Základní sleva na poplatníka se totiž od roku 2008, kdy byla velkou reformou veřejných financí zavedena, nijak nezměnila. To ruku v ruce s tím, jak se zvyšují platy a zisky, přitom znamená, že Češi platí na dani z příjmů neustále více, a to jak v absolutním, tak v relativním vyjádření.
Už dlouho se sazby neměnily, argumentuje ministerstvo
Ve Sněmovně čeká na druhé čtení zákon z dílny ministerstva financí, který mimo jiné zvyšuje sazby spotřební daně z lihu, sazby spotřební daně z tabákových výrobků nebo poplatek za zápis do katastru nemovitostí. Jedním z argumentů, kterým ministerstvo zdůvodňuje své návrhy, je i to, že se sazby či poplatky dlouho nezvyšovaly. Výše správních poplatků by měla být průběžně upravována v závislosti na inflaci a zejména nákladů spojených s úkonem, za které jsou poplatky vybírány. V případě správních poplatků za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí došlo jak k nemalému nárůstu inflace od jejich posledního zvyšování před více než sedmi lety, tak k navýšení nákladů spojených s řízením o vkladu, a to mj. v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, která nabyla účinnosti 1. ledna 2014,
hájí ministerstvo například zdvojnásobení poplatků za vklad do katastru nemovitostí.
Obdobně ministerstvo argumentuje i u navrhovaného zvýšení spotřební daně z lihu o 13 %. Jak upozorňuje ministerstvo, sazba spotřební daně z lihu je stanovena jako pevná sazba, takže samotné zvýšení ceny výrobků nevede ke zvýšení inkasa spotřební daně. V případě spotřební daně z lihu se sazby daně nezvyšovaly od roku 2010, zatímco průměrná mzda vzrostla za dané období o 44,2 %. Výše uvedeným růstem mezd došlo k významnému zvýšení dostupnosti lihu, což představuje mimo jiné i rizika pro zdraví, a proto se zvýšení sazby daně navrhuje z důvodu opětovného omezení dostupnosti lihu za účelem zohlednění negativních zdravotních a sociálních důsledků jeho konzumace, což je mj. plně v souladu s publikovanými doporučeními OECD pro Českou republiku v roce 2018,
uvádí v důvodové zprávě ministerstvo.
Ano, u zvýšení spotřební daně z lihu „zapomíná“ ministerstvo doplnit, že se kromě vyšší průměrné mzdy i zvýšily ceny alkoholických nápojů. Například cena „tuzemáku“ se podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) od konce roku 2010 do konce roku loňského zvýšila o 20 %. Jak navíc ukazují statistiky ČSÚ, spotřeba alkoholu je aktuálně podobná jako v roce 2010, a oproti prvnímu desetiletí nového tisíciletí dokonce klesla. Oproti období 1996 až 2009 je nižší i spotřeba lihovin a piva. Není bez zajímavosti, že pokud kontinuálně roste spotřeba nějakého alkoholu, je to víno. U něj však ministerstvo zavedení daně neplánuje.
Ministerstvo má nicméně pravdu, že u pevných částek poplatků inflace skutečně užírá jejich hodnotu a stejně tak pevná sazba daně z lihu spolu se zvyšující se reálnou mzdou zvyšuje dostupnost lihovin, přestože se nezvýšila jejich spotřeba.
Daň z příjmů se neustále zvyšuje
Pokud by ale ministerstvo bylo argumentačně poctivé, nemělo by takto argumentovat pouze u opatření, která jsou v neprospěch daňových poplatníků. Stejnými argumenty by totiž šlo podpořit i zvýšení základní slevy na poplatníka, které ministerstvo před časem odmítlo.
Sleva ve výši 24 840 korun se totiž nezměnila od roku 2008, kdy byla zavedena v rámci reformy veřejných financí. Zatímco například daňové zvýhodnění se zvyšovalo během posledních 10 let několikrát, základní sleva zůstala na stejné úrovni. Od roku 2008 navíc kumulovaná inflace činí zhruba 20 %. Co se týče průměrné mzdy, tak ta, jak ostatně uvádí ministerstvo financí v důvodové zprávě k návrhu na zvýšení spotřebních daní, vzrostla skoro o polovinu. Vzhledem k tomu, že základní sleva se nezměnila, vzrostlo tak fyzickým osobám za posledních deset let zdanění.
V roce 2008 činila průměrná mzda 22 592 korun, z níž zaměstnanci platili daň 2475. Daň z příjmů tehdy činila 11 %. V roce 2018 dosáhla průměrná mzda ale již 31 885 Kč, přičemž daň z příjmů byla 4350 Kč, což je ovšem 14 %. Systém je v současnosti nastaven tak, že sazby se sice nemění, ale kvůli slevě na dani v pevné výši platí poplatníci stále větší procento ze svých příjmů.
Za zmínku rovněž stojí fakt, že když se zaváděla od roku 2008 reforma, lidé s nejnižšími příjmy neplatili žádnou daň z příjmů. Vzhledem k stávajícímu nastavení totiž platí zaměstnanci až od přibližné hrubé mzdy 10 300 korun měsíčně. S tím, jak v posledních letech vzrostla minimální mzda, ale základní sleva se nijak nezměnila, platí i lidé s minimem daň z příjmů. Jakékoli zvýšení minimální mzdy tak není „v plné výši“, jelikož z něj ukrojí kromě pojistného část peněz i daň z příjmů.
Vyšší sleva by pomohla hlavně zaměstnancům
Je proto až s podivem, že odbory, které by měly bojovat za lepší postavení zaměstnanců, nelobbují za zvýšení základní slevy. Pomohlo by totiž prakticky skoro všem pracovníkům a nejvíce těm nejchudším, kterým by tak mohla opětovně klesnout daň z příjmů až na nulu. Zvýšení slevy by pomohlo i některým OSVČ, vzhledem k tomu ale, že nemalá část z nich daň z příjmů neplatí už nyní, jde hlavně o opatření, které by pomohlo zaměstnancům.
Návrh na zvýšení základní slevy na 30 tisíc Kč zkusili na konci loňského roku prosadit poslanci ODS a Pirátů, a to se stejnými argumenty. Ministerstvo, které sice, když se to hodí, argumentuje stejně, však zvýšení odmítlo. Důvod bylo snížení příjmů rozpočtu, které by zvýšení slevy přineslo. Podle odhadů mělo jít zhruba o 18 až 20 miliard korun. Jde tedy zhruba o částku, kterou mají údajně přinést všechny vlny EET nebo o dvojnásobnou částku, o kterou prý zvýší příjmy nárůst spotřebních daní.
Škoda, že o tyto příjmy vláda nesnížila daňové zatížení, skrze vyšší slevu na dani tím mohla opravdu pomoci, a to milionům poplatníků. Premiér Andrej Babiš si však zřejmě uvědomuje, že se jeho voličské jádro nenachází mezi ekonomicky aktivními. Bohužel pro ně.
ČLÁNKY DO MAILU