Stačí berňáku, když obchodní partnery „prolustrujete“ jen ve veřejných zdrojích?

To prý bude stačit, aby se vyhnuli riziku odpovědnosti a sankcí za případné nevědomé zapojení do karuselového podvodu. Realita je však odlišná.

Veřejné zdroje jsou nutné, ne vždy ale dostačující

Na konci minulého týdne se v některých médiích objevila informace, že finančním úřadům bude nově stačit, když podnikatelé budou své obchodní partnery prověřovat ve veřejných databázích, a tím se vyhnou riziku odpovědnosti a sankcí za případné nevědomé zapojení do karuselového podvodu. Podle serveru iHNED.cz to uznalo Generální finanční ředitelství (GFŘ) v návaznosti na vlastní případ nákupu mobilů od společnosti, která byla namočená do podvodů s DPH.

GFŘ se ale včera proti takovéto interpretaci ohradilo a odmítlo informace jako zavádějící. Podle GFŘ je využití veřejně dostupných rejstříků, jako je obchodní či insolvenční rejstřík a registr nespolehlivých plátců, pouze nutnou, nikoli však vždy dostačující podmínkou. Jen v případě, že obchodní partner nevykazuje známky nestandardního chování a nejsou u něj žádné pochybnosti, lze ověření ve veřejných databázích považovat za dostačující.

Pokud však podnikatel u budoucího obchodního partnera objeví neobvyklé jednání či další znaky něčeho, co není zcela běžné, tak veřejné rejstříky rozhodně nestačí a je nutné si danou firmu pečlivě prověřit. Teprve v takových případech je ze strany Finanční správy ČR po podnikatelích požadováno, aby projevili vyšší míru obezřetnosti a přijali taková opatření, kterými by svou případnou účast na daňovém podvodu vyloučili, doplnila Petra Petlachová, mluvčí GFŘ.

Neexistuje manuál, který by problematiku řešil, ale…

S tím se ovšem pojí problém, na který upozorňují nejen podnikatelé, ale i různí právníci nebo daňoví poradci a ostatně ho přiznává i sama Finanční správa ČR. Neexistuje totiž jednoznačný návod, jak identifikovat rizikového partnera, či přesný manuál, jak se případné odpovědnosti za účast v karuselovém podvodu zbavit. Nicméně vodítkem může být jakákoliv nestandardnost, například významně nižší cena oproti tržní, platby rozdělené do mnoha malých, nedostatečné smluvní zajištění obchodu či třeba virtuální sídla. Jednoduše řečeno, podnikatelé by si měli o obchodním partnerovi zjistit co nejvíce informací. Nelze proto firmu označit za rizikovou jen na základě jednoho faktoru, musí k tomu vést celá řada indicií a jejich kombinace by měla být pro podnikatele pomyslným vykřičníkem, uvedla Petlachová.

K tématu se Finanční správa ČR vyjádřila i před dvěma lety v časopisu Daňový expert. Podle Finanční správy ČR si mají podnikatelé v rámci obezřetnosti klást například následující otázky:

• Jakou má můj dodavatel podnikatelskou historii? Je na trhu etablovaný a známý v oboru?
• Proč si pro zboží jezdím vlastním autem do jiného členského státu, ale odebírám jej fakturačně od českého subjektu, kterým je jiná osoba než oprávněný příjemce?
• Proč mám platit za zboží na účet jiné osoby, než která je uvedena na faktuře? Věřím pohádce o „nějakých problémech s bankou“?
• Není mi divné, že na stejné adrese, na které má sídlo můj dodavatel, sídlí stovky dalších společností? Jak odtud mohou všechny racionálně podnikat? Mohl bych já sám nebo má společnost podnikat také tak?
• Jednatel mého dodavatele má bydliště na sídle obecního úřadu. Bylo by to racionální i v mém vlastním případě?
• Proč můj dodavatel neukládá písemnosti ve sbírce listin?
• Můj dodavatel má zahraniční bankovní účet, na který požaduje úhradu, i když se jedná o čistě český subjekt. Proč?
• Můj dodavatel vyžaduje platbu v hotovosti a chce ji rozdělit do více částek, abychom obešli smysl zákona o omezení plateb v hotovosti. Proč?

