Od nového roku dojde ke změnám ve správě daní v souvislosti s novým daňovým řádem, který nahradí dosud platný zákon o správě daní a poplatků. V druhém díle seriálu jsme vás seznámili s novými pojmy v daňovém řádu. Tentokrát se zaměříme na správce daně a na změny lhůt.
Správcem daně je každý správní orgán, popřípadě i jiný státní orgán, pokud jej zvláštní zákon v příslušném rozsahu zmocňuje k výkonu správy daní. Správní orgán nebo jiný státní orgán jsou považovány za orgán veřejné moci.
Místní příslušnost správce daně se řídí:
- u fyzické osoby jejím místem pobytu, kterým se rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu určit, rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje,
- u právnické osoby jejím sídlem, kterým se rozumí adresa, pod níž je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje; jedná se o speciální úpravu sídla ve vztahu k občanskému zákoníku.
Správce daně může provést potřebný úkon i mimo svůj obvod územní působnosti, pokud se tento úkon týká daňového subjektu, ke správě jehož daní je správce daně místně příslušný. Jedná se o rozšíření působnosti správce daně oproti ZSDP. Místní šetření může provádět místně nepříslušný správce daně i bez dožádání.
Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně. Daňový řád si již nedefinuje poplatníka a plátce daně, ale odkazuje na definici v jednotlivých „daňových“ zákonech. Čtěte také: Přehled připravovaných daňových změn roku 2011
Třetí osoby již nejsou vymezeny taxativně, jako v ZSDP, ale jsou vymezeny negativním způsobem tak, že jsou jimi osoby jiné než daňový subjekt a mají práva a povinnosti při správě daní.
Daňový řád, na rozdíl od ZSDP, upravuje u právnických osob, že jsou oprávněny pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto oprávnění. Při tomto pověření se rozhodnutí doručuje právnické osobě. V téže věci může jménem právnické osoby současně jednat jen jedna fyzická osoba, pokud není pro jednání statutárního orgánu vyžadováno společné jednání více osob.
Daňový řád přesně vyjmenovává, kdo je zástupcem osoby zúčastněné na správě daní (tj. daňového subjektu nebo třetí osoby). Zástupcem je zákonný zástupce, ustanovený zástupce, zmocněnec, společný zmocněnec nebo společný zástupce, nebo prokurista (viz obchodní zákoník). Čtěte také: Změny v poskytování náhrady mzdy roku 2011
Novinkou je, že rozhodnutí o ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím souhlasem předpokládaného zástupce. Pokud nebude souhlas udělen, lze ve spolupráci s Komorou daňových poradců ustanovit zástupce z řad daňových poradců tak, aby byla zajištěna garance profesionality.
U zastupování na základě plné moci (§ 27 a 28) je daňový řád mnohem podrobnější než tomu bylo v ZSDP. Účinky plné moci vůči správci daně nastanou v momentě, kdy vůči němu byla plná moc uplatněna a přitom bylo doloženo přijetí plné moci zmocněncem. Podle ZSDP stačilo, když byla plná moc podepsána pouze zmocnitelem. Účinky plných mocí uplatněných do 31. 12. 2010 zůstanou zachovány i bez podpisu zmocněnce. V případě, že správce daně vydá výzvu k úpravě rozsahu plné moci (§ 28 odst. 2, § 264 odst. 2), je třeba počítat s tím, že bude požadovat i doplnění podpisu zmocněncem.
Daňový řád již neobsahuje právní fikci neomezené plné moci, která je upravena v § 10 odst. 3 ZSDP. Podle daňového řádu v plné moci musí být vymezen rozsah zmocnění, buď ke konkrétnímu úkonu nebo k více úkonům, pro určité řízení, pro určitý postup nebo pro více řízení, anebo lze učinit neomezené zmocnění. V případě nejasného zmocnění vyzve správce daně zmocnitele k úpravě plné moci. Nadále platí, že v téže věci může být současně zvolen pouze jeden zmocněnec.
Novinkou v daňovém řádu je, že již není zakázáno zastupovat více daňových subjektů před jedním správcem daně zástupcem, který není daňovým poradcem nebo advokátem. Čtěte také: Termíny pro doplacení zdravotka a sociálka se sjednotí, asi už v příštím roce
Změny ve lhůtách
Lhůta obecně i ve správě daní je určitý časový interval, v němž musí být proveden úkon, a to buď daňovým subjektem nebo správcem daně. Lhůty buď stanoví zákon (tzv. zákonné lhůty) anebo správce daně rozhodnutím (tzv. správcovské lhůty). V daňovém řádu jsou lhůty obecně upraveny ve druhé části, hlava II, § 32 až 38.
