Po prodělané hospodářské krizi, ale také s vývojem ve všech dalších oblastech lidského života, se čím dál tím víc dostává do popředí zájmu podnikatelů takzvaná společenská odpovědnost. Viditelné je to předevší před koncem roku, kdy jsou lidé „masírováni“ kampaněmi nejrůznějších charitativních organizací a podobně. Společenská odpovědnost firem je ale něco, co se dá rozvíjet a zužitkovat ve svůj vlastní prospěch v průběhu celého roku. Vlastně se jedná o novou cestu podnikání. Je-li uchopena správně, má nejen výrazný společenský přínos, ale dokáže přinášet i celou řadu výhod firmě samotné. V žádném případě nejde o termín z oblasti fantazie.
Společensky odpovědné aktivity jdou nad rámec zákonných povinností. Přesto jsou v České republice stále populárnější. Prezentuje se jimi 43 % podniků. Třetina z tohoto počtu pak společenskou odpovědnost zahrnuje i do svých výročních práv. A dobře ví proč. Na 86 % zaměstnanců považuje za důležité, aby jejich zaměstnavatel byl společensky odpovědný. Pro 75 % české populace je při nákupu zboží a služeb společenská odpovědnost důležitým kritériem volby,
vysvětluje Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti.
Společensky odpovědné chování má nejrůznější podoby. Může se jednat o péči o životní prostředí nebo pomoc znevýhodněným. V případě malých a středních podniků je největší důraz kladen na férové mezilidské vztahy, tedy korektní vztahy se členy týmu či poctivý přístup k zakazníkům. Možností, jak být společensky zodpovědný i v malé firmě, je nesčetně. Mnohdy stačí jen respektovat čas zaměstnanců na rodinu, dbát o včasné platby, třídit odpad, šetřit při tisku dokumentů, jezdit do práce na kole nebo věnovat pár hodin práce zdarma. Například právní firma může zdarma konzultovat právní věci pro místní neziskovou organizaci,
říká Iva Petříčková, výkonná ředitelka Business Leaders Forum.
Právě u živnostníků a malých firem by společenská odpovědnost měla začínat, protože jsou to oni, kteří hrají klíčovou roli v české ekonomice a jsou významně podnikatelsky i společensky spjati s daným regionem. Spousta z nich to také nevědomky dělá. Malí podnikatelé den co den věnují pozornost a energii tomu, aby udrželi kontakt a dobré vztahy s místní komunitou, a pěstovali dobré jméno firmy. Snaží se chovat tak, jak si sousedé a nejbližší zákazníci přejí. Takové chování považují za samozřejmou podmínku své prosperity. Není proto důležité znát definici společenské odpovědnosti, ale chovat se tak, jak zdravý rozum káže.
Formy společenské odpovědnosti
Společenská odpovědnost je velmi silným konkurenčním nástrojem. A není jen výsadou velkých korporací. Využívat ji mohou jednotliví živnostníci i malé firmy.
Toho jsou si vědomi i zástupci společností, které letos bodovaly v anketě TOP Odpovědná firma. Chovat se odpovědně, to je zcela přirozená věc. Ve firmě o tom nikdo nehlasoval, nemuselo být učiněno žádné oficiální rozhodnutí. Každý člověk se chová občas nezodpovědně. Jede v obci rychleji než povolí předpis, sní víc knedlíků nebo utratí větší množství peněz. Také občas raději lenošíme než tvoříme, nebo řekneme na věc potřebnou – to vydrží, to počká. Napadá mě, že odpovědné je obecně vědomé chování. Jsem si vědom, že jedu rychleji a zpomalím. Vím, že knedlíky jdou na kila navíc a proto je omezím, když vydělám na Fábii, tak nekupuji Mercedes. Myslím, že na tom nic není. Být vědomý je přirozená věc. Být nevědomý je věc obvyklá,
prohlašuje Aleš Šlechta, jednatel oceněné společnosti GALVAMET.
Projevy nebo aktivity společenské odpovědnosti se samozřejmě v průběhu let vyvíjí s tím, jaká je aktuální potřeba. V letošním roce jsme se zaměřili, kromě filantropie a aktivit směrem k zákazníkům, především na vlastní zaměstnance. Začínají nám tak říkajíc odrůstat a zakládat rodiny. Proto jsme vybudovali dětskou firemní školičku. Ta má logicky pozitivní dopad na firmu prostřednictvím spokojených zaměstnanců, kterým ulehčuje sladit dvojroli pracovníka a rodiče. Umožňuje nám to udržet si kvalifikované zaměstnance, byť třeba na zkrácený pracovní úvazek. To je obrovský přínos pro firmu,
dává příklad Jiří Janků, výkonný ředitel společnosti eBRÁNA.
Skvělým příkladem společenské odpovědnosti je Společnost E. Tato firma prodává květiny, které jako součást své terapie vyrábí lidé s epilepsií. Jedná se tedy o byznys postavený přímo na řešení společenského problému. Výbornou kávu pak servírují v tréninkových kavárnách Láry Fáry. Tyto kavárny fungují jako střediska sociální rehabilitace, kde nalézají uplatnění dospělí lidé s lehkým a středním mentálním postižením a jiným zdravotním postižením.
V rámci malé firmy ale není potřeba hledět k těmto „vznešeným“ cílům. Úplně postačí zaměření se na sebe samé. Mnohem lépe hospodaříme s energiemi a řadu z nich opakovaně využíváme. Odpady nejen předáváme k likvidaci, ale i prodáváme na další využití. Některá média k výrobě si sami vyrábíme a neplatíme výrobcům a dopravcům za transporty. Zaměstnanci považují za podnikovou kulturu odpovědné chování a navíc se díky stálému vzdělávání stávají sami nositeli inovací. Měsíčně jsou jich desítky a vznikají při týmové facilitaci s předáky našich týmů. Je to jedna z cest, jak být konkurenceschopný, jak vytvářet nového člověka, člověka nespotřebního, ale ekočlověka,
vysvětluje Aleš Šlechta.
