Jiří Kvasnička: Špatná pověst pražských taxikářů? Až na výjimky nesmysl

26. 3. 2008
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Autor: 258398
U Výslechu je majitel společnosti A A A radiotaxi Jiří Kvasnička, který už léta usiluje mimo jiné o lepší komunikaci a společnou vizi s pražským magistrátem, o speciální taxipruhy, o další využití taxislužby, informace o aktuální dopravní situaci a uvítal by i zvýšení cen.

Pražští taxikáři nemají obecně vzato příliš dobrou pověst, máte nějaký recept, jak tuto pověst vylepšit?

Je otázka, kteří pražští taxikáři takovou pověst vyvolávají a za jakým účelem. Taxislužba je v Praze minimálně z 95 % v pořádku, což v praxi znamená, že 95 % pražských taxikářů dodržuje veškeré právní předpisy upravující taxislužbu včetně respektování maximální ceny za taxi v Praze. Je na kontrolních orgánech, aby prováděly účinné kontroly taxislužby, ke kterým existují dostatečné legislativní nástroje, například registr dopravců a řidičů taxi, který byl zaveden v roce 2007. Prakticky to znamená, že když je nějakému taxikáři odebrán průkaz řidiče taxi nebo koncesní listina například v Praze, je o tom proveden záznam v registru a takový taxikář nedostane povolení k taxislužbě na území celé České republiky. Bohužel registr nefunguje na všech dopravních úřadech v České republice.

Proč není zaručena funkčnost registru, kdo ho spravuje?

Spravuje ho Ministerstvo dopravy a dopravní úřady České republiky a měly by být vzájemně informačně propojeny, ale bohužel se domnívám, že v praxi to tak nefunguje.

Když přijede do Prahy člověk neznalý situace, jak se má v nabídce pražské taxislužby zorientovat?

Cena za taxíka je složena ze tří sazeb – nástupní, za kilometr a za čekání. Každý zákazník by se měl před nástupem do taxi, pokud si vezme taxi z ulice, seznámit s těmito sazbami a pokud je to možné, vědět přibližnou délku cesty, tím se dá cena odhadnout. Pokud si zákazník zavolá taxíka přes dispečink, operátorky jsou schopny sdělit přibližnou cenu za taxi předem.

Co je levnější, vzít si taxi z ulice nebo zavolat na dispečink?

Zavolat na dispečink.

Proč se platí za nástupní sazbu a za sazbu za čekání?

Nástupní sazbu platí zákazník za pomoc řidiče při nástupu a výstupu z taxi, za pronájem vozidla, za informace od řidiče o přepravě a za vyhotovení stvrzenky. Sazbu za čekání platí zákazník, pokud si přeje, aby taxík na něho při přerušení jízdy čekal, například jednu hodinu, a to samozřejmě taxikář nemůže zdarma. I v situaci, kdy se taxík dostane do dopravních kolon, nemůže v nich taxikář stát zadarmo. K tomu si neodpustím jednu poznámku, ve velkých a středních světových metropolích jsou vyhrazeny jízdní pruhy pro taxi, stejně jako pruhy pro autobusy. Nevím, proč to tak není v Praze, bojuji o to již čtyři roky. V Praze se taxi nedostanou do pěších zón, do některých jednosměrek a do jízdních pruhů městské hromadné dopravy. Nikdo v Praze tento problém řešit nechce.

Co vám na to na magistrátu řekli?

Že se tím budou zabývat.

Vaše taxislužba už funguje 18 let, můžete nám připomenout začátky?

Řidiči sami začali rozdávat navštívenky do hotelů a restaurací, lidé nám začali volat na dispečink, který jsem původně nechtěl dělat, protože jsem z úplně jiné profese.

Jaká je vaše původní profese?

Já jsem muzikant, ale nakonec mě tato práce pohltila a k hudbě už jsem se nevrátil. Každý rok se na dispečink nabalovalo 50 – 70 řidičů, v současné době jezdí tisícovka řidičů po Praze, dvě stě jich je na ruzyňském letišti a k tomu jsem jednatelem ve společnosti CEDAZ, která má na ruzyňském letišti 60 mikrobusů a zajišťuje tam také linkovou autobusovou dopravu.

Říkáte, že provozovat taxislužbu v dnešní Praze je jistě nezbytné, z různých důvodů však i značně problematické, v čem je to problematické?

Problematičnost je v tom, že chybí společná vize. Měli bychom si na magistrátu říci, jakým způsobem se bude doprava v Praze řešit. Na jedné straně je tu městská hromadná doprava. Taxislužba může nad rámec nabídnout odvoz nemocných, stát by na to přispíval. V místech, kde se nevyplatí příměstská doprava, zase taxislužba může smluvně nahrazovat tento způsob dopravy.

Na druhé straně to, co město vyžaduje vůči taxislužbě, vidím jako problematické, myslím, že není dobře stanovená výše maximální ceny za taxi v Praze. Taxislužba má srovnatelný vozový park s Evropou, evropských cen dosahujeme někde z poloviny, někde ze dvou třetin, servis máme stejný, pohonné hmoty stejně drahé, auta máme mnohdy dražší. Je tu hodně o čem s magistrátem hovořit.

Jak velký vliv má magistrát na ceny?

Máme ceny pražským magistrátem regulované. Navíc se magistrát rozhodl, že na taxistanovištích budou maximálně osm let stará auta, a to pouze žluté barvy.

