatelé
• 322 – Směnky k úhradě
• 562 – Úroky (nákladové)
• 662 – Úroky (výnosové)
• 601 – Tržby za vlastní výrobky