Jak dále napsal před necelým rokem v textu pro server Podnikatel.cz šéf GFŘ Martin Janeček, při uzavírání a realizaci takovéhoto obchodu by podnikatelé neměli zapomínat na řádné „zdokumentování“ transakce a na zodpovědnost za svoje jednání v tzv. dobré víře, tj. že učinili všechno, co je v jejich možnostech, aby se vyvarovali účasti na obchodu s daňovým podvodem.

Je ve vlastním zájmu podnikatelů, aby měli k dispozici kromě daňového dokladu i další důkazní prostředky, prokazující vztah mezi daňovým dokladem a skutečným plněním. Samotný daňový doklad neprokazuje faktické přijetí zdanitelného plnění, pokud správce daně unese své důkazní břemeno a zpochybní předložený daňový doklad.

Jaké chování nebo znaky považuje zákonodárce za rizikové, lze odvodit i z ustanovení zákona o DPH pro ručení příjemce zdanitelného plnění (§ 109 zákona o DPH). Při naplnění zákonných podmínek se podnikatel může stát potenciálním ručitelem za nezaplacenou daň z jím přijatého zdanitelného plnění.

Čtěte více: Jak probíhají karuselové podvody a co dělat, abyste se do žádného nepřipletli

Zvláštní způsob zajištění daně má svá omezení

Jestliže si podnikatel není zcela jist, zda nebude ručit za jednání svého dodavatele, může využít zákonného ustanovení o zvláštním způsobu zajištění daně. Využije-li podnikatel institutu zvláštního způsobu zajištění daně, pak odvede daň z přijatého plnění přímo na účet správce daně dle pravidel zveřejněných Finanční správou ČR a nikoliv na účet svého dodavatele, napsal Janeček.

Jak ale upozorňují odborníci, ani institut zvláštního zajištění daně není samospasitelný a má svá omezení. Využitím § 109a v podstatě přiznáváte, že máte informace o zapojení svých obchodních partnerů do daňových podvodů. Takže bezrizikové je to pouze v případě případného vzniku ručení u nespolehlivého plátce nebo při platbě na neregistrovaný nebo zahraniční účet. Navíc úhradou DPH na účet FÚ nedochází ke splnění závazku vůči dodavateli, tomu pořád tu částku dlužíte, vysvětlil pro server Podnikatel.cz Tomáš Hajdušek, vedoucí Sekce správa daní a poplatků Komory daňových poradců ČR.

Nároky Finanční správy ČR se musí odvíjet případ od případu

Podle Tomáše Hajduška jsou navíc v některých případech nároky Finanční správy ČR na podnikatele ohledně obezřetnosti a „proklepnutí obchodních partnerů“ nereálné. Podle Finanční správy ČR by měl mít každý podnikatel vlastní vyšetřovací oddělení, které důkladně prověří každého svého dodavatele, a pokud možno i jejich dodavatele, ačkoliv o nich neví. A teď mi řekněte, jak to má ten podnikatel udělat, když to neumí ani zaměstnanci GFŘ nebo Krajského ředitelství Policie ČR v Liberci, a nakoupí mobily od společnosti, u které je podezření na zapojení do karuselových podvodů? komentoval Hajdušek.

Jak k tématu upozorňuje Karel Šimka, soudce Nejvyššího správního soudu, záleží vždy na charakteru daného případu, respektive obchodu. Od toho by se pak měly odvíjet nároky finančních úřadů na podnikatele. Zatímco u některých obchodů lze po podnikateli požadovat, aby obchodního partnera prověřil nad rámec veřejných zdrojů, u jiných to spravedlivé není.

Není spravedlivé po vás požadovat, když si kupujete pár desítek mobilů, abyste si detailně prověřovali každého dodavatele, takto tržní ekonomika prostě nefunguje. Samozřejmě něco jiného ale bude, kdybyste měli například jádrový byznys v podobě reklamy a byli jste dobře seznámeni s tím, kdo je na trhu a najednou koupili velký objem reklamy od firmy, o které nic nevíte a která se náhodou nově objevila na trhu, za podezřele výhodnou cenu. U toho byste měli zbystřit, uzavřel pro server Podnikatel.cz Šimka.