Vaše auta mají žlutou barvu, stejně jako například v New Yorku, kde mají jednotnou sazbu, proč něco takového neexistuje u nás? Kdyby se všeobecně vědělo, za kolik se jezdí, pak by se zákazník nemusel bát, že ho taxikář okrade?

Já jsem začínal se žlutou barvou na letišti, kdy jsem šel do velice tvrdého konkurenčního prostředí, ale magistrátu se to zalíbilo a vyžaduje žlutou barvu taxíků na všech taxistanovištích. Cena za taxi v Praze je regulovaná cenou maximální, bohužel tuto cenu na některých místech v centru Prahy zcela veřejně nerespektuje několik desítek taxikářů. Na tento problém poukazuji, zatím marně, již několik let.

Čím si konkurujete s dalšími taxi, když jsou ceny regulované magistrátem?

Na ulici konkurence není, protože tam mají všichni maximální ceny, ale dispečinky si konkurují, protože řidiči nabízejí prostřednictvím radiodispečinků určité služby pro firmy, pro stálé zákazníky.

Jaké jsou vaše cíle?

Určité věci patří ke know-how firmy. Pak bychom také měli o zákazníka pečovat, měli bychom reagovat rychle na připomínky, měli bychom je seznámit s novou nabídkou služeb, novými parametry dispečinku, vychovávat personál na dispečinku tak, aby byl příjemný na zákazníky.

Jaké máte požadavky na své zaměstnance?

V Praze je to teď hodně problematické, je tu téměř nulová nezaměstnanost a sehnat lidi, kteří jsou asertivní a do těchto služeb se hodí, když dispečerky vyřídí za 7 – 8 hodinovou pracovní dobu 450 objednávek a pracují i v noci, kdy jsou zákazníci rozjaření a ne zrovna dobře naladění, to vyžaduje velkou profesionalitu a lidi se na dispečink velice těžko shání. Áčka vlastní i hotel, takže zaměstnávám personál i z oblasti gastronomie. Hledám lidi do pozic výkonných ředitelů. Velký problém je sehnat programátory.

U Výslechu - pouta

Máte tip na Výslech?

Koho byste nejraději viděli v našich jemných poutech pod palbou otázek? Máte tip na osobnost či podnikatelský obor, o němž byste se chtěli dozvědět více? Pište na adresu: redakce@podni­katel.cz

Kolik zaměstnáváte lidí?

Celkově máme kolem 120 zaměstnanců a až 1300 smluvních partnerů.

Byla někdy chvíle nebo doba, kdy jste sám seděl na dispečinku nebo za volantem taxi?

Po roce 89, když muzika moc nevynášela, jsem jezdil asi rok a půl, na dispečinku jsem sedával hodně často a bylo to pro mě velkým přínosem. Do roku 98 jsem byl na dispečinku pravidelně a když byl čas, tak jsem si i sám zacvičoval nové pracovníky.

Vaše stanoviště najdeme na lukrativních místech, jaký je boj o tato místa, jak se rozdělují?

O stanoviště se losuje na pražském magistrátu.

Na jak dlouhou dobu dostáváte stanoviště?

Na šest let.

Jak moc jste na nich závislý?

Na taxistanovištích závislý nejsem, pro mně je prioritní dispečink.

Kolik objednávek vyřídíte měsíčně přes dispečink?

Měsíčně vyřídíme okolo 120 tisíc objednávek.

Jak je to výdělečná činnost?

Na jedné straně je zákazník, řidič a dispečink a nad tím je cena lomeno služba. Zákazník má nějakou koupěschopnost, řidiče si najímá dispečink, platí dispečinku. Když dispečink slušně hospodaří, může spravovat technické zázemí a personál. Magistrát určuje cenu a my musíme nabízet nějakou službu. Je to honička.

Jak je povolání taxikáře nebezpečné?

Jsou tam dvě nebezpečí, jedno ze strany zákazníka – na dispečinku máme databázi problémových zákazníků, a to druhé je, že se nepohybuje. Je v problematickém, neekologickém prostředí, více trpí civilizačními chorobami.

A jaké byste uvedl výhody?

Řidiči si určují, kdy vyjedou, můžou si udělat kdykoli dovolenou. Přitahuje to lidi, kteří nechtějí být svázaní pracovní dobou, jezdí buď jen přes týden nebo jen o víkendu. Je to dobrá činnost pro studenty, byť v Praze jich tuto činnost moc neprovozuje, ale v zahraničí jezdí přes víkend pro firmy spousta studentů.

Jaké podmínky musí řidič pro toto povolání splnit?

Musí mít své auto, koncesi, prokázat bezdlužnost, musí být bezúhonný, musí být spolehlivý, musí mít zkoušky z ovládání místopisu, z ovládání taxametru, právní minimum.

Co vás v pražské dopravě kromě neexistujících taxi pruhů a regulované ceny trápí?

V Praze nejsou prostřednictvím rádií přenášeny informace o aktuální dopravní situaci. Pracujeme na zlepšení prostřednictvím tří pražských rádií.


U Výslechu

Jméno a příjmení: Jiří Kvasnička

Rok narození: 1955

Vzdělání: Ježkova konzervatoř

Kariéra: majitel a jednatel AAA radiotaxi s.r.o., majitel a jednatel CEDAZ, spol. s r.o.

Koníčky: hudba, auta, lyže, windsurfing, námořní sport, kolo, čtyřkolky 

Kolik hodin denně podnikatel/ka pracuje?

Autor článku

Redaktor/ka již pro server Podnikatel.cz nepracuje. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).