Smrt jako úspěšný předmět podnikání

Chce se říci, že pohřebnictví je živnost jako každá jiná. I zde se vydělávají peníze, i zde existuje konkurence a dokonce i v pohřebnictví se dá porušit zákon o ochraně hospodářské soutěže. Jeden výrazný rozdíl však v oboru pohřebnictví existuje, reklamu přísně reguluje zákon a nesmí se provozovat žádný aktivní marketing.

Pohřebnictví jako koncesovaná živnost

Působení pohřebních služeb upravuje Zákon 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Norma určuje, že provozování pohřební služby, krematoria, ale také například provádění balzamací a konzervací a zpopelňování lidských pozůstatků nebo exhumovaných lidských ostatků se řadí mezi koncesované živnosti. Přidělení koncese pak žadatelům potvrzují krajské hygienické stanice. Čtěte více: Kdy je v podnikání nutná koncesní listina?

Kdo chce provozovat pohřební službu, musí úspěšné absolvovat specializovanou odbornou přípravu zaměřenou na odbornou provozní, ekonomickou a právní problematiku související s provozováním pohřební služby a k tomu mít úplné střední, úplné střední odborné, vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání a minimálně tříletou praxi v oboru. Ten, kdo má pouze základní vzdělání, pak potřebuje minimálně desetiletou praxi v oboru.

Podnikání v pohřebnictví je hodně podobné, jako podnikání v jiných odborných oborech. Také podnikatelé v pohřebnictví se snaží dosahovat zisku, většina pohřebních služeb jsou společnosti s ručením omezením a v oboru samozřejmě existuje řada firem, které si navzájem konkurují.

Zapomeňte na marketing

Významný rozdíl však mezi pohřebnictvím a dalšími obory přesto existuje. Při provozování pohřebních služeb totiž zákon striktně reguluje formy reklamy a marketingu jednotlivých firem. Klasická reklama ve formě výhodných akčních nabídek, výprodejů či marketingových akcí stylu dva v jednom je přísně zakázána. Pokud se někdo rozhodne podnikat v pohřebnictví, znalosti nadlinkových a podlinkových reklam zde neuplatní. Čtěte více: Ani v horších časech nerezignujte na marketing.

Reklama společností působících v pohřebnictví může obsahovat pouze název obchodní firmy, vymezení předmětu činností v pohřebnictví, adresu pracoviště určeného pro styk se zákazníky, telefonní číslo, adresu elektronické pošty nebo internetovou adresu, provozní dobu pro veřejnost a případně firemní logo nebo jiný grafický motiv.

Zákon naproti tomu přísně zakazuje užití reklamy na pohřební služby v prostorách zdravotnického zařízení nebo ústavu sociální péče a její doručování prostřednictvím dopisů, letáků, elektronickou poštou nebo jinou adresnou formou. Pokud pohřební služba nechce přijít do konfliktu se zákonem, musí pasivně čekat, až ji osloví objednatel pohřbení, potvrdil serveru Podnikatel.cz Karel Pektor z webu Pohřeb.cz, který funguje jako informační portál pro pozůstalé.

Nabídky se různí nejen cenou

Přestože pohřební služby nesmí používat marketingové akce, konkurence v oboru rozhodně existuje. V České republice působí více jak 400 pohřebních ústavů a v některých oblastech, především ve městech, je konkurenční prostředí dosti silné. Protože si podnikatelé nemohou přetahovat zákazníky pomocí marketingu, snaží se to udělat pomocí nabídky služeb a cen. Čtěte také: Svatba, pohřeb, zpoždění vlaku: Nárok na pracovní volno?

V dnešní době už ale v podstatě všechny pohřební služby nabízejí pozůstalým komplexní služby spojené s posledním rozloučením se zemřelým. Jedná se například o ošetření a úpravu zemřelého, všechny převozy zemřelého, jak tuzemské, tak i zahraniční, dodání rakve dle výběru objednatele pohřbení, sestavení a tisk smutečního oznámení, dodávku květinových darů nebo zajištění a provedení obřadu a pohřbení zemřelého. Pohřební služba za pozůstalé předá i doklady na matriku a v některých případech zařídí dokonce prodej hrobového zařízení, pokud pro obec provádí správu pohřebiště.

Hlavním prvkem, ve kterém si pohřební služby konkurují, je cena pohřbu a s ním spojených služeb. Přibližná cena pohřbu bez obřadu se pohybuje mezi 10 až 15 tisíci korunami. Cena s obřadem vyjde samozřejmě na větší obnos. Velice také záleží na množství doplňkových služeb, které si pozůstalí k pohřbu objednají. Může jít třeba o možnost doprovodit rakev až k zavezení do kremačního zařízení či samostatný výstav zesnulého před zpopelněním při pohřbu bez obřadu. S mírnou dávkou nadsázky se dá říci, že většina pohřebních služeb skutečně připraví obřad přesně podle vašich představ.

