Názory k článku Sociální sítě likvidují pracovní morálku. Zaměstnanec k nim utíká po půl hodině

>> Podle nejnovějšího průzkumu společnosti RescueTime, kterého se zúčastnilo přes 50 000 lidí, tohle digitální rozptýlení způsobuje, že se zaměstnanci nejsou schopni soustředit na práci více jak půl hodiny v kuse.

A co když je to naopak. Protože zaměstnanci nejsou schopni soustředit se na práci více než půl hodiny v kuse, hledají nějaké osvěžení, odpočinek, například přečtení příspěvku na sociálních sítích. Tohoto tématu se okrajově dotýká článek https://www.podnikatel.cz/clanky/prestante-zavodit-s-casem-pracovat-mene-muze-znamenat-pracovat-lepe/

Co když většina situací dnešní společnosti vyžaduje násobně více pozornosti a soustředění, než tomu bylo v minulosti. A co když má člověk nějaký limit, který když překročí, jeho schopnost pozornosti a soustředění "jde do háje". Co když odpoutání pozornosti k něčemu jinému je obranná reakce mozku. Například pokud vám únavou padá hlava a zavírají se oči, i kdybyste byli tisíckrát rozhodnutí zůstat vzhůru, mozek si ten odpočinek prostě vyžádá jako obrannou reakci, bez ohledu na vaši vůli.

Pokud by platila moje hypotéza, zakázánim těch odpočinkových akcí si zaměstnavatle nijak nepomůže, protože zaměstananec prostě bude hledat jinou formu krátkého přerušení soustředění. Například pauza na čaj, kávu, cigaretu, projít se do kuchyňky na krátký pokec s kolegou ... Co když sociální sítě samy o sobě nelikvidují pracovní morálku, ale pouze pžedstavují jednu z možností, jak na okamžik zarelaxovat, přičemž důraz je na tom odpočinku, nikoliv na sociální síti, která představuje jen jednu z x možností krátkého oddychu.

Sociální sítě samy o sobě nelikvidují pracovní morálku. Když jsem přijala na místo účetní kuřačku, která bez cigarety nevydržela půl hodiny na židli a nedokázala se soustředit na práci, poposedávala, byla nervozní, pak utekla na záchod, aby si zakouřila, nebo ven, před administrativní budovu, k práci kterou druhá zvádla za pracovní dobu 8 hodin, potřebovala tato kuřačka více než 10 hodin, a pak žádala proplácet přesčasy, tak jsem jí dala ještě v zákonné době výpověď.
Počítače jsou v síti. Pokud se někdo ze svého pracovního lokálního počítače přihlásí na svůj facebook, je toto všechno kontrolovatelné. Pokud vím, většina zaměstnavatelů má v pracovní smouvě i to, že služební počítač může zaměstnanec používat jen ke služebním účelům, vykonávání své práce, ke které se smluvně zavázal.
Je to psychická závislost, tak jako kouření, pití alkoholu, užívání drog, anebo když jedna pracovnice, která byla starší matkou, denně během pracovní doby co hodinu volala své patnáctileté dceři, jestli se dobře vyspala, jestli se nasnídala, jestli se učí, jestli se naobědvala a mezitím jí vždy řekla, jak ji miluje.

nj starsi matka resila dulezite veci:) to je zivot, ne drepeni v kanclu

jen ze hodne lidi si ten facebook otevre v telefonu a pak nemas co a jak kontrolovat.

Jedine pokud je pripojen na mobilni sit. Kontrolovat firemni wifi neni zas takovy problem :D

Hlavni problem je, ze driv stacilo nastavit pravidla a komunikaci nejakym zpusobem sledovat. Pripadne problematickou komunikaci rovnou zakazat.
Dnes je problem, ze kazdy ma data v mobilu a pak se se da jen tezko odhadnout jakou cast doby venuke facebooku.

to je jen o neschopnem vedeni odmenovat lidi za praci a za to co udelaji misto toho kolik si odsedi...

> podívat se do kalendáře, a pak se vrátí zpět k rozepsanému emailu. Ale právě to brání zaměstnancům dosáhnout jejich nejvyšší výkonnosti.

Prave tlak na dosazeni nejvyssi vykonnosti je zdrojem tech problemu. Email, telefon, Skype, atd, to vse jsou zdroje rusivych podnetu, ktere dnesni kancelarske krysy musi zvladat. Kazdy chce "nejakou drobnost" hned a multitasking je nutny a vysledek je, ze mozek se prepne do multitaskingoveho rezimu a bezite jak krecek v kleci, neni vubec snadne z toho kola vyskocit. A pokud ma clovek nahodou chvilku volnou, zaplni uvolneny slot nejakou soukromou aktivitou, treba ten soukromy email nebo novinky na internetu, nebo si jde zapalit. A nejen v praci, i doma se clovek chova stejne, ma rozdelano mnoho veci a prepina se mezi tim, dela vse a vlastne nic poradne. Takto lze zvladat jen rutinni ukoly, a na kreativitu prostor neni...

Bože můj, to jsou zase bláboly. Co takhle místo šmírování (nějaké mantinely se nastavit ale musí), jestli zaměstnanci věnují každou minutu pracovní činnosti zařídit, aby mohli pracovat pokud možno bez překážek co by je zdržovaly.
Napadá mne, dost často jsem byl na internetu, převážně pracovně, třeba jsem hledal, který dodavatel nabízí součástku co zrovna potřebuji.
Třeba pokud jsem potřeboval něco co jsem považoval za důležité sdělit kolegovi třeba v obchodním, tak jsem napsal a odeslal emajl a po určité době jsem za ním zašel, jestli už ten emajl četl a jestli ho pochopil.
Vzpomínám si, že jsem jednou zašel k obchodníkům, zrovna tam něco řešili, ptali se mne co já na to, já jsem odpověděl, že o tom vím a už před časem jsem poslal jejich kolegovi o tom emajl, oni odpověděli, že on emajly ode mne nečte.
Nebo třeba jsem zpracovával taková důležitá lejstra, asi nejlépe by bylo tisknout je na jemném papíře, ale zákazníci je vyžadovali, tak se jim dělaly kopie. Jedna kolegyně měla kancl na opačném konci fabriky, té stačilo, když jsem jí poslal emajl s přílohou, tiskla si to sama, další kolegyně co sídlila o patro níž vyžadovala papírovou kopii co ji mohla strčit do kopírky, samozřejmě tiskárnu kde by si ta lejstra z emajlu mohla tisknout měla taky. Ale pro mne bylo rychlejší to lejstro vytisknout a donést jí než jí vysvětlovat, že si to může tisknout sama. Ono je zdravé, když jsem se mohl zvednout ze židle a úředně se projít.

Možná by nebylo na škodu lidi z kanceláří nahnat na měsíc k pásu.