Je tu začátek sklizně prvních zemědělských výpěstků. Na záhonech už vyrostly ředkvičky, brzy začnou zrát jahody a další plodiny. Víte, jak zpeněžit přebytky?
Prodej přebytků z vlastní zahradnické produkce je pro mnohé pěstitele každoročně vítaným přivýdělkem. Domácí třešně, meruňky, lusky nebo kedlubny jsou ostatně oblíbené i u zákazníků, kteří za ně neváhají zaplatit i vyšší cenu, než za kterou toto ovoce a zeleninu nabízí supermarkety. Tak jako prodej na městských nebo farmářských tržnicích, i tato činnost má ale svá pravidla. Postavit si jen tak náhodně improvizovaný stánek vedle silnice rozhodně nestačí. Přinášíme proto stručný přehled nejdůležitějších pravidel.
1. Zemědělské přebytky lze nabízet i bez živnostenského oprávnění
Ano, prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných produktů z vlastní pěstitelské a chovatelské činnosti je možný i bez živnostenského oprávnění. Důležité je ale to, aby byl nabízený artikl skutečně vlastní produkce. Pokud jde o zboží, které prodejce od někoho vykupuje a potom dále prodává, tam už by živnostenské oprávnění bylo potřeba. Prodej bez živnostenského oprávnění je dále možný jen v případě, že se nejedná o soustavnou činnost, což je jedna z podmínek uvedených v živnostenském zákoně. Nabídka jahod po krátkou dobu jejich sklizně rozhodně za soustavnou činnost považována nebude, a to ani v případě, že se s nimi prodejce na stejném místě objeví podruhé nebo potřetí.
Jiná situace by ovšem nastala, pokud by se sice jednalo o činnost jednorázovou, která se v určitém časovém období opakuje. Pak by bylo možné i tuto činnost hodnotit jako soustavnou, čímž by byl naplněn jeden ze znaků živnosti. K tomu je nutné dodat, že o živnost se podle zákona jedná v případě, že člověk nějakou činnost vykonává nejen soustavně, ale i samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. A tyto uvedené znaky živnosti musí být splněny současně. Většina lidí, kteří chtějí prodat pár pytlů brambor nebo svazků jarní cibulky, by tak problémy se zákonem a dozorovými orgány mít neměla. Prodejce musí být schopen prokázat podmínky nesoustavnosti. Pokud bude své přebytky pravidelně víkend co víkend nabízet od začátku do konce sezóny, pak úřady na jeho činnost jako na nesoustavnou pohlížet nebudou. I zde ovšem platí, že každý případ se posuzuje individuálně.
Čtěte více: Jak prodávat ve stánku a neporušit zákon
2. Na prodej u hlavních tahů je potřeba povolení
Lidé, kteří se snaží zpeněžit jen pár kilogramů svých výpěstků, si obvykle vystačí s cedulí na plotě u svého domu. Ti, kteří ale mají zboží víc, rádi vyráží k rušným silnicím. I tady se obejdou bez živnostenského listu, musí ale požádat o povolení pro postavení stánku. Důvodem je bezpečnost silničního provozu. Stánky mohou odvádět pozornost řidičů od řízení a představovat tedy velké riziko. Povolení k prodeji podél silnic první třídy musí prodejcům na základě souhlasu dopravního inspektorátu vydat Krajský úřad. Toto povolení musí mít všichni, kteří provozují činnost v takzvaném silničním ochranném pásmu. To znamená i ti, co nestojí hned u krajnice, ale třeba na trávníku za ní. Každý prodejce by měl dbát i na to, aby jeho zákazníci měli možnost v blízkosti stánku bezpečně zaparkovat a nebránit průjezdnosti dané komunikace.
O podmínkách prodeje na veřejném prostranství obce či města je pak vhodné se informovat na místním úřadě. Města mají pravidla pro tuto činnost ošetřenou vyhláškami a tržními řády. Bez povolení k prodeji a na nesprávném místě riskuje prodejce pokutu. Řada měst a obcí vnímá prodejce přebytků jako přínos a není tak nutné zbytečně riskovat. Najdou se i obce, které samy lákají, aby k nim lidé se svými přebytky přijeli, a nabízí jim velmi výhodné pronájmy svých tržnic.
