U nás i ve světě se stále častěji mluví o potřebě regulovat sdílenou ekonomiku. Přijímání nových pravidel ale musí nutně předcházet snaha o pochopení tohoto nového odvětví a jeho správný výklad. Jinak hrozí, že bude napácháno víc škody než užitku.
Nejúspěšnější platformy sdílené ekonomiky rostou rychleji než společnosti Google nebo Facebook a ekonomové jim předpovídají skvělé hospodářské výsledky i v příštích letech. Už v roce 2020 by tento segment měl tvořit například desetinu HDP v Číně a v roce 2025 mají podle poradenské společnosti PwC celosvětové příjmy plynoucí ze sdílené ekonomiky dosáhnout 335 miliard dolarů. Dnes se přitom pohybujeme jen v řádu desítek miliard. Objem sdílené ekonomiky v České republice by mohl dosáhnout až 1,19 % HDP, tedy 59,9 miliardy korun. Největší potenciál má v dopravě, ubytování a ve financích. V současnosti je ale objem tuzemské sdílené ekonomiky třicetkrát menší,
říká David Marek, hlavní ekonom Deloitte. Společnost ve své nejnovější studii uvádí, že v tomto roce se sdílená ekonomika na českém HDP podílí jen v rozmezí 0,02 % až 0,04 %, což je zhruba 0,9 až 2 miliardy korun.
I když je v porovnání s vyspělými západními zeměmi její podíl v Česku spíše nižší, převyšuje například Německo i Rakousko. Vedle Velké Británie, kde dnes sdílená ekonomika tvoří 0,09 % až 0,19 % HDP, je nejvyšší ve Španělsku, Itálii a Nizozemsku. Potenciál sdílené ekonomiky v Česku poroste společně s dalším rozšířením vysokorychlostního internetu, chytrých telefonů a s růstem digitální gramotnosti. Otázkou zůstává, zda lidé začnou preferovat sdílení před vlastnictvím. V takovém případě můžeme očekávat, že se do sdílené ekonomiky zapojí větší část populace a její význam poroste,
dodávají autoři studie Václav Franče a Petr Němec z Deloitte Legal.
Vzhledem k předpokládanému růstu je jasné, že bez regulace se do budoucna neobejdeme. Měli bychom ale stále myslet na to, že sdílená ekonomika si žije vlastním životem, staví na inovacích a kreativitě a zároveň je reakcí na krize a zkostnatělost v daných odvětvích. Proto na ni nemůžeme aplikovat stávající legislativu. Tolik diskutované platformy Uber nebo Airbnb profitují právě z toho, že se pohybují mimo běžně užívaný legislativní rámec. Pokud tedy regulace, tak promyšlená a co možná nejméně zatěžující. Jinak bude tento nový systém odumírat a my ho pravidly, která nám už dnes často nejsou po chuti, zcela zlikvidujeme. Standardní obory odvětví jsou postavené na starých regulacích, které nejsou aktuální. Pro rozvoj sdílené ekonomiky je důležitá legislativa, která by měla citlivě reagovat na její vývoj, například tvorbou speciálního zákona, jak se stalo v některých státech EU. Podřízení sdílené ekonomiky stávající regulaci by výrazně snížilo potenciál odvětví a omezilo jeho ekonomické benefity,
je přesvědčený předseda České asociace sdílené ekonomiky a CEO společnosti Bringr Patrik Czetö.
Psali jsme: Znáte sdílenou ekonomiku? Přinese vám peníze i z chajdy bez toalety
Co je a co není sdílení?
Základní problém spočívá v tom, že pojem sdílená ekonomika není zcela přesný. Sdílet můžeme pouze to, čeho máme dostatek, respektive přebytek, a nejsme schopni efektivně využít kapacitu. Proto lidé začali nabízet možnost ubytování v prázdných pokojích ve svých bytech a brát pasažéry do stejných cílů cest. V tomto případě je výraz sdílená ekonomika namístě. Například míra nevyužití osobních automobilů se napříč Evropou pohybuje od 60 do 90 %. Po zbytek času ztrácí bez užitku svou hodnotu. Ke dni 24. 4. 2017 bylo v Česku k dispozici 344 sdílených vozidel od čtyř aktivních poskytovatelů ve více než deseti městech,
udává Asociace českého carsharingu a Jan Charouz, spoluzakladatel a CEO ve společnosti Smilecar.com.
Pokud ale někdo například nakupuje nemovitosti za účelem pronájmu a sám je jinak nevyužívá, pak už bychom měli mluvit o takzvané kolaborativní ekonomice, s níž se dostáváme do roviny čistého byznysu. Jen v Praze se poskytovatelé ubytování přes platformu Airbnb podílejí na trhu s ubytováním 23 %. Mimo hlavní město je tento podíl 5,6 %. Tento model, který je dalším vývojovým stupněm sdílené ekonomiky, se někdy kvůli nepřesnému výkladu po právu stává terčem kritiky. Je třeba ho nazývat pravým jménem i proto, že je pro lidi často mnohem atraktivnější než samotná sdílená ekonomika a mnozí mu dávají přednost. Americká Alliance for a New Economy například poukazuje na to, že ačkoli těch, kteří v Los Angeles své ubytovací kapacity skutečně jen sdílejí, je stále většina, generují platformě Airbnb jen 11 % příjmů. Dalších 89 % pochází od těch, kteří pronajímají volné jednotky. Majitelé nemovitostí se k tomuto modelu přiklánějí proto, že větší pronájmy se jim při smluvních odvodech podílu zisku Airbnb zkrátka víc vyplatí. A jejich hosté navíc přeci jen preferují soukromí.