Přesto se ale jednotlivé pohřební služby snaží od své konkurence odlišit také jinými věcmi než cenou. Například pražský pohřební ústav Tranquillitas nabízí pozůstalým levnější ekonomický pohřeb či pohřeb na splátky. Pohřební služba M + M Alfa zase nabízí, že zařídí autobus pro smuteční hosty.

Také v pohřebnictví se dá porušit hospodářská soutěž

Přestože má pohřebnictví specifické postavení mezi ostatním obory podnikání, vztahují se na něj stejná pravidla hospodářské soutěže jako na subjekty v jiných odvětvích. Právě proto také zhruba před měsícem potvrdil antimonopolní úřad (ÚOHS) pokutu 500 000 Kč pro Sdružení pohřebnictví v ČR (SPČR). Důvodem pro udělení pokuty se stalo přijetí několika předpisů a metodik, které vedly podle ÚOHS k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb. Čtěte více: Sdružení pohřebnictví porušilo hospodářskou soutěž, dostane pokutu půl milionu korun.

Jedním z dokumentů sdružení, který vadil antimonopolnímu úřadu, se stal tzv. „Kodex cti“, který obsahoval mimo jiné pravidlo omezující cenovou soutěž mezi členy sdružení. Kodex totiž vystavoval podnikatele v případě, že by snížili své ceny pod aktuální „obvyklou“ úroveň, riziku kontrol ze strany SPČR. „Potvrdilo se, že toto pravidlo bylo v praxi chápáno a vykládáno tak, že členové sdružení mezi sebou nemají soutěžit v oblasti cen,“ uvádí ÚOHS na svých stránkách.

Úřadu se dále nelíbil dokument nazvaný „Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o ‚Znak kvality‘ propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR“, který zakazoval podávat informace srovnávající ceny mezi konkurenty. „Toto pravidlo tedy ještě zvyšovalo závažnost výše uvedeného omezení v oblasti cen, neboť i kdyby některý člen sdružení své služby skutečně zlevnil, byl by omezen ve svém právu upozornit na to své potenciální zákazníky,“ vysvětlil antimonopolní úřad.

Jako problematické se k tomu zdály další tři materiály, které vždy obsahovaly metodický návod na stanovení ceny za určité služby, což je z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže nepřípustné. Proti rozhodnutí prvního stupně z roku 2008 se sdružení odvolalo, ale předseda antimonopolního úřadu na konci letošního března pokutu potvrdil.

Tento případ však nebyl první sankcí v oblasti pohřebnictví. Už v roce 2005 potrestal úřad společnost A.S.A. TS Prostějov, která odmítala poskytovat služby provádění obřadů posledního rozloučení v obřadní síni v Prostějově podnikateli Pavlu Makovému. Tím podle ÚOHS zneužila svého dominantního postavení. V rámci soutěžní advokacie se v loňském roce řešil podobný případ v Třinci.

Velká míra pohřbů bez obřadů

Pohřebnictví nepatří mezi úplně malé obory, navíc se ho ani příliš nedotýká krize, přestože Češi více šetří. Vzhledem k tomu, že každý rok v Česku průměrně zemře kolem 100 000 lidí, tak pohřebními službami „proteče ročně“ kolem 2 miliard korun. Zisk pohřebních služeb nelze paušálně stanovit. Je to velice rozdílné dle regionu a také vlastních nákladů na provoz firmy. Odhad v průměru může být asi tak 10 až 20% z obratu, domnívá se Karel Pektor z webu Pohřeb.cz.

Také na trhu pohřebních služeb se sice uplatňují nové trendy, ale v Česku pouze ve velice omezené míře. Při ukládání zpopelněných ostatků trochu narůstá počet rozptylů popela. Nabídka na zpracování popela zemřelého na diamant je finančně nákladná, a tak v ČR bylo jen několik zájemců. Většinou se trendy řídí tradicí, která může být region od regionu jiná. Někde se více pohřbívá do země, jinde zase více kremací. Je pravdou, že si u nás lidé moc na velké pohřby nepotrpí. Dokládá to až 40 % pohřbů bez obřadu, což je podle psychologů a sociologů velice špatné, doplňuje Pektor.

Oblast pohřebních služeb je charakteristická také těmi, kdo v ní podnikají. Nejde totiž o obor, do kterého by mířili lidé, kteří s pohřebnictvím neměli v minulosti nic společného. Zpravidla jde buď o rodinné podniky či o bývalé zaměstnance jiných pohřebních ústavů. Některé ústavy mají tradici desítky let a podnik se dědí v podstatě z generace na generaci. Podle slov z jednotlivých pohřebních firem už ze společnosti vymizely názory, že pohřební služby vydělávají na neštěstí druhých. Už je o všem obecná povědomost a již to nikoho nepřekvapuje, uzavírá Jaroslav Mangl, majitel pohřební služby Elpis.