Daňový řád nově zavedl možnost pro správce daně stanovit lhůtu kratší než jeden den, tj. určenou počtem hodin (§ 32 odst. 2). Podmínkou je, že daňový subjekt nebo třetí osoba bude s takto stanovenou lhůtou souhlasit. Jelikož se jedná o lhůtu kratší než 8 dnů, musí správce daně uvést ve svém rozhodnutí důvody pro takto stanovenou krátkou lhůtu. Lhůta kratší než jeden den se počítá od okamžiku, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty. U lhůty kratší než jeden den se neuplatní pravidlo posunu posledního dne lhůty, který připadl na sobotu, neděli nebo svátek, na nejbližší následující pracovní den. Z důvodové zprávy k návrhu daňového řádu (dostupné na www.psp.cz) vyplývá, že použití kratší lhůty než jeden den by mělo být výjimečné a že se nepředpokládá její běžné využití. Technika stanovení takové lhůty je standardním ustanovením procesních předpisů.
Na rozdíl od ZSDP daňový řád upravuje posunutí posledního dne lhůty, který připadl na sobotu, neděli nebo svátek, nejen pro úkony daňového subjektu učiněné vůči správci daně, ale také pro úkony, které učinil správce daně.
Daňový řád stanoví obecné stavění běhu lhůty pro správce daně v případě, že počátek běhu lhůty pro správce daně je závislý na okamžiku učinění podání osobou zúčastněnou na správě daní. Běh lhůty se staví ode dne vydání rozhodnutí, kterým správce daně vyzývá osobou zúčastněnou na správě daní k součinnosti, až do dne, kdy dojde k požadované součinnosti (poté doběhne zbývající část lhůty).
Pro daňové subjekty je důležité si uvědomit, že daňový řád nově upravuje zachování lhůty tak, že lhůta je zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty učiněn úkon u věcně a místně příslušného správce daně nebo podána poštovní zásilka obsahující podání adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně. Nebyl-li úkon učiněn u věcně a místně příslušného správce daně, je lhůta zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty učiněn tento úkon u nadřízeného správce daně nebo u jiného věcně příslušného správce daně. Daňový subjekt nebude mít zachovanou lhůtu (např. pro podání daňového přiznání), pokud neučiní úkon alespoň u věcně příslušného správce daně. Daňový řád obdobně jako ZSDP upravuje zachování lhůty i u podání „elektronických“, tj. když je poslední den lhůty podána datová zpráva opatřená uznávaným elektronickým podpisem na technické zařízení správce daně nebo podána datová zpráva do datové schránky věcně a místně příslušného správce daně. Čtěte také: Seznamte se s připravovanými změnami zákona o DPH
Zákonná možnost daňového subjektu požádat o prodloužení lhůty pro podání řádného daňového tvrzení (např. daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob) až o 3 měsíce, resp. až na 10 měsíců u příjmů v zahraničí, je upravena v § 36 odst. 4 daňového řádu, tj. v obecné části zákona. V ZSDP byla tato právní úprava obsažena v části o vyměřovacím řízení.
U navrácení lhůty v předešlý stav daňový řád zkrátil subjektivní lhůtu pro podání žádosti z třiceti na patnáct dnů. Žádost o navrácení lhůty v předešlý stav musí být podána nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání lhůty (§ 37 odst. 3).
Daňový řád také zkrátil správci daně obecnou lhůtu pro vydání rozhodnutí z šesti měsíců na tři měsíce (§ 38 odst. 2). Tato tříměsíční lhůta se uplatní tehdy, pokud nešlo o zákonem stanovenou lhůtu nebo o lhůtu obvyklou k provedení úkonu nebo pokud správce daně nevydal rozhodnutí bezodkladně po shromáždění potřebných podkladů. Správce daně je povinen postupovat bez zbytečných průtahů a daňový subjekt, resp. třetí osoba, je oprávněn podat podnět na nečinnost nejblíže nadřízenému správci daně v případě, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů.
V daňovém řádu jsou také stanoveny případy, kdy s nečinností správce daně, který nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě, jsou spojeny negativní důsledky pro správce daně:
- je-li poukázán správcem daně vratitelný přeplatek na žádost daňového subjektu po třicetidenní lhůtě, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku (§ 155 odst. 5),
- pokud není vydáno rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno, zajišťovací příkaz se stává neúčinným (§ 168 odst. 1),
- není-li o žádosti o souhlas s výmazem z obchodního rejstříku vydáno rozhodnutí do 2 měsíců ode dne jejího podání, má se za to, že byl souhlas udělen (§ 238 odst. 4).
Zdroj: Daně a právo v praxi č. 8/2010, s. 2 a Daně a právo v praxi č. 9/2010, s. 2.
ČLÁNKY DO MAILU