Mohlo by vás zajímat: Další kontrola #EET u trhovců, tentokrát v Brně. Prodejci ale zákon dodržují
3. Zboží musí být čisté, nepůlené a bez škůdců
Trhovci a stánkaři jsou pod kontrolou úřadů vykonávajících dohled nad stánkovým prodejem a prodejem potravin. A ty se zaměřují i na improvizované stánky drobných pěstitelů a chovatelů. Příkladem může být loňské tažení inspektorů České obchodní inspekce na jižní Moravě. Pracovníci ČOI se zaměřili na dodržování zákona o ochraně spotřebitele a u šesti z devíti zkontrolovaných prodejců odhalili pochybení. Nejčastěji se jednalo o nedodržení hmotnosti, neseznámení s cenou nebo o předražení prodávaného zboží. Pozor tedy třeba na to, aby byla dodržena deklarovaná hmotnost a zákazníkům bylo umožněno si její správnost překontrolovat.
Na prodejce přebytků se může zaměřit i Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Ta bude zjišťovat, zda jsou nabízené ovoce a zelenina čerstvé, nehnijí a neplesniví. Stánek se zbožím by měl být dostatečně zastíněn, aby plody nebyly uvařené a nezapařovaly se. Zároveň zboží nesmí ležet přímo na zemi a vyloučeno je pochopitelně i to, aby se na něm objevovali škůdci. Plody musí být nabízeny celé. Výjimku mají v tomto ohledu jen melouny. Pokud jsou naporcované, musí být každý díl zabalený do potravinářské fólie. Inspektoři si všímají nejen kvality nabízeného zboží, ale třeba i toho, zda prodejce nemá například špinavé ruce. Kromě těchto hygienických norem je potřeba i při prodeji u silnic označit nabízené zboží druhovým jménem a zemí původu. Uvádět jen cenu a spoléhat na to, že zákazníci jahodu od okurky rozpoznají, nestačí.
Dále čtěte: Stánkový prodej v obchoďáku vypadá lákavě, ale pozor na záludné smlouvy
4. Na EET klidně zapomeňte
Stánkařů, kteří prodávají přebytky ze své zahrady, se povinnost elektronicky evidovat tržby netýká. Od března tohoto roku ale EET dopadá na maloobchodníky na trzích, kteří zboží jen přeprodávají. Je proto možné, že se případné kontroly budou ptát na to, jakou činnost prodejce provozuje. To, že jde o vlastní výpěstky, o činnost nesoustavnou, která umožňuje prodávat bez živnostenského listu a nově i bez hlášení tržeb, ale bylo nutné dokazovat vždy. Na tomto místě stojí za to se zmínit, že prodejci nabízející na stáncích vlastní zeleninu, pečivo nebo třeba sýry budou evidovat až ve třetí vlně, tedy od března roku 2018.
Pokud si prodejci přebytků ze zahrádek chtějí být skutečně jistí, mohou o závazné posouzení o určení evidované tržby požádat místní finanční úřad. Při posuzování žádosti bude vždy přihlédnuto ke konkrétním okolnostem daného případu a následně vydáno rozhodnutí, zda prodejce má či nemá tržby z některé své činnosti evidovat. Toto šetření ale není zadarmo, prodejce musí uhradit správní poplatek ve výši 1000 korun. V případě, že by se prodejce chtěl pustit do podnikání, byť nárazového, nemusí ani nutně investovat do pokladního systému a dalšího nutného vybavení k evidování tržeb. Na trhu existují společnosti, které vše potřebné vybavení pro nárazové akce pronajímají.
Vše potřebné k elektronické evidenci tržeb ZDE.
5. Do výdělku 30 000 korun se nedaní
Zákony prodej přebytků nepovažují za samostatnou výdělečnou činnost. Například zákon o zemědělství říká, že fyzická osoba provozující drobné pěstitelské a chovatelské činnosti, anebo prodávající nezpracované rostlinné a živočišné výrobky nepodléhá evidenci zemědělského podnikatele podle tohoto zákona. V zákoně o živnostenském podnikání se zase dočteme, že prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti fyzických osob není živností. Při kontrole budou úřady dohlížet na už zmíněnou soustavnost a posuzováno bude i množství prodaného zboží.
Definici „drobné pěstitelské a chovatelské činnosti“ je ostatně možné dodržet i tím, že bude prodejce myslet na limit daňového osvobození příjmů z příležitostné činnosti, který je 30 000 korun ročně. Právě to je částka, která by měla na prodej přebytků postačovat. Při jejím překročení už má prodejce povinnost svůj příjem zdanit. Daní se ale jen 20 %, 80 % příjmů je možné odečíst jako paušální výdaje.
ČLÁNKY DO MAILU