Vyhledejte své obchodní partnery a souvislosti. Vyzkoušejte Rejstřík firem
Jak může společenská odpovědnost prospět vlastnímu byznysu?
Společensky odpovědné chování je součástí DNA firmy. Nejedná se o nadstavbu nebo přílepek k činnosti firmy. Není třeba se držet zažitého rozdělení společenské odpovědnosti na tři oblasti, tedy people-planet-profit, a rovnoměrně je pokrývat, ale hledat tu vlastní příležitost, kde vznikne společná hodnota pro firmu i pro společnost (komunitu). Je logické, že dopravní firma by se měla primárně zabývat úsporami v logistickém řetězci, minimalizací emisí a hledáním úspor v rámci environmentální politiky. Zcela jinou hodnotu může identifikovat farmaceutická společnost, výrobce piva, finanční či poradenská společnost,
uvádí Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti. Aktivity, které si firma volí a považuje za společensky odpovědné, musí mít vždy přímou návaznost na její zaměření. Takto nastavená strategie pak může společnosti prokazatelně přinést dlouhodobý užitek.
Jak průzkumy v České republice, tak ty zahraniční, dokazují, že společensky odpovědné podniky vykazují čtyřikrát vyšší tempo růstu a osmkrát vyšší tempo nárůstu zaměstnanců než ty, které se soustředí pouze na uspokojování zájmů akcionářů nebo podílníků. Růst zájmu o společensky zodpovědné investování zřejmě souvisí i s tvrzením, že investice do společensky odpovědných firem jsou méně rizikové a schopné nadprůměrného zhodnocení, což je v době nenadálých krachů mnoha do této doby velmi úspěšných podniků dosti podstatná informace,
píše ve svém materiálu pro Českomoravskou konfederaci odborových svazů Pavel Skácelík. Podniky hlásící se ke koncepci společenské odpovědnosti mají a i v budoucnu budou mít větší šanci získat dodatečný kapitál, oproti podnikům, které se k ní nehlásí.
Aktivity v oblasti společenské odpovědnosti vedou i ke zlepšení image každého podniku. Pomáhají v odlišení se od konkurence, zaměření pozornosti na sebe a zvýšení prodeje výrobku, který je v mnoha dalších ohledech srovnatelný s konkurenčními produkty. Zákazníci, které zaujme právě jiný přístup k byznysu, jsou navíc mnohem loajálnější, protože jejich nákupní chování není založeno na cenovém, ale ideovém základě.
Díky společenské odpovědnosti musí firma neustále hledat nová řešení a to pomáhá v přímém i nepřímém rozvoji inovací. Nová řešení pomáhají snižovat náklady, respektive zvyšovat hospodárnost. Jak už bylo řečeno v úvodu článku, většina lidí by radši pracovala pro společnost s výbornou pověstí, než pro společnost se špatnou pověstí, i když by jim tato společnost nabídla vyšší plat. A to je další výhoda pro zaměstnavatele. Firma si dokáže dlouhodobě udržet spokojené zaměstnance, kteří ochotně pomáhají jejímu rozvoji. Je ale nutné, aby zaměstnavatel svým pracovníkům dokázal vysvětlit, proč by se měli chovat zodpovědně. Jen tak to totiž nebudou považovat za přítěž.
Dary si lze zahrnout do daní
I přesto, že ne všechny české firmy se chovají společensky odpovědně, jisté zapálení pro věc je tu znát. Důkazem jsou sbírky a charitativní akce. Firmy nás podporují především finančně. Nejvíce darů se tradičně sejde při vyhlášení sbírek SOS. Letos to byly letní SOS Povodně a listopadové SOS Filipíny. Na povodně jsme získali 72 milionů a na Filipíny 17 milionů korun. Přibližně čtvrtina z toho pochází od firem,
říká Tomáš Vyhnálek, Fundrasing Director obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni. Upozorňuje ale na to, že lidé, především zaměstnanci, často ani netuší, že si dary mohou zahrnout do daní. Naopak firmy a osoby samostatně výdělečně činné tuto možnost využívají.
Podmínky pro fyzické osoby, včetně zaměstnanců, stanovuje § 15 odst. 5 zákona o dani z příjmu. Od základu daně mohou fyzické osoby odečíst hodnotu darů, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období (kalendářní rok) přesáhne 2 % ze základu daně, anebo činí alespoň 1000 korun. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně. Osoby samostatně výdělečně činné uplatňují odpočet darů z daní přímo ve svém daňovém přiznání. Zaměstnanci, jimž daňové vyrovnání zpracovává zaměstnavatel, předkládají potvrzení o poskytnutí daru své mzdové účtárně jednou ročně, nejpozději do 15. 2., a to za celý předchozí rok. Snížení daňového základu se následně projeví v rámci daňového vyrovnání ve vyšší zpravidla březnové výplatě.
Pravidla pro právnické osoby pak upravuje § 20 odst. 8 zákona o dani z příjmu. Od základu daně mohou právnické osoby odečíst hodnotu darů, pokud hodnota daru činí alespoň 2000 korun. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5 % z už sníženého základu daně. Tento odpočet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání. Pro daňové účely musí jít tedy minimálně o dar ve výši alespoň 2000 korun.
ČLÁNKY DO MAILU