Souběh funkcí po rozhodnutí Nejvyššího soudu

Přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. Cdo 4831/2017 vnáší do problematiky souběhu funkcí nový pohled.

Podle dosavadních soudních rozhodnutí nebyla činnost statutárního orgánu vykonávaná fyzickou osobou v pracovním poměru druhem práce. Pracovní smlouva, jejíž pracovní náplní je činnost obchodního vedení, byla dosud považována za neplatnou.

Obchodní vedení a zákon o obchodních korporacích

Obchodní zákoník od roku 2012 umožnil na základě ustanovení § 66d, aby statutární orgán pověřil obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného. Ovšem obchodní zákoník se k 31. prosinci 2013 zrušil a byl částečně nahrazen zákonem o obchodních korporacích. Zmíněné ustanovení § 66d bychom v novém zákoně hledali marně. Právní úprava zákona o obchodních korporacích neobsahuje ekvivalent pověření obchodním vedením. Ovšem není zde ani výslovný zákaz výkonu funkce v pracovním poměru. Pracovní poměr člena orgánu obchodní korporace je v zákoně zmíněn pouze v paragrafu 61 odst. 3, kde se uvádí, že mzdu anebo jiné plnění zaměstnanci, který je současně členem statutárního orgánu, je možno poskytnout pouze se souhlasem orgánu schvalujícího smlouvu o výkonu funkce. Z toho vyplývá, že zákon souběžný výkon funkce statutárního orgánu i pracovního poměru ke společnosti jedinou osobou za určitých podmínek připouští. V praxi ale dosud převládal právní názor, že obchodní vedení v rámci pracovního poměru možné není. Statutárnímu orgánu se doporučovalo vykonávat v pracovním poměru pouze činnosti odlišné od obchodního vedení (tedy například pracovní pozice ekonoma, konstruktéra, lékaře apod.). 

Čtěte více: Jak na pracovní poměry jednatelů od roku 2014

Teprve nyní, po přelomovém rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, je zřejmé, že výkon funkce v rámci uzavřené pracovní smlouvy vykonávat lze. Píše se zde, že člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obchodního zákoníku (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce. Takové ujednání však z jejich vztahu (jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) neučiní vztah pracovněprávní; i nadále půjde o vztah obchodněprávní, který se řídí obchodním zákoníkem a dále v důsledku smluvního ujednání těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací. 

Čtěte také: Musí, nebo nemusí zaměstnavatel poskytnout nenárokovou část mzdy?

Souběh funkcí nadále možný není, ale smlouva nebude neplatná

Rozhodně to neznamená, že by byl po přelomovém rozhodnutí souběh funkcí umožněn. Ovšem je zcela zřejmé, že vztah mezi společností a členem statutárního orgánu je vztahem obchodněprávním (podle současné legislativy občanskoprávním), nikoli pracovním. Závěry soudu tak platí i pro novou právní úpravu účinnou od roku 2014. Jestliže statutární orgán pracuje pro společnost ve vedoucí funkci v rámci pracovněprávního vztahu, není tato pracovní smlouva sama o sobě neplatná, avšak vykládá se jako smlouva o výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích, která se podpůrně řídí zákoníkem práce.

Souběžný výkon funkce statutárního orgánu i pracovního poměru ke společnosti jedinou osobou tedy možný je, avšak pracovní smlouva má být schválena nejvyšším orgánem společnosti (zpravidla valnou hromadou). Pokud má stávající člen statutárního orgánu uzavřenou pracovní smlouvu, která byla schválena nejvyšším orgánem společnosti, taková smlouva bude platná i nadále (není však vztahem pracovněprávním). V opačném případě je relativně neplatná (§ 48 zákona o obchodních korporacích).

Čtěte také: Vytýkací dopis aneb Upozornění zaměstnanci na možnost výpovědi

Náležitosti podle zákona o obchodních korporacích

Pracovní smlouva člena statutárního orgánu musí splňovat náležitosti dle § 60 zákona o obchodních korporacích. Píše se zde, že smlouva o výkonu funkce v kapitálové společnosti obsahuje také tyto údaje o odměňování:

• a) vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění,
• b) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,
• c) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a
• d) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

Je rovněž možné uplatnit odměňování v souladu se zákoníkem práce. Například ustanovení o průměrném výdělku, nárok na příplatky (přesčas, práce o víkendech apod.), nárok na řádnou dovolenou, překážky v práci, cestovní náhrady atd. I když je v pracovní smlouvě člena statutárního orgánu uvedeno, že se řídí zákoníkem práce, doporučují právníci doplnit nárok na tato plnění jejich konkrétním výčtem, jelikož rozsah využití institutů ze zákoníku práce nebyl soudem specifikován. V praxi tak bude zřejmě nadále převládat uzavření smlouvy o výkonu funkce dle zákona o obchodních korporacích s jednoznačným výčtem institutů převzatých ze zákoníku práce.