Jenže pronajímání celých bytů či domů změnilo celý pohled na původní sdílení. Proto hoteliéři hlasitě upozorňují, že už se dávno jedná jen o čistý pronájem, který by měl být regulován a řídit se platnými pravidly. Pokud tedy máme něco regulovat, pak to jsou především subjekty působící na poli kolaborativní ekonomiky. Pro tyto účely ale bude důležité zvolit odpovídající popis, protože užívané názvosloví bude mít v konečném důsledku vliv na povahu aplikovaných předpisů. Definovat moderní sdílenou ekonomiku není snadné a pravděpodobně neexistuje žádná její „sdílená“ definice. V širším smyslu ji lze chápat jako upřednostňování přístupu ke zboží dlouhodobé spotřeby a výrobním faktorům za pomoci digitálních platforem spíše než vlastnictví tohoto zboží a výrobních faktorů,
uvádí advokát Deloitte Legal Martin Bohuslav.
Jasně vymezit povahy jednotlivých činností je nutné i proto, aby se lidé z tradičních a zavedených odvětví mohli od těchto nových systémů fungování odlišit a zejména pak pochopit základní rozdíly. K tomu dnes bohužel například u taxikářů zjevně nedochází a dochází k blokádám silnic a podobně. Nutno ale dodat, že to není jen jejich vinou. Výkladem, do kterého nové ekonomické systémy není možné zasadit, si totiž často nejsou jisté ani orgány státní moci a justice. Ilustrovat si to můžeme na nedávné situaci Uberu v Brně. V létě Krajský soud v Brně provoz služby zakázal, protože podle něj nesplňuje požadavky kladené na taxikáře. Před nedávnem ale Vrchní soud v Olomouci toto předběžné opatření zrušil s tím, že činnost žalovaného lze označit za (jinou) službu v oblasti dopravy, zahrnující jak zprostředkování kontaktů mezi řidiči a potenciálními cestujícími, tak i samotnou přepravu, ovšem nikoli za taxislužbu, či její zprostředkování, a to právě pro absenci podmínek daných zákonem.
Informovali jsme: Budou další protesty taxikářů? Uber může znovu jezdit v Brně
Regulace s ohledem na nové systémy
Z uvedeného vyplývá, že je nutné především ujasnit si terminologii a také upravit pohled na dosavadní fungování společnosti. Už i naše vláda si uvědomuje, že současná definice podnikání je nedostatečná a bude potřeba zákonné formulace nově vyložit a upřesnit. Musíme si ujasnit, kdy se člověk pohybuje ve sdílené ekonomice, stanovit její rámec a zároveň pravidla platná po jeho překročení. A vzhledem k rychlému vývoji na poli sdílené ekonomiky (myšleno celkově jako oboru) je vhodné provést to co nejrychleji. V ideálním případě se nesmí brát v úvahu jen ekonomické, ale i sociální a jiné dopady této činnosti včetně společenské odpovědnosti. Německý Fraunhoferův institut uvádí, že zásadní komoditou na trhu jsou dnes data a schopnost s nimi pracovat. To ale vyvolává celou řadu podnětů, na které je třeba klást důraz. Má tím na mysli například bezpečnost dat a jejich přenos, ochranu autorských práv a podobně. Proměna byznys modelů, kterou nyní zažíváme, je podle něj zcela zásadní a je nutné k ní takto přistupovat.
Úlohou vlády v kontextu sdílené ekonomiky by mělo být nejen zajištění kvality služeb, bezpečí spotřebitelů nebo výběr daní, ale také následování pokroku a technologického vývoje, kterému se musí přizpůsobit legislativa, ne on jí. Proto si přejme, aby plánovaná regulace proběhla na základě otevřené diskuze s poskytovateli sdílených služeb, představiteli tradičních odvětví a zákonodárci. Možná díky tomu dospějeme i k deregulaci tradičních oborů činnosti, do kterých moderní prvky více či méně také pronikají.
K tématu dále čtěte: Spadá Airbnb pod #EET? Otázku nadále analyzujeme, přiznává finanční správa
Pokoušet se stávajícím právem svázat technologický rozvoj je utopií. Vlády totiž obvykle mívají problém držet s tímto pokrokem krok, ale měly by se o to alespoň pokoušet. Vzorem nám může být Estonsko, které bere nové průmysly za vlastní a vytváří jim poměrně velký prostor pro realizaci. Totéž by ve svém vlastním zájmu měla dělat i Česká republika. Pokud se vydáme opačným směrem a budeme chtít tento sektor dostat pod absolutní kontrolu, nebudeme úspěšní, protože se neustále vyvíjí a vždy bude o něco napřed před zákonodárci. I proto Evropská komise doporučuje tento typ ekonomiky spíše podporovat než regulovat.
Sdílená ekonomika u nás zatím tvoří jen zanedbatelnou část HDP. Mysleme ovšem nejen na prvotní hospodářské ukazatele. Podle Davida Marka je potenciál sdílení obrovský a nedokážeme si ještě ani představit, kde všude může nahradit tradiční způsoby fungování. Moderní formy průmyslů jsou důležité především z dlouhodobého hlediska pro zachování konkurenceschopnosti a diverzity pracovních příležitostí. Z výzkumu britské University of Hertfordshire vyplynulo, že přes sdílenou ekonomiku už se pokoušela najít práci pětina populace a desetina uspěla. Jen ve Spojeném království to představuje bezmála 5 milionů lidí. Pro čtvrtinu z nich představují takto získané peníze více než polovinu příjmů, a 5 % žije dokonce jen z financí získaných prostřednictvím sdílené ekonomiky.
ČLÁNKY DO MAILU