Že se může krutě vymstít nezaplatit včas pár dlužných korun, se přesvědčila firma z Bakova nad Jizerou. Ta díky nedoplatku 3 koruny na pojistném a penále na sociálním zabezpečení přišla o desetitisíce na příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Rozhodl o tom tamní úřad práce. Odebrání příspěvku sice následně zrušil krajský soud, avšak Nejvyšší správní soud (NSS) se postavil za rozhodnutí úřadu práce. Podle NSS nehrálo roli, že šlo o pouhé 3 koruny, ani skutečnost, že firma je následně zaplatila, nýbrž pouze to, zda byla dlužná částka v době rozhodnutí splatná.
Čtěte také: Pokuta 1,5 milionu korun pro firmu. Zaměstnala nelegálně Vietnamce
Jak přijít kvůli 3 Kč o desetitisíce
Některá rozhodnutí soudů jdou proti zdravému rozumu.
Když se bakovská firma Synergy one dozvěděla, že úřad práce zamítl v polovině loňského roku její žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, zřejmě jen stěží uvěřila důvodům, které úřad k rozhodnutí vedly. Podle úřadu (a poté i ministerstva práce a sociálních věcí) totiž firma nesplnila podmínky uvedené v § 78 zákona o zaměstnanosti, konkrétně to, že u ní byl k 31. březnu evidován nedoplatek na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Na tom by nebylo nic zarážejícího, nebýt výše zmíněného nedoplatku. Ten totiž činil rovné 3 (slovy tři) koruny. Díky těmto třem korunám tak společnost nedostala za první čtvrtletí roku 2012 příspěvek na zaměstnávání zdravotně postižených ve výši 24 tisíc korun.
Neméně absurdní je také, jak k celé situaci došlo. Firma se totiž o dva dny opozdila s platbou pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za únor 2012. Zatímco splatnost končila 20. března, společnost pojistné uhradila 22. března. Firmě proto naběhl úrok z prodlení, který dosáhl tří korun. Penále firma zaplatila 25. dubna, což však bylo podle úřadů již pozdě, jelikož mělo být zaplacen o měsíc dříve.
Čtěte také: Zálohy na sociální a zdravotní pojištění v roce 2014
Krajský soud přinesl happy end jen zdánlivě
Firma se s rozhodnutím úřadu nesmířila a podala správní žalobu ke Krajskému soudu v Praze. V žalobě společnost namítala, že uvedené penále 3 koruny nebylo ke konci března 2012 ještě splatné a nemohlo se tak jednat o nedoplatek. Firma dále argumentovala, že jakmile se o penále dozvěděla, ihned ho uhradila. V neposlední řadě též upozornila, že úřad práce porušil základní zásady správního řízení a že nerespektoval princip proporcionality.
Krajský soud rozhodl k radosti firmy v její prospěch. Podle něj totiž nebylo penále ke dni 31. března 2012 splatné. Jak uvedl soud ve svém rozhodnutí, úřady pochybily, když hodnotily výkaz nedoplatků vydaný Okresní správou sociálního zabezpečení (OSSZ) jako závazný. Soud navíc uvedl představu, jak by měly úřady postupovat, pokud by firma nějaký nedoplatek skutečně měla. Podle soudu by se v takovém případě mělo přihlédnout k základním zásadám činnosti správních orgánů a postupovat tak, aby bylo přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem případu. Soud dal firmě za pravdu rovněž v tom, že se úřady neřídily principem proporcionality.
Nové Zakony.podnikatel.cz
Všechny právní normy od roku 1993, pravidelně aktualizované, ve všech dostupných znění. Porovnejte předchozí znění s aktuálním, zkoumejte budoucí znění. Hledejte v textu zákona konkrétní a vyznačené změny.
Uložte si do záložek: zakony.podnikatel.cz
NSS řešil splatnost 3 korun a rozhodnutí úřadů potvrdil
Kdo si však myslí, že rozhodnutím krajského soudu případ skončil a vše tak dobře dopadlo, velice se mýlí. MPSV totiž podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ve které hlavně namítalo, že krajský soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí a závěry. Podle ministerstva není z rozsudku jasné, jakým způsobem soud dospěl k závěru o bezdlužnosti firmy k 31. březnu 2012. Krajskému soudu ministerstvo dále vytklo, že nedostatečně vysvětlil, v čem spatřuje porušení základních zásad správního řízení a jak měl správní orgán postupovat, aby k porušení nedošlo. Ministerstvu se navíc nelíbilo, že soud nijak nedefinoval, jaký veřejný zájem měl být v dané věci respektován. Sám stěžovatel (MPSV) vidí veřejný zájem v řízení o příspěvku jednak v tom, aby byly osoby se zdravotním postižením zapojeny do pracovního procesu, ale také v poskytování tohoto příspěvku jen zaměstnavatelům odpovědným, kteří dostatečně plní povinnosti plynoucí ze zákona,
vysvětlil ve svém rozhodnutí NSS.
Co se týče principu proporcionality, respektive toho, že šlo o penále ve výši 3 korun, ten není podle ministerstva relevantní. Jak uvedlo ministerstvo, aplikování uvedeného principu by vedlo k roztříštěnosti rozhodovací praxe.
Kdekdo si sice může klepat na čelo, že kvůli třem korunám musel zasednout NSS, avšak takový je právní systém. Jak navíc poté ukázal rozsudek NSS, právo může jít někdy i proti zdravému rozumu. NSS totiž uznal stížnost MPSV a rozhodnutí krajského soudu zrušil. Podle NSS rozhodoval krajský soud na základě splatnosti penále a princip proporcionality řešil pouze hypoteticky. Proto se ani NSS výší penále nezabýval. Vzhledem k tomu, že NSS došel k závěru, že penále bylo k 31. březnu splatné, původní rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Soud závazně vyložil zákon tak, že splatnost penále za opožděné zaplacení pojistného nemůže nastat jindy než splatnost samotného pojistného. Celý případ se vrací ke krajskému soudu, který se ale nyní musí řídit názorem NSS.
ČLÁNKY DO MAILU