Kdo nahlédne pod ruce podnikatelek a podnikatelů, kteří se zamilovali do tradičních řemesel a přenášejí je moderně do současnosti, neubrání se hrdosti. Odnese si také silnou motivaci dát sbohem masovému zboží bez duše a místo toho si letošní Vánoce krásně vyzdobit a užít s lokálními umělecko-řemeslnými produkty.
Co se dozvíte v článku
Andělské zvonění po Česku
U vánočního stromečku to musí zvonit a cinkat. Andělské zvonění v podobě korálky ozdobeného plechového vánočního stromečku, pod nímž se zapálily svíčky, si zřejmě pamatuje spousta dětí, které prožívaly Vánoce od 50. let 20. století dále. Zvonící stromečky v rodinách mezigeneračně putovaly a cinkaly o sto šest, i když už dávno poztrácely korálkové ozdobičky. Výrobu stromku utnul až převrat v roce 1989 a hospodářské změny, které nastartoval.
Ovšem před pár lety ryze českou výrobu andělského zvonění obnovila pražská firma Logimax, za kterou stojí podnikatel a milovník Vánoc Zdeněk Ševčík. Firma odkoupila původní výrobní program, a to i s tím, že opravila dochované originální výrobní nástroje, včetně raznice, díky níž má stromeček i jehličí. Nástroje, na které přitom během dvaceti let od konce původní výroby nikdo ani nesáhl. Zvonící stromky se tak vrátily nejen do tuzemských rodin, ale putují také do zahraničí.
Domácí světlo ze svíček z parafínu i ze sójového vosku
Různobarevné vánoční svíčky do Zvonícího stromku vyrábí Dana Kuncová z Vysokova u Náchoda, která se už přes dvacet let věnuje výrobě různorodých parafínových tažených svíček. A právě svíčky si zamilovala také Vladimíra Fremuthová, která založila a kurátoruje luxusnější pražskou značku voňavých svíček Meadows.
Svíčky od Vladimíry jsou vyrobené ze sójového vosku, knoty mají z bavlny a vyrábí se ručně v malých sériích. Obalem pro vosk jsou nádobky z barevného, ručně foukaného skla z Kamenického Šenova, které po vyhoření svíčky zůstanou jako samostatné umělecko-řemeslné objekty. Některé svíčky zase hoří v ručně broušených křišťálových sklenicích, které navrhl uznávaný designér Rony Plesl.
Vánoce ve dřevě od Křivoklátu
V listopadu se v pražské Galerii 1 konala Přehlídka živých řemesel a lidového umění Krásná práce. Za přehlídkou stály Klára Hegerová a Michaela Kádnerová, zakladatelky nadačního fondu Družstevní práce. Jejich misí je podpora tradičního českého, moravského, slezského řemesla a lidového umění. Na přehlídce byly vystavené také dřevěné mísy, které vzešly ze spolupráce řezbářské dílny Dřevořezba Černý Dvůr a designéra Jana Čapka.
Za Dřevořezbou Černý Dvůr, malou řezbářskou dílnou u křivoklátských lesů, stojí Jakub Goll. Umělec, který řezbářství vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění absolvoval ateliér figurálního sochařství a medaile. Svůj čas tak dělí mezi svou volnou uměleckou tvorbu, vystavuje v muzeích a galeriích v Česku i v zahraničí, a umělecko-řemeslnou řezbářskou dílnu, ze které vycházejí dřevěné bytové doplňky, nádobí, hračky i šperky a také sezonní velikonoční a vánoční dekorace.
Jakub nabízí třeba ručně vyřezávané betlémy z různých druhů dřev, vánoční ozdoby z březového dřeva nebo dýhy, lipové vyřezávané formičky na perníky i křížky z různých druhů dřev. Přitom tvrdí, že práce v řezbářské dílně je pro něj hlavně změna a zábava, v podstatě koníček, který rozvíjí vedle své umělecké dráhy. Zboží teď prodává přes e-shop a přesto, že se zavřely vánoční trhy, dostane se i s dalšími designéry a řemeslníky přímo k zákazníkům – aktuálně na pražském zimním Dyzajn marketu, který se otevře na celý víkend od 18. prosince na náměstí Václava Havla u Národního divadla.
Modrobílé svátky podle dlouhé rodinné tradice
Národní ústav lidové kultury uděluje každoročně titul Nositel tradice lidového řemesla. Mezi těmi, kdo titul za svou umělecko-řemeslnou práci získali, jsou také Jiří Danzinger mladší, který pokračuje v rodinné tradici modrotisku, a Pavel Sarauer, který už ve čtvrté rodinné generaci tvoří ze dřeva tradiční šumavské holubičky. A oboje stojí za pozornost právě i na Vánoce.
Rodina Danzingerových se modrotisku, této tradiční řemeslné technice, věnuje v Olešnici na Moravě. Rodinná modrotisková tradice u Danzingerů sahá až do roku 1816, a tradice barvířství dokonce až do 16. století. Modrotisk vzniká potiskem bavlněného nebo lněného plátna tak zvanou rezervou, neboli hmotou, která v místě potisku zabrání zbarvení. V dílně Danzingerových se používají původní dřevěné ručně vyřezané formy a rezervou potištěné látky se následně barví v (modrém) indigu. Z jejich dílny vycházejí nejen výrobky, které se hodí jako dárek pod stromeček, ale i modrobílé Vánoce, a to doslova. Ať už je to závěsný modrotiskový betlém, vánoční ozdoby nebo vánoční přání s modrotiskovými obrázky. A mimochodem, Olešnická modrotisková dílna je také lákavým tipem pro výletnice a výletníky, otevírá se totiž i pro exkurze, při nichž je možné vidět výrobu modrotisku na vlastní oči.
Když střeží oslavy šumavská holubička
Pavel Sarauer žije v Horní Plané a věnuje se zde výrobě šumavských holubiček. I on je nositelem tradice lidového řemesla a také pokračuje v rodové umělecko-řemeslné tradici. A to už ve čtvrté generaci. Holubičky totiž kdysi vyráběl jeho pradědeček, pak dědeček a táta, po nichž svůj um podědil a dál ho rozvíjí.
Šumavská, z měkkého (tradičně smrkového, jedlového nebo lipového) dřeva, štípaná holubička s křídly propletenými zpevňující nití visela nad stolem, nad kamny, v okně nebo nad kolébkou pro štěstí, hojnost, ochranu, a to jako symbol Ducha svatého. Nyní, i mimo svou náboženskou symboliku, se holubička, krásný, ručně vyráběný umělecko-řemeslný objekt, pěkně vyjímá i jako „poletující“ ozdoba na vánočním stromečku.
ČLÁNKY